Abychom dokázali správně pochopit první čtení, musíme zkoumat, co předcházelo zaslíbení panenské Matky v 7. kapitole proroka Izaiáše. Předtím kniha popisuje obléhání Jeruzaléma dvěma králi, z nichž má král Achaz strach. V situacích, kdy se jedná o existenci celého národa, si člověk sám nepomůže, jedině Bůh může pomoci. Ale král má vážnou pochybnost: „Stojí Bůh o mě a má mě rád? Zajímá se o můj život a o mé problémy?“ Jaká je Boží odpověď na strach a pokušení k beznaději krále Achaza a spolu s ním celého Božího lidu? „A proto vám Pán sám dá znamení:” Hle Panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel.“ Boží odpovědí je veliké znamení: Panenská Matka a její dítě, které je Emanuel = Bůh uprostřed nás.
Možná se nám Boží odpověď zdá trochu od věci, ale ve skutečnosti, Boží Vtělení, které je ohlášené tímto Znamením, zjevuje velikost Božího zájmu o člověka a jeho svět a zároveň způsob Boží pomoci. Bůh nechce stát kdesi vedle nás, ale skrze své Vtělení, které se má uskutečnit v každém člověku, chce přímo v nás sdílet náš život a svou mocí nás vyzbrojovat k zápasu s hříchem. Panenská Matka je zároveň poselstvím, že člověk nemůže počít Krista přirozenou silou. Kristus je Novým stvořením, které se uskutečnilo v Mariině panenském těle mocí Ducha Svatého a její vírou.
Evangelium říká: „A jméno Panny bylo Maria.“ Než přišel Pán Ježíš do našeho světa, byla nám lidem dána Maria. Ona je bezhříšná a neposkvrněná Svatá zem, na kterou sestoupil Bůh při svém vstupu do lidských dějin. Cela pozornost andělů i lidí je soustředěna na toto jméno. V evangeliu jsme slyšeli přesnou adresu: galilejské město Nazaret, panna zasnoubená muži jménem Josef, z rodu Davidova a jméno panny Maria. Zvěstování se uskutečnilo v reálném čase a na konkrétním místě, konkrétní ženě. Sv. Lukáš vysloveně podotýká, že toto mimořádně pozvání a poselství zaznělo k panně, která již byla zasnoubená muži. Zásnuby ještě nejsou manželstvím a dají se i zrušit, ale většinou je chápeme tak, že už cosi mluví o lidském rozhodnutí.
Může Bůh takto vstoupit do lidských plánů a představ, do plánů tak osobních, jako je výběr partnera, zásnuby, manželství? Bůh jako náš Stvořitel má absolutní právo na nás. Než člověk uzavře lidské manželství, je pozván, aby se vydal Bohu – Lásce, aby dovolil Bohu v sobě působit. Možnost manželství s Bohem je dříve jako lidské manželství a bude i poté, když manželství s člověkem ztratí svůj smysl. „Boží milost je lepší než život“. I to nejlepší lidské manželství je jen předobrazem Boží Lásky a školou, kde se člověk učí sobě odumírat. Člověk by neměl uzavírat pozemské manželství, dokud není upevněn ve vztahu k Bohu, neboť jen tak bude schopen skutečné lásky, když Bůh bude na prvním místě. Lidské manželství nemá být uzavíráno navzdory tomuto Božskému, ale v něm a v moci Lásky, kterou je Bůh.
Základní pravda našeho náboženství, o níž nás poučuje evangelium, zní: „Bůh nás miluje navzdory naší pobloudilosti a má pro nás připravený plán spásy.“ Při Zvěstování jakoby jsme slyšeli ozvěnu slov, které zazněly v rozhovoru Ježíše s Nikodémem: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří, ale aby měl život věčný.“ (Jan 3,16) Jak Bůh miloval svět? Tak, jako se to projevilo v životě Marie. Pravda o Boží lásce je podstatou Zvěstování. Tato pravda musí hluboko zapadnout do našich srdcí. Každý jeden z nás může přežít ve svém srdci okamžik podobný tomu, který nám vykresluje evangelium. Anděl ji pozdravil: „Chaire Kecharitomene!“ Doslova je to výzva k radosti: „Raduj se plná milosti!“ Tato slova obsahují radostnou zvěst a toto zvěstování se má stát vlastnictvím všech lidí. V Marii Bůh hovoří ke každému člověku, neboť toto pozdravení bylo vysloveno pro nás a my všichni, v daru tohoto počatého dítěte, nacházíme milost u Boha. V Ježíši je možnost omilostnění vyhnanců. Podle apoštola Petra my všichni žijeme ve vyhnanství, daleko od Pána, ale v tomto dítěti a v jeho přijetí se nám nabízí milost amnestie, možnost návratu k Otci. Každý, kdo jej přijímá, poznává Cestu, nachází Pravdu a dostává Život.
Maria, v tajemství Zvěstování, stojí před námi jako první křesťanka, protože křesťanství začíná přijetím Ježíše. Toto je moment, od kterého můžeme mluvit o křesťanství jako náboženství rozdílném od židovství. Sv. Jan v prologu svého evangelia říká: „Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“ (Jan 1,17) Zákon byl schopen vychovat slušného člověka, který se navenek nedopouštěl hříchů, ale nedokázal změnit jeho hříšné srdce, jeho bezbožnost. To dokáže jen milost, která je v přijetí Ježíše Krista: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12) Skrze přijetí Krista začíná naše duše růst do podoby, v níž má Otec své zalíbení. Pokud není v nás Kristus, tak se Bohu nelíbíme, nemáme s ním nic společného. Když nežijeme Kristovo Slovo, když nepřijímáme jeho Tělo a Krev, nejsme Boží děti, ale jsme dětmi zla.
Možná po tom všem, co jsme si řekli, vznikla v nás touha, mít tento život v sobě. Jakým způsobem však můžeme přijmout Krista do sebe. Podívejme se jak počala Panna Maria z Ducha Svatého? Nejprve k ní zaznívá Boží Slovo. Když mluvíme o Božím Slovu musíme si uvědomit, že nemluvíme jen o psané informaci ale o Živoucí Osobě, přímo o Živote. Bůh skrze své Slovo zjevuje sám sebe a zjevuje i svůj věčný plán. Bible je Boží Slovo zaznamenáno písemně, ale Ono existuje jako samostatná Živá Božská Osoba, skrze kterou a pro kterou bylo všechno stvořeno. Každá stvořená skutečnost povstává Božím Slovem a každá dokonalost je účastí na tomto Božím Slově. Vtělené Boží Slovo, Ježíš Kristus, nám zjevuje Boží charakter, ale Duch Svatý nám ho dává, když po něm toužíme. Bez lásky k Božímu Slovu není možné počít z Ducha svatého.
Sv. Augustin nazývá Boží Slovo: „Sacramentum audibile“ – „svátost slyšení“. Posvěcujeme se poslechem Slova, pokud se s ním sjednocujeme v chtění, v myšlení a v konání. A sv. František z Assisi říká, že „skrze Boží Slovo hluboko do nás proniká Vznešenost našeho Stvořitele“. Nemůže počít z Ducha, kdo nemiluje Slovo. Boží Slovo máme přijmout s jistou vírou, ne jako slovo lidské, ale jako Boží. Boží Slovo však nemá zůstat jen v hlavě, protože jeho pravé místo je srdce člověka. „Ale Maria zachovávala všechna tato slova ve svém srdci a přemýšlela o nich.“ (Lk 2,19) Nejprve vírou přijala Boží Slovo, uvěřila v nesmírnou Boží Dobrotu a Moc, protože „u Boha není nic nemožného“. (Lk 1,37) Boží Slovo je živé a účinné, pouze ve vztahu ke svobodným bytostem naráží na tajemství svobody a víry. Sv. Augustín tvrdí: „Boží Slovo se ti bude jevit, jako nepřítel tvé duše, dokud nepochopíš, že je příčinou tvé spásy.“
Všimněme si Mariinu odpověď: „Staň se mi podle tvého slova.“ (Lk 1,38) Její odevzdanost nesměřuje k nějakému nevyzpytatelnému osudu. Bůh přece zjevuje svou vůli ve svém Slově. Proto se její odevzdanost týká Božího Slova. Sv. Jeroným učí, že kdo nezná Písmo svaté, nezná Krista. Maria dobře znala Písmo. Věděla k čemu říká své „fiat“ a věděla také, Komu ho říká. Nestojí v pozici sebevědomého siláka, který říká „já to udělám“, „já to dokážu“. Jde tu přece o Boží Slovo, které člověk nedokáže udělat ani žít z vlastních sil. Na druhé straně však víme, že Bůh to od nás právem vyžaduje a že celý vesmír povstal Božím Slovem a že toto Boží Slovo je Všemohoucí.
Po určitých zkušenostech začínáme chápat, že navzdory svému nejlepšímu úsilí, jsme nevychovali z opice člověka. Zázrak vnitřní proměny člověka se nedocílí drezúrou, ale milostí. Jedině Bůh je Dobrý a my se stáváme dobrými, když je On v nás skrze své Slovo a svého Ducha. Naše modlitba má být, podle vzoru Panny Marie, především prostorem, v němž dovolíme Bohu v sobě konat, jakási ochota lehnout si na operační stůl Božího Slova. Ne prosazovat svou vůli, ale sladit svou vůli s Božím Slovem. On je Pán a jde o to, abychom mu dovolil v sobě konat. On v nás už je. V okamžiku svého Vtělení vstoupil do lidské duše jako gen nového Života, jako možnost Nového Života, jako šance obnovy. Proto je důležité znát Boží Slovo, abychom pochopili, co chce Bůh budovat v našem životě a na toto Boží Slovo je „důstojné a spravedlivé“ odpovědět tak, jako Maria: „Staň se mi podle tvého Slova!“