„Ale před tím vším položí na vás ruce a budou vás pronásledovat, vydají vás synagogám, uvězní vás, budou vás vláčet před krále a vladaře pro mé jméno.“ Pravdu evangelia dosvědčují i svatí vietnamští mučedníci. Začátky křesťanství v zemích nynějšího Vietnamu sahají do roku 1533. Ale brzy v dobách krutých pronásledování v 17. století a poté s přestávkami i v 18. a 19. století skropila tyto země krev mnoha mučedníků.
Papež Jan Pavel II. 19. června 1988 prohlásil za svatých 117 vietnamských mučedníků, kteří po hrozném mučení obětovali svůj život za Krista. Jde o 8 španělských biskupů, dále o 50 kněží, z nich 13 Evropanů a 37 Vietnamců a 59 laiků. Mezi těmito mučedníky zvláště vyniká matka šesti dětí Agnese Le-Thi-Tchan, poté první Vietnamec dominikán Vincent Liem, umučený roku 1773, a zejména Ondřej Dung-Lac, kněz a misionář, který zpečetil svou věrnost Kristu v Hanoji 21. prosince 1839.
V teto době často slýcháme v evangeliu o konci světa. Konec světa nebo chceme-li to pozitivně vyjádřit „Příchod Božího Království ve Slávě.“ Než vstoupíme do Božího království, čekají na nás skutečnosti a zkušenosti, o kterých mluví evangelium. „Před tím vším položí na vás ruce a budou vás pronásledovat.“ Ne tak dávno jsme toto evangelium velmi reálně prožívali, každý svým způsobem, na vlastní kůži. Možná jsme si mysleli, že po Něžné revoluci slova z dnešního evangelia ztratí svou aktuálnost.
Když se však pořádně rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že tato slova neztratila na své aktuálnosti. Zdá se nám přímo nepochopitelné, že největší dobro v lidských dějinách, Vtělené Boží Slovo, vyvolává takové protesty a projevy nenávisti. Podobně jako příkaz lásky říká milovat budeš, tak i tady se nám zjevuje to, co bude. Nemůžeme říci, že to už bylo, neboť to pořád bude. Dokud bude svět světem. Budeme-li žít pořádně své křesťanství, určitě na tyto skutečnosti narazíme. Podívejme se dobře kolem sebe, jak a v jakém světě žijeme.
Svět od doby prvotního hříchu je ve stavu vzpoury vůči Bohu. Každý jeden hřích je osobním projevem této vzpoury a i my kající hříšníci žijeme uprostřed vzbouřenců vůči Bohu. Nedivme se, že to s tímto světem tak vypadá a nedivme se tomu, že uslyšíme zvěsti o válkách a pronásledování. Ďábel se tohoto světa nevzdal. Kniha Zjevení mluví o tom, že se strhla bitva na nebi: „Na nebi se strhl boj: Michal a jeho andělé bojovali proti drakovi. Bojoval drak i jeho andělé, ale neobstáli a už nebylo pro ně místo v nebi.“. „A velký drak, ten starý had, který se jmenuje ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen; svržen byl na zem a s ním byli svrženi jeho andělé. …Běda však zemi i moru, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, neboť ví, že má málo času.“ Z toho vyplývá, že se boj přenesl na tuto zem.
A přece se dozvídáme jednu radostnou zprávu. Ďábel má vymezený čas své působnosti. Dokonce se tady říká, že má už málo času. Nic se neděje, aniž by o tom Bůh nevěděl. I kniha Zjevení, která je prorockým spisem, mluví o jeho definitivní porážce a o stvoření „Nového nebe a Nové země“, na kterých vládne spravedlnost.
Nesmíme se dát splést tímto světem. Do zmatků našich časů zaznívá Boží Slovo, které nám osvětluje tmu světa. Zatím se ďábel nevzdal vlády nad světem, zatím je Boží Království jakoby rozházené na různých ostrůvcích v moři vzbouřeného světa. Ďábel nepřestal bojovat o lidské duše. V minulosti to byly hrozby a tresty, vězení a týrání. Dnes je jiná doba, jiná taktika ďábla.
Když zrno Božího Slova nebylo vyzobané ptáky, když ho nedokázali zničit ti, kteří nám ho chtěli odejmout, dnes přicházejí ti, kteří ho chtějí udusit pohodlím, mamonem. A je to mnohem obtížnější. Je velmi důležité si uvědomit, že na tomto světě boj nikdy nekončí. Zatímco žijeme na této zemi, jsme a máme být ve stavu bojové pohotovosti. Jsme na této zemi, jako by výsadkem Božího království. Někdy skoro jako mimozemšťané.
„To se vám stane, abyste vydali svědectví.“ Podobně říká kniha Zjevení: „Ale oni nad ním zvítězili pro Beránkovu krev a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svůj život až k smrti.“ Pán Ježíš říká apoštolům, že všechno, co budou prožívat ve svém životě, nepohody, potíže, že toto všechno, bude pro ně příležitostí vydat svědectví. Jaké svědectví marně vydat ostatním lidem. Máme především vydat svědectví o Boží spáse, o síle a moudrosti, kterou dává Duch Svatý. Vydat svědectví o tom, že jen člověk sjednocený s Bohem, je schopen zvítězit a také vydat svědectví o tom, že se dá zvítězit nad světem, tělem i ďáblem. Toto svědectví totiž dlužíme světu kolem nás, který je velmi často zlý i proto, že ztratil naděj.
„Umiňte si tedy, že nebudete dopředu přemýšlet, jak se bránit, neboť já vám dám výmluvnost a moudrost, které nebudou moci všichni vaši protivníci odolat ani protiřečit.“ Ježíš bude v té chvíli blízko nás. Tak blízko, že nám dá výmluvnost a moudrost. Vůbec se nemáme znepokojovat, co budeme říkat. Toto není věc naší šikovnosti. On bude mluvit skrze nás. Skrze nás bude k lidem mluvit sám Bůh.
Tuto zkušenost ve svém životě prožíval i jeden z dnešních mučedníků sv. Pavel Le-Bao-Tinha, který roku 1843 ze svého vězení napsal dopis chovancům semináře v Ke-Vinhu: „Uprostřed těchto útrap, které jiné obvykle zlomí, jsem z Boží milosti naplněn radostí a útěchou, neboť nejsem sám, ale jsem s Kristem. On, náš Učitel, nese celou tíhu kříže; na mě položil pouze tu nejmenší a poslední částku. Vždyť On není jen pozorovatel mého zápasu, ale je bojovník i vítěz a završitel celého zápasu. Proto má na hlavě vítězný věnec a na jeho slávě mají účast i jeho údy…
Milovaní bratři, když toto všechno uslyšíte, vzdávejte v radosti nesmrtelné díky Bohu, od kterého pochází všechno dobro, zvelebujte se mnou Pána, „neboť jeho milosrdenství je věčné“.