Svatá Matka Církev Římská, jak katolickou církev zvykl nazývat sv. František, dělá dnes jednu užitečnou věc. V úryvku z prvního listu sv. Jana, který jsme měli možnost slyšet, mluví o konci: „bratři je tu poslední hodina“, ale zároveň v evangeliu říká o začátku: „Na počátku bylo Slovo.“ Je pravda, že pokud chceme správně pochopit konec, musíme začít od začátku. Pokud člověk vstoupí do středu nebo na závěr nějaké hry, obvykle nechápe nic.
Kvantová fyzika učí, že celý hmotný svět leží v silovém poli Vědomí. Má tedy duchovní základ. Uvažuje o stvoření světa z ničeho hmotného. Nejuznávanější teorie o vzniku našeho světa, říká, že na počátku byl „Big – beng“ velký výbuch, tedy něco, co alespoň navenek vyvolává v nás představu chaosu. Tato teorie má jen částečnou pravdu. Boží Slovo říká, že úplně na počátku bylo „Slovo“. I moderní věda vzhledem k moudrost obsažené ve všem, konstatuje, že bod, ze kterého měl povstat celý vesmír, musel v sobě obsahovat informaci 1036 bitů. Dnešní evangelium říká, že na počátku našeho stvořeného světa bylo „Slovo“, nebyl to chaos. Pokud svými výzkumy přicházíme k závěru, že zde byl „Velký třesk“, tak jen jako dokonale řízený a inteligentní proces.
Zkusme se ale zamyslet nad pojmem „slovo“. „Na počátku bylo Slovo …“ Především jde o Slovo, které nese informaci, pravdu o Bohu i o člověku. Slovo, které je zjevením Boha ale zároveň i stvořením hmotného vesmíru. Svět byl stvořen Božím Slovem. Bůh se dal poznat, dal o sobě vědět. Lze jej znát ze všeho, co stvořil. Celé stvoření nese stopy svého Stvořitele. Doslova můžeme číst v knize vesmíru o Bohu.
Slovo může být chápáno i jako závazek. Platí to i o Božím Slovu, které bylo na počátku a o kterém mluví Písmo sv., že je nezrušitelné. Člověk v každém slově vychází ze sebe a komunikuje s druhým. Vyslovené slovo je znamením toho, že chceme navázat kontakt a vstoupit do vztahu. Platí to i o „Slovu“, které bylo na počátku u Boha a Bohem bylo to Slovo. Slovo, kterým povstal svět je znamením toho, že Bůh chce s námi vést dialog a chce s námi žít ve vztahu. Slovo může být i určitým příslibem. Toto vše nám chce říci, že svět má smysl, že nepovstal z chaosu a ani neskončí v chaosu. Je to Bůh, který dává i zdánlivě chaotickým věcem smysl. Na počátku bylo Slovo a na konci bude naplnění tohoto příslibu. V slovenské mši říkáme: „Očekávám splnění blažené naděje a příchod našeho Pána Ježíše Krista …“
V dnešním čtení z listu sv. Janovo jsme zase slyšeli, výzvu: „Je tu poslední hodina“. Za poslední hodinu je něco stále aktuální. Každý den a každý okamžik je pro někoho poslední hodinou. Čas je Boží milostí. V něm může člověk růst v moudrosti av milosti před Bohem i lidmi. čas můžeme naplnit dobrém, ale i promarnit. Jak můžeme promarnit čas? Veškerý čas, ve kterém jsme neexistovaly v milosti Boží, je prázdný. Veškerý čas, ve kterém jsme nemilovali Boha a lidí je prázdný. Prázdný je čas, kdy jsme neexistovaly pro Boha, když jsme nebyli sjednoceni s Ním a neplnili jeho vůli.
Do nového roku pro sebe i pro vás jednu radu, která pochází z Duchovních cvičení P. Josefa Augustina SJ: „Podstatou duchovního života jsou z naší lidské strany – hluboké přání a touhy. Pokud by se nám těchto hlubokých tužeb a přání nedostávalo, nemohli bychom vést ani skutečný duchovní život. Před každou modlitbou se tedy ptejme, jakými touhami se naše modlitba řídí. Naše modlitební setkání s Bohem jsou často povrchní, protože nejsou v první řadě motivovány hlubokými tužbami ale především pocitem povinnosti, viny, strachu nebo lidskými ohledy. Bůh se se svou štědrostí projeví přímo úměrně naším touhám. Velké přání budou v našem životě zdrojem velkých Božích darů. Pokud budeme prosit hodně, dostaneme hodně. Pokud cítíme, že nemáme v sobě takové velké touhy, prosme si od Boha i tyto.“ A právě tyto velké a vznešené touhy vám i sobě přeji a vyprošuji do Nového roku.