„Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betánie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili mu tam hostinu.“ Evangelium nám ukazuje, jak Pán Ježíš přichází na návštěvu k Lazarovi, kterého vysvobodil z hrobu a smrti. A proto, že Lazar i jeho sestry už s jistotou vědí, kdo je Ježíš, snaží se ho přiměřeným způsobem uctít ve svém domě. Na jeho počest dělají hostinu. Hostina v domě Lazara, pár dní před Ježíšovým utrpením, má příchuť rozloučení. Nikdo kromě něj nic netuší, ale jakoby se tu předem tajemně odehrávalo to, co mělo přijít v následujících dnech.
„Marie vzala libru drahocenného oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela mu je svými vlasy. Dům se naplnil vůní toho oleje.“ Při této hostině se dostává Ježíšovi zvláštní pocta. Dostává se mu pomazání vzácným olejem. Mária obětovala opravdu velmi drahocenný nardový olej jako projev své vděčnosti i úcty. Byla to velká oběť, pokud uvážíme, že cena tohoto oleje se rovnala roční mzdě dělníka. I v tomto skutku byla jakási předtucha Ježíšovy smrti. Podle židovských zvyků se takovým vzácným olejem natírali nohy mrtvým.
Velmi zvláštní byl i způsob utírání Ježíšových nohou. Byla to lidská láska vyjádřena tělesně a velmi něžným způsobem. Ježíš tento její projev nezavrhl, ale přijal. Tím nám chce říct, že láska k Bohu nemá hranic. Člověk v zájmu vlastního sebe-zachování se musí omezovat ve všech svých touhách a láskách. Ale v lásce k Bohu neexistuje žádné omezení, kde bychom mohli říci: „Už jsem dost miloval.“ Přikázání lásky k Bohu říká: „Milovat budeš“. Je to stále nehotové. Říká také „celým srdcem, celou duší, ze všech sil“. Láska a vděčnost nemají hranic. Jejich rozsah vždy určuje lidské srdce. Láska nevypočítává co musí a co ne.
„Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který ho měl zradit, však řekl: „Proč se ten olej neprodal za tři sta denárů a nedalo se to chudým?“ Ale jak evangelista dodává: nezáleželo mu na chudých. Může se nám někdy stát, že tím, že se snažíme umrtvovat a sebe-zapírat, ztratíme schopnost slavit, ztratíme smysl pro radost i pro něžnost. Lidský život není jen sebezapírání. Člověk je pozván těšit se s každého dobra se svým Bohem. Ježíš ho napomenul: „Nech ji! Ať jej uchová pro den mého pohřbu. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, ale mě vždycky nemáte (nebudete mít).“ Další náznak budoucích událostí je v této odpovědi Ježíše na Jidášovi protest vůči plýtvání drahocenným olejem.
I když máme být vnitřně svobodný a dokonce chudý, i když máme žít šetrně, na božím kultu nemáme šetřit. Tak nás učí i sv. František: „Uvědomme si my všichni duchovní, jakého velkého hříchu nevědomosti se mnozí dopouštějí proti Nejsvětějšímu Tělu a Krve našeho Pána Ježíše Krista a jeho svatým jménům a napsaným slovům, které toto Tělo svátostně zpřítomňují. Víme, že toto Tělo nemůže být, dokud není svátostně zpřítomněno slovem. Vždyť na tomto světě máme a vidíme tělesně z Nejvyššího jen jeho Tělo a Krev, jména a slova, kterými jsme byli stvořeni a vykoupeni ze smrti k životu.
Všichni ti, kteří spravují tyto přesvaté tajemství a zvláště ti, kteří je spravují bez patřičné úcty, ať ve svém nitru zváží, jaké ubohé bývají kalichy, korporále a plátna, na kterých se obětuje Tělo a Krev našeho Pána. A mnozí je uchovávají na nedůstojných místech, přenášejí neuctivě, nehodně přijímají a podávají druhým bez rozlišování. Také jeho napsaná jména a slova bývají někdy pošlapané, protože člověk tělesně smýšlející nepřijímá tyto věci, které pocházejí od Božího Ducha. Zda vás nepohne k milující oddanosti to, že On, dobrotivý Pán, sám se našimi rukama podává a my se ho dotýkáme a denně svými ústy přijímáme? Nebo nevíme, že se dostaneme do jeho rukou?
Proto se ve všech těchto i ostatních věcech rychle a důkladně polepšeme. A kdekoliv je nejsvětější Tělo našeho Pána Ježíše Krista uchováváno nedůstojným způsobem nebo jen tak ponecháno ležet, ať je odtud odneseno, uloženo na drahocenném místě a pečlivě uzavřeno. Stejně tak, pokud se najdou napsaná jména a slova Pána na nečistých místech, ať je vezmou a uloží na čestném místě.
A my víme, že toto všechno máme před vším jinými věcmi zachovávat podle přikázání Pána a ustanovení matky církve, a kdo to nedělá, ať ví, že za to bude muset složit účty v soudný den před naším Pánem Ježíšem Kristem. A kdo tento dopis nechá opsat, aby byl lépe zachováván, ať ví, že za to dostane požehnání od Boha našeho Pána.“ (List Všem duchovním).