V Žalmu 100 slyšíme výzvu: „Jásej na chválu Pánu, celá země, s radostí služte Pánu. S plesáním vstupujte před jeho tvář.!“ Zkusme svou modlitbu obohatit o zkušenost žalmisty. My všichni a s námi celá země, jsme vyzváni k jásotu. Co je to jásot? Jásot je radost ducha. Z čeho se tato radost rodí? Tak jako tělesná radost pochází z tělesného uspokojení, tak radost ducha pochází z duchovního uspokojení. Jednu věc můžeme s jistotou prohlásit, že jásot nepramení z této země, jeho základ nespočívá v životních okolnostech a dokonce můžeme říci, že je nezávislý na životních okolnostech.
P. Maria znala tuto radost, když ve svém Magnifikátu vydává svědectví: „Velebí moje duše Páně a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.“ K čemu nás tedy žalmista vyzývá? Vyzývá nás k radosti, která pramení z víry. Když s jistotou uvěříme ve vše, co nám Ježíš zjevuje, tehdy se v duši objeví jásot. Je nutné s jistotou uvěřit, abychom dokázali jásat i uprostřed složitých okolností života.
Máme jásat na chválu Pánu. Každý náš smutek zatemňuje Boží slávu, slávu našeho Stvořitele. Boží Slávou je Duch Svatý. Nemáme být proč smutní. Podřiďme svůj život Pánu. Buďme ochotni poslouchat Boha a objeví se v našem životě radost. S radostí se slouží Pánu. Sv. Atanáz k tomuto žalmu říká: „Vykoupeným Pán přikazuje zpívat hymnus vítězství.“
„S plesáním vstupujte před jeho tvář“. Jásot se rodí z jistoty víry, plesání se však rodí z nazírání. Plesání se rodí jako ovoce poznání Boží tváře. Jásot, který je nezávislý na okolnostech života a rodí se z jistoty víry, která je vítězstvím nad světem, tento jásot samovolně přechází k nazírání a plesání. Nazírání to není smyslové poznání. Nazírání je schopnost duše znát Boha, skrze jeho Slovo. Bůh se představuje ve svém Slově. Nazírání je schopnost proniknout za Slovo, do oblasti Ducha Svatého. Proto jsme pozváni: „S plesáním vstupujte před jeho tvar.“ Jásot záleží na naší víře, plesání je ovocem nazírání.
„Vězte, že náš Pán je Bůh!“ Jsme si plně vědomi toho, že náš Pán je Bůh? Buďte si v tom naprosto jisti, že neexistuje žádný jiný Bůh, kromě našeho Pána, který se zjevil v osobě a v životě člověka Ježíše. On sám nám říká: „Kdo mě vidí, vidí Otce!“ Ježíš, náš Pán, je Bůh. Bůh, kterému je všechno možné. Bůh, který nezná problém. Bůh dokonale blažený a dokonale milující. Dokonale krásný, dokonale přitažlivý. Až tak přitažlivý, že člověk je k němu neodolatelně přitahován.
Když nás umí druhý člověk ohromit svou krásou natolik, že ztrácíme hlavu a jsme schopni kvůli němu obětovat svou svobodu i osobu, o co spíše a více ztratíme hlavu při setkání s Krásou Boha.
Filozofie nás poučuje o tom, že Bůh je naprosto jednoduché bytí a teologie, že toto bytí je Láska, Trojice, Vztah, Věčný Zákon, Milosrdenství, Pravda, Krása. Mohli bychom postupně jmenovat všechny pozitivní vlastnosti a zjistili bychom, že v Bohu jsou všechny Jedno. V něm není rozdíl mezi Krásou, Zákonem, Milosrdenstvím, Spravedlností, Láskou, Životem, Pravdou, Světlem. Není v něm žádné napětí mezi Milosrdenstvím a Spravedlností. Bůh je Krása právě proto, že je současně Věčný Zákon Lásky. Sám sobě je Blažeností.
Stává se Blažeností člověka natolik, nakolik ho člověk miluje. Blažeností, která se nedá oddělit od Pravdy, Spravedlnosti, Lásky a Zákona. Člověk, který miluje a koná Dobro, opouští svůj egoismus, začíná Boha prožívat ve svém vlastním svědomí jako Radost, těší se z této Krásné Pravdy a Lásky, z tohoto Milosrdného Věčného Zákona. Naopak člověk, který zůstal z vlastní vůle uvězněn ve svém egoismu a má zálibu ve zlu, je z Boha nešťastný. Bůh miluje vše, co stvořil a přece svou podstatou je Spásou i Soudem, Odměnou i Trestem, Blažeností i Bolestí a přece je to stále tentýž a neměnitelně Krásný Bůh.
„On je náš Stvořitel a jemu patříme, jsme jeho lid a ovce z jeho stáda”. Bůh si nás stvořil. Nebyli jsme a jsme. Jaký úžasný zázrak se stal? A z jeho lásky budeme věčně. Jak vděční musíme být vůči Tomu, který nás povolal k bytí? On je náš Stvořitel a jemu patříme. Jsme Boží a to je další důvod vděčnosti. On je náš dobrý Pastýř. Nikdo jiný nemá takové právo na nás, jako Ten, který nás ze své nesmírné dobroty stvořil. Eucharistie je díkůvzdáváním. Motivem vděčnosti nemá být jen to, co pro nás někdy Bůh udělá, ale naše vděčnost má mít svůj pramen v tom, co pro nás Bůh udělal. Chesterton, anglický filozof a spisovatel, vyslovil velmi moudrou myšlenku: „Vše je příliš velkolepé vzhledem k nicotě, ze které to Bůh Stvořil”.
„Vstupujte do jeho bran s písní chvály a do jeho nádvoří s písněmi oslavnými; chvalte ho a velebte jeho jméno”. Jak vstupuji do jeho bran? Přicházím sem čistě z povinnosti, přicházím sem z otrockého strachu, aby mě Bůh nezatratil? Jak ubohé jsou motivy mého vstupu do jeho bran? Možná mi něco brání ve velebení Boha. Možná se bojím toho, co bude se mnou až se s ním setkám? Možná se bojím věčného zavržení, protože nic dobrého v sobě nenacházím. Tohoto se neboj, neboť jedině Bůh je Dobrý.
„Chvalte ho a velebte jeho jméno. Neboť Pán je dobrý; jeho milosrdenství trvá navěky a jeho věrnost z pokolení na pokolení.“ Bůh je Dobro. Někdy si mýlíme víru v Boha, s vírou ve vlastní dobrotu. Kdybych byl dobrý, nepotřeboval bych Spásu. My jsme uvěřili, že Bůh je Dobrý a v této víře je naše ospravedlnění. V Bohu není nic zvrhlého, nic nespravedlivého. Nic, co by skutečně ubližovalo. On je jen Dobro a každý jeho skutek je dokonalý. Proto se přestávám bát pekla, neboť peklo je zvrácenost a Bůh ho nestvořil. Je nemožné zatratit toho, kdo ustavičně děkuje, kdo ustavičně žije tajemství eucharistie, tajemství ustavičného díkůvzdávání. Utrpení je přímo úměrně velikosti naší sebelásky a soustředěnosti na sebe. Tam, kde je vděčnost vůči Bohu, tam je nebe v duši.
„Protože Pán je dobrý; jeho milosrdenství trvá navěky a jeho věrnost z pokolení na pokolení.“ Přestaňte se obávat o svou věčnost a chvalte Boha za vše, co vám připravil. Chvalte ho za to, že můžete být jeho obrazem, že se ve vás zjeví cosi z nesmírné moudrosti, dobroty a milosrdenství Stvořitele. Pokud jste svůj život odevzdali Ježíšovi, jste jeho lid a ovce z jeho stáda a On vás vede ke splnění blažené naděje. Bůh je věrný. On splní každé své přislíbení. Jeho Slovo se vždy stane tělem. U Něho není žádná neserióznost. On je věrný. Věrnost je stálost v čase a v Dobrém Bytí. A Jeho věrnost je z pokolení na pokolení.