Liturgie dnešního dne obrací naši pozornost k počátkům Stvoření světa. Bůh prohlašuje o svém díle, že je dobře. Když ale chceme správně pochopit naši dnešní situaci, musíme se podívat na pád prvního člověka. Právě toto čtení není ve vybraných lekcích. Původní Boží záměr s člověkem je, aby se stal Božím obrazem. Člověk je určen k tomu, aby se skrze jeho bytost, celému Stvoření, zjevil Neviditelný a Nepochopitelný Bůh, který je Láska. Možná člověk nepochopil a bouřil se proti tomu, aby sloužil jako obraz. Ale řekněte, co může být vznešenější, než toto poslání. Být plátnem pro Zjevení Boha, který je Láska. Člověk měl naplnit tento Boží záměr poslušností Božímu Slovu. Možná byl pokoušen ďáblem tak, jak v našich časech hlásá jedna reklama: „Buď sám sebou!“ Jenže člověk se stává sám sebou teprve tehdy, když je Zjevením Boha, Bohočlověkem.
Když člověk zhřešil, protože neuvěřil Bohu, bylo mu ukázáno, čím je bez Boha: „Prach jsi a na prach se obrátíš.“ Bez Boha neexistuje žádná lidská velikost, o které lidem fantazíroval ďábel: „Budete jako Bůh!“. Bůh chce totéž, přesně totéž, protože i Ježíš nám zanechává příkaz: „Buďte dokonalí jako je váš Nebeský Otec!“ Toto se však dá dokázat jedině poslušností Božímu Slovu a ne vzpourou. Sv. Maxim vyznavač učí, že určením člověka stvořeného do stavu svatosti bylo, aby byl zcela „zbožštěn“ skrze Boha ve Slávě. Ďábelským svodem „chtěl byt jako Bůh ale bez Boha, před Bohem a ne podle Boha“.
Když první člověk zhřešil, byla mu uzavřená cesta ke stromu Života, aby se v tomto svém ubohém stavu, nechtěl stát věčnou normou pro sebe i pro svět kolem něho. Nic není horší, než když se zvrhlý člověk posadí na místo Boží a nárokuje si, aby ho všichni uctívali jako Boha. A tak přišla na svět smrt i hřích, se kterými si člověk absolutně neví rady. Kniha moudrosti říká: „Bůh smrt neučinil, nemá zálibu ve smrti živých, ale závistí ďábla přišla na svět smrt, okusí ji všichni, kdo mu slouží.“ Opravdu nic tak nestojí proti lásce, jako smrt. Láska a smrt se jaksi nesloučí. Nemají nic společného. Smrt je opakem Božího plánu. Smrt je výsledkem opačné cesty.
Když člověk zhřešil udály se s ním podivné věci. Rozum se mu zatemnil, vůle se naklonila ke špatnému, otevřely se mu oči, čímž se chce vyjádřit jeho probuzená žádostivost. A můžeme ještě dodat, dostal se pod moc zlého ducha. V takovém to zuboženém stavu nachází Ježíš při svém příchodu lidstvo. Toto je náš stav. Absolutní neschopnost, člověk zlomený, postižený hříchem. Člověk se proto dostal pod moc zlého, neboť mu uvěřil. Takto můžeme popsat situaci člověka po hříchu.
Včera jsme však z kříže slyšeli důrazné prohlášení: „Dokonané je!“ Od chvíle Spasitelovy smrti je spása skutečností. Z Boží strany je spása člověka připravena. Co si musí člověk uvědomit, aby spásu přijal. Musí si například uvědomit, že Spása není důsledkem našeho dobrého života, ale že právě tento takzvaný dobrý lidský život potřebuje spásu. Co je vlastně spása? Spása je návrat Boha do lidské bytosti. Aby člověk znovu mohl uskutečňovat původní Boží plán: „Stát se obrazem Božím!“ K tomu, aby Bůh mohl znovu proniknout do lidské bytosti, je třeba mít účast na tajemstvích Kristova života, která jsou obsažena ve Svátostech církve.
Bůh chce zachránit člověka, tělesně duchovní bytost. Kdybychom byli čistí duchové, stačila by k naší spáse čistá víra, čistá odevzdanost. Odevzdanost je jednou z nejdůležitějších ctností, skrze kterou se může uskutečňovat spása člověka. Odevzdanost nám nejlépe přiblíží postoj pacienta k lékaři. Když lékař oznámí pacientovi špatnou zprávu o jeho nemoci, nikdy mu neřekne: „Zde máte skalpel a operujte se“, ale nabídne se: „Pokud dovolíte, budu vás operovat!“ Lékař čeká na tvůj souhlas. Ale ani Bůh tě nespasí bez tvého souhlasu a jakoby proti tvé vůli. Ty musíš souhlasit s Bohem.
Všimněte si, jak Panna Maria přijímá Spásu. Na úžasné Boží Slovo: „Budeš matkou Nejvyššího, neříká ani ano: „Já to udělám”, ale neříká ani ne: „To se nedá!“ Maria nechápe toto slovo jako příkaz, ale jako nabídku Boha, Lékaře, Spasitele. A říká: „Ať se mi stane, podle Tvého Slova!“ Takto v ní Bůh může konat své dílo a Ona sama nám svědčí o velkých věcech, které jí učinil Pán!“ Toto je víra, na kterou čeká Bůh. Víra v hebrejštině znamená: „dát se vést“. Odevzdat se!
Třeba však celého člověka zachránit. Proto přichází Kristus, Boží Slovo a bere na sebe lidskou přirozenost a přichází jako jediný zdravý mezi nemocné. A ve svém zdravém lidském těle přemohl smrt i hřích. Ježíš na kříži vítězí nad smrtí i hříchem. Hřích i Satana přemohl tím, že ani v nejtěžších okolnostech nezradil Boha, Lásku, ani na chvíli nepřestal být Božím Obrazem, Božím Zjevením. A smrt přemohl tím, že nikdy nezhřešil. Smrt má moc nad člověkem, jen od jeho pádu do hříchu. Boží Slovo prohlašuje, že Spravedlnost je Nesmrtelná.
Slyšíš? V tomto těle byl překonán hřích i smrt. Kdybys onemocněl tou nejtěžší nemocí, které se současný člověk pravém obava, na AIDS, nebylo by to nic příjemného, ale kdybys tuto nemoc v sobě přemohl, přišli by za tebou lékaři a prosili by tě. „Dejte trochu vaší krve! Člověče, vždyť vy ani nevíte, jakou máte cennou krev, vždyť z ní můžeme vyrobit protilátky a pomoci lidem postiženým touto strašlivou nemocí.“ Chápete? Podobně jedná Bůh skrze Ježíše. Naše tělo potřebuje jeho Tělo a naše Krev potřebuje jeho krev, abychom mohli vítězit nad hříchem.
V každé mši svaté slyšíme: „Toto je krev nové smlouvy..“ Co je to smlouva? Smlouva, to je spojenectví, dohoda. Ježíš jako člověk je tak intimně spojen s druhou Božskou Osobou, že jeho tělo se stává Božím. Ale Bůh chce být s každým člověkem takto důvěrně spojen. Síla člověka je v Bohu. To nám dokazuje Ježíš. On je Nejslavnější a Nejsvětější člověk v dějinách lidstva, protože je podstatně spojen s Bohem. Důkazem správné cesty Ježíše je jeho Slavné vzkříšení. Ježíš nás vyvedl zpod vlády hříchu a smrti a nám všem ukazuje, že v zásadě je možné, takto vítězně projít zápasem s tímto světem a ďáblem. Avšak tato síla je z Boha a ne z člověka. V Kristu přijímáme Pravého Boha, ale také pravého člověka. Celý problém spásy člověka je v tom: „Jak přijmout Ježíše do sebe?“
Jak to činí Panna Maria: „Ať se mi stane podle Tvého Slova!“ Od nás se vyžaduje dobře znát a stále hlouběji pronikat do Božího Slova a k tomuto Slovu obracet stále svůj rozum i vůli, aby místo mé chytrosti vládlo Boží Slovo, aby se má vůle přiklonila k vůli Boží, abych dovolil Bohu v sobě a skrze sebe působit. Svou odevzdanost nejlépe vyjádříme obnovou křtu. Křest je malý úkon odevzdanosti, ale má ve tvém životě nesmírné důsledky. Křest je vyjádřením naší touhy patřit jen Bohu.