Název dnešního svátku je trochu nejasný. Víme, že Mojžíšův zákon přikazoval obětovat nebo zasvětit v chrámu všechno mužského rodu, co otevírá lůno matky. Tedy dívek se tento příkaz netýkal. Co se tedy myslí pod tímto titulem, který dnes slavíme. Podívejme se, jak toto tajemství vysvětluje sv. Peter Kanízius ve svém dílku: „Maria, nedostižná Panna“: „Co se v knize královské vypráví o chlapci Samuelovi a o jeho matce Anne, to se velmi dobře hodí k tomu, co vyprávějí o Marii a její matce Nicephorus, sv. Germanus, patriarcha cařihradský, sv. Gregor Nyssenský a sv. Jan Damašský. Tak Joachimová žena Anna, podobně jako Anna, žena Elkánova a matka Samuelova, byla dlouho neplodná, ale toužila po dítěti. Proto se vytrvale modlila k Bohu, často se zdržovala v chrámu, byla to dobrá a zbožná žena a zavázala se slibem obětovat Bohu dítě, které by dostala a zasvětit jej svaté službě v chrámu. Tento slib splnila ihned, jakmile dítě přestala kojit. Přinesla ho do chrámu a tam ho nechala, aby tam bylo zbožně vychováváno. Tak se tyto dvě ve všem shodovaly. Jako první Anna, předtím pohrdána kvůli své neplodnosti, pro svou modlitbu obdržela Bohu milé dítě a pak ho zasvětila chrámové službě, tak i naše Anna, když trpěla stejným zlem a použila tentýž lék, obdržela Marii, zasvětila ji chrámové službě Nejvyššímu Bohu a nechala ji v chrámu na výchovu.
Maria měla tři roky, když ji obětovali v chrámu. Tato oběť se Bohu velmi líbila, tak kvůli zbožnosti rodičů, jakož i pro velkorysé rozhodnutí vůle dívky, která se rád a dobrovolně zasvětila Bohu, svému Stvořiteli. I všichni andělé v nebi měli z toho velkou radost, vždyť se radují již nad jedním hříšníkem, který se obrátí. Zde mají rodiče i děti podle Božího úmyslu před očima krásný příklad. Nicephorus jistě čerpal své vyprávění z bohaté knihovny v Cařihradě. On i sv. Gregor Nyssenský vyprávějí o tomto obětování Marie podle slibu její matky Anny, který učinila v chrámu, když se modlila za dítě. Protože toto dítě bylo darem milosti Boží, dostalo jméno Maria, to znamená milost, aby naznačili, že ona je milostí nebes. Podle vyprávění Evódia, prvního biskupa Antiochie po Petrovi, Maria zůstala v chrámu jedenáct let. Pak ji chrámoví kněží dali kvůli ochraně její panenství, Josefovi, staršímu a velmi svatému muži. Když byla u něj už čtyři měsíce, přišel k ní archanděl Gabriel, aby jí přinesl radostné poselství. Během jejího pobytu v chrámu zemřeli její rodiče, otec v 80, matka v 79 letech. Maria se nikdy nevzdálila z chrámu. Když něco potřebovala, šla k Alžbětě, své příbuzné, která bydlela blízko chrámu v Ain Karim.
Po hebrejský se naučila od svého otce Joachima, dokud ještě žil. Tak to vzpomíná i svatý Germanus, cařihradský patriarcha, také Ondřej z Jeruzaléma, arcibiskup na Krétě, který říká, že rodiče Panny byli Bohem osvícení, aby poznali velikost daru svěřeného jim od Boha. Bůh tak zařídil, že rodiče učinili slib a Marii obětovali v chrámu, aby tam byla vychovávána v Písmu svatém. Ta, která měla přijmout Pána chrámu, měla se na to v chrámu připravovat! Bůh ji také chtěl, jak říká Jan Damašský, uchránit od kontaktu s muži a špatnými ženami.
Maria se stala v Jeruzalémském chrámu svým životem obdivuhodně krásným vzorem a příkladem tak pro řeholnice i pro ostatní panny, příkladem, o kterém mají neustále rozjímat. Od této Matky a Učitelky Panen se mohou učit od nejútlejšího mládí obejmout se svatou horlivostí jho Pána a vytrvale ho nést.
Tento titul obětování Marie v chrámu byl před Piem V. svátkem i v Římské církve, ale tento papež zmenšil počet svátků, aby se těch několik svátků o to věrnější zachovávalo. Obzvlášť se tento svátek slaví v řecké církvi a zachovaly se různé homilie Otců na tento den, takže si můžeme být zcela jisti, že událost obětování Panny Marie je pravdivá.“
Tolik nám vypráví sv. Peter Kanízius. Dnešní den je dnem svátečním zvlášť pro ty řeholníky, kteří jsou pozváni ke kontemplativnímu životu.