Dnes vzpomínáme na sv. Barnabáše, apoštola. Pocházel z pokolení Léviho ale rodem z Kypru, ostrova Středozemního moře. Nejprve se jmenoval Josef a jméno Barnabáš dostal později, a to proto, že měl zvláštní dar přesvědčovat a utěšovat. Slovo „Barnabáš“ znamená ,,syn útěchy” nebo ,,potěšení“. Sv. otcové a také sám evangelista Lukáš, ho nazývají apoštolem, ne proto, že patřil mezi dvanáct, ale proto, že podle jasného Božího příkazu byl antiochijský církví spolu s apoštolem Pavlem vybrán a posvěcen za apoštola, a také proto, že se velmi přičinil o rozvoj církve na zemi.
V mládí byl svými rodiči poslán do škol v Jeruzalémě, kde současně se sv. apoštolem Pavlem, tehdy ještě Saulem, navštěvoval školu slavného Gamaliela. Pak uvěřil v Krista a byl přijat mezi 72 učedníků a jako takový poslouchal slova života z úst samotného Krista Pána. Panuje názor, že Barnabáš byl první, kdo prodal své majetky a peníze za ně dal apoštolům pro chudé. Když sv. Pavel, tři roky po svém obrácení, přišel do Jeruzaléma, apoštolové se ho obávali. Barnabáš jako první vzal na sebe záruku za jeho důvěryhodnost. Barnabášovo slovo a jeho doporučení měli tak velkou vážnost, že sv. Peter přijal Pavla do svého domu.
Někteří křesťané, aby unikli pronásledování, které vypuklo po smrti sv. Štěpána, odešli z Jeruzaléma do Antiochie, kde Židům i pohanům hlásali evangelium. Když se v Jeruzalémě dozvěděli o jejich úspěšné misi, vyslali Barnabáše, aby tyto nově obráceně, posílil ve víře a dal této nové místní církve základní řád. Barnabáš toto všechno důkladně udělal, a když se počet věřících každým dnem zvětšoval, usoudil, že potřebuje pomoc. Proto odešel do Tarsu, kde tehdy pobýval sv. Pavel, a prosil ho, aby s ním odešel do Antiochie a tam s nim sdílel jeho námahy. Oba hlásali Boží slovo a Pán štědře požehnal jejich úsilí. Bylo to v Antiochii, kde následovníky Krista poprvé nazvali křesťany.
Čtení ze Skutků apoštolských nám o Barnabášovi podává zajímavé svědectví. Barnabáš je apoštol, který je vyslán církví. Přestože zažil individuální povolání od Krista a možná zažíval i zvláštní vedení Duchem Svatým, přece je tu církev, která může rozhodovat o tom, kde bude jeho práce a charisma přínosem. Tím se nám chce ukázat, že Duch Svatý působí i skrze rozum našich představených, když je osvícený Božím Slovem a očištěn pokáním.
Skutky apoštolské říkají, že Barnabáš měl zvláštní schopnost „vidět působení Boží milosti“, měl dar rozlišování. Věděl posoudit, co je lidské dílo a co je plodem Boží milosti. Věděl rozlišit čistě lidskou práci od Božího působení. Možná to vyplývalo z jeho vnitřní čistoty. Barnabáš dokázal nejen vidět Boží milost, ale i těšit se z ní. Věděl se těšit z toho, co Boží milost konala v lidech. Ta Boží milost, kterou viděl a z níž se radoval, měla konkrétní podobu: „velké množství lidí, které uvěřilo a obrátilo se k Pánu“. S tímto množstvím lidí bylo určitě spojeno i množství pastorační práce, množství starosti a přece, protože byl plný Ducha Svatého, radoval se z toho.
Skutky apoštolské říkají, že „povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrní (aby vytrvali při Pánu, jak si umínili ve svém srdci)“. Naše služba spočívá i v povzbuzování druhých, aby vytrvali při Pánu. Jen vytrvalostí si zachráníme duše. Stálý kontakt s Ježíšem způsobuje naše vnitřní uzdravení. Apoštol Barnabáš je charakterizován těmito slovy: „Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a viry“. My všichni jsme skrze viru v Ježíše, vtělené Boží Slovo, přijali Ducha Svatého. Aby se však tento Duch mohl v nás projevit, je znovu nutná víra. Víra je schopnost počítat s Bohem, žít z moci Ducha Svatého, neviditelného a přece reálně působícího podle velikosti naši víry.
Na apoštolském sněmu v Jeruzalémě hájil názor, že pohanům, kteří se chtějí stát křesťany, se nemá ukládat židovský zákon. Dnes, kdy si připomínáme tohoto muže plného Ducha Svatého a víry, vyprošujme si od Boha i jeho postoje vůči Boží milosti a vůči hlásání Božího království.
Tradice nám říká, že byl kolem roku 61 v Salamíne na ostrově Kypr ukamenován pro evangelium. Takto to popisuje mnich Alexander z Kypru, který žil v 6. století: „Když se pravá víra na ostrově Kypr učením, příkladem a zázraky apoštola Barnabáše stále více rozšiřovala, stalo se, že Židé, kteří ho pronásledovali již v Sýrii, přišli do města Salamíny a zde proti němu pobouřily nejvýznamnějších z města. Proto uvěznili svatého a on snesl hodně potup, přetrpěl mnohé a těžké muka a nakonec, jako sv. Štefan, byl ukamenován.“ Za dob císaře Zenona, kolem roku 485, našli jeho kosti u Salamíny. V rakvi ležel spis Markova evangelia v hebrejském jazyce, který přepsal apoštol Barnabáš vlastní rukou. Císař přikázal postavit nádherný chrám, ve kterém jsou uloženy jeho relikvie.