Dnes si připomínáme sv. Moniku, matku sv. Augustina. Monika byla berberského původu. Narodila se kolem roku 332 v Tagaste v Alžírsku. Rodiče jí vychovali v křesťanském duchu, ale provdali jí za staršího pohanského úředníka Patricia. Podle Augustina to byl vlídný muž, ovšem občas se záchvaty vzteku, taktéž byl Monice nevěrný. Augustin píše, že navzdory rozmachu domácího násilí v tehdejší době, nebyla Monika od svého manžela nikdy bita, protože byla vůči němu poslušna. Porodila mu tři děti: Augustina, Navigia a Perpetuu. Rok po křtu v roce 370 zemřel její manžel a ona se připojila k Augustinovi v Itálii.
Podívejme se‚ co říká o ní sv. Augustin: „Matka se narodila v Tagaste v Numídii r. 332. Zbožnou služkou byla vychována v rodičovském domě v křesťanské víře. Provdala se za pohana Patrícia, který byl starostou města. Můj otec byl prudké povahy, nevázaný, hýřil, zlostný a v manželství nevěrný. Jeho matka držela s ním a tak moje matka trpěla dvojnásob. Ještě i služebnictvo štvalo tchyni proti mé matce. Jak odpověděla na to matka Monika?
Otci sloužila jako pánovi. Nikdy mu nic nevyčítala. Když se upokojil, tehdy ho ona odprošovala, že mu zadala příčinu k hněvu. Jako manželka chtěla mu představit Krista, jako odpouští, zapomíná a nesmírně miluje. Přitom se vroucně modlila za jeho obrácení a prosila o milost, aby stal ráz vedle ní jako křesťan – katolík. Byla to odvážnost vzhledem k takovému nevázanému pohanu! Čeho však není schopna láska? Manželkám, které měly mnohem lepší muže, než moje matka, a stěžovali si na nich, laskavě domlouvala, aby si je ctili, milovali a nikdy nemluvili o nich špatně. Tehdy se divili, jak to ona dokáže, protože znali mého otce. Vůči tchyni, která štvala i služebnictvo, chovala se tak trpělivě, dobrotivě a k těm, kteří na ni donášeli, byla tak laskavá, že ráz je získala zcela nejen pro sebe, ale i pro Boha. Nesnesla nikdy drby. O nepřítomných nedovolila mluvit špatně.
Už měla získaného manžela, který přijal svatý křest, už měla získanou tchyni, ale já jsem byl ještě daleko od Boha, já, její syn Augustin. Oddal jsem se bludařům manichejcům. Oslnila mě sláva a úspěch ve studiích a zaměstnání a stáhl mě nevázaný život. Matka chodila dvakrát denně do chrámu, modlit se. Denně byla na mši svaté. Byl jsem katechumenem, ale pokřtít jsem se nedal. Oddal jsem se nevázanému životu. Matka, pro mou náklonnost k bludařům, nechtěla se mnou ani jíst u jednoho stolu, ani bydlet pod jednou střechou. Zkoušela to všelijak. Kudy chodila, všudy se modlila a ronila slzy pro mě. Nakonec jsem jí utekl z očí do ciziny. Odešel jsem z Afriky do Itálie. Mateřská láska a ještě více její touha, abych patřil Bohu tak jako ona, abych vedle ní stal jako křesťan katolík, mě vyhledala i v Itálii a našla v Miláně. Zde její slzy našli ozvěnu. Zde na mě čekala milost. Potkal jsem veleducha, pravověrného učedníka Kristova, biskupa, svatého Ambrože, a ten mi ukázal, jaký jsem maličký před Bohem, jaká marnivá je lidská sláva, jak jen Bůh si zaslouží lásku našeho srdce! Moje matka mě tu pokřtila vodou svých očí – slzami. Zde se splnilo, co jí předpověděl africký biskup: „Není možné, aby syn matky tolika slz byl ztracen!”
Svatý Ambrož mě pokřtil, matka asistovala. Pak se už spokojené uložila na Boží hruď. Od radosti se už nedokázala vrátit do Afriky. Měla 56 let, byl rok 387, když jsem ji pohřbil v Ostii. Bylo jí jedno, kde ji pohřbí; věděla, že Bůh ji najde ke vzkříšení v soudný den všude. Jak bolestná Matka Božského Syna, tak ani moje matka mě neopustila, dokud neviděla, že jsem duši odevzdal Bohu. A velké vzkříšení, když jsem se stal o tří – čtyři roky knězem, to už viděla dokonalejší v nebi.” Tolik nám zanechal o své svaté matce sv. Augustin.
Monika se za Augustinovo obrácení modlila téměř 17 let. Svého syna zachránila svými modlitbami a slzami od bludu a od nemravnosti, takže se obrátil a stal se křesťanem a dokonce biskupem v Hippo Před její smrtí se jí ptali, kde chce být pohřbena. Odpověděla: „Pochovejte si mě, kam chcete, ale nezapomínejte na mne u oltáře Páně.”
Původně byla pohřbena v Ostii, ale roku 1430 byly její ostatky převezeny do Říma a uloženy v kostele Sant Agostino. Její památka byla do římského kalendáře vložena okolo roku 1550 a určena na 4. květen – den, kdy si ji připomínal sám Augustin. 5. května se pak slavilo obrácení svatého Augustina. Přesný den její smrti je neznámý. Při revizi kalendáře v r. 1969 byl její svátek přesunut jako památka na 27. srpen, den před připomínkou sv. Augustina. Ostatní církve slaví její svátek buď 4. května nebo také 27. srpna.
Bývá zobrazována s vdovským závojem, knihou, křížem, někdy anachronicky s růžencem v ruce, někdy taky v augustiniánském hábitu – na počest sv. Augustina. Často je zobrazena jako rozmlouvá se svým synem Augustínem. I když nebyla umučená, občas bývá zobrazena s palmou – znakem mučedníků. Má se tím naznačit její utrpení, které prožívala nad svým synem. Následujme ji v trpělivostí a vytrvalostí v modlitbách za obrácení zbloudilých duší.