Dnes, ve čtení ze Skutků apoštolů, prohlašuje apoštol Peter: „Ať je úplně jasno celému Izraelskému národu (ať s jistotou ví) toto, Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Sv. Peter apoštol vydává svědectví s jistotou. Jeho svědectví vychází z víry, která si je jistá svým přesvědčením. Jistota víry je dar Ducha Svatého. Před sestoupením Ducha Svatého nevidíme u apoštolů takovou víru. Peter se svojí vírou a s vírou v sebe následoval Ježíše až na dvůr Velekněze, ale tam se o sebe začal bát. Zapřel. Až na Letnice dostal Peter tento dar neochvějné víry. Často zapomínáme, že předmětem víry je Boží Slovo a způsob víry je jistota. Jistota v tom, že co řekl Bůh, je Pravda. Ježíš je Pravda. Jen takto podané svědectví má moc otřást lidským srdcem. Proč ještě mluvíme o víře, když se jedná o jistotu? O víře mluvíme proto, že její předmět je často pro náš rozum nepochopitelný a to, čemu věříme, smysly nevnímáme.
A naše reakce by měla být podobná té, kterou popisují skutky. „Když to uslyšeli, proniklo jím to srdce (bolest jim pronikla srdce) a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Často si dáváme pozor, aby se naše slovo nikoho nedotklo, nikoho nezranilo, ale existují zranění, které vedou k uzdravení. Peter pravdu nezamlžuje a zřetelně vyslovuje: „kterého jste vy ukřižovali“, Bůh ustanovil Pánem a Mesiášem. Přímo jmenuje hřích, ale hovoří i o Božím činu. Ukřižování Bohočlověka je opravdu nejstrašnější hřích, jakého se člověk mohl dopustit. Na druhé straně Bůh všemu dává jiný smysl a jiné ovoce.
„Vy jste ukřižovali…“ to je pravda o nás všech, která bolí. To bolí a proniká lidské srdce. Ježíš zemřel za nás, Ježíš zemřel místo nás. Naše smrt by však nepřinesla spásu.
„Ale Bůh ho ustanovil Pánem i Mesiášem.“ Slovo Pán, které je náhražkou za Boží Jméno, které Židé z převeliké úcty běžně nevyslovovali, hovoří o zbožštění Ježíše i jako člověka. Bůh ho ustanovil Pánem ale i Mesiášem, neboť On je skutečně řešením lidských problémů. On i jako člověk, dosáhl takovou svatost, že byl ustanovený v moci jako Boží Syn. Sv. Pavel v listu Římanům to vyjadřuje slovy: „Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem Svatým (duchem svatosti) byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.“ Ježíš naplnil Boží záměr s člověkem a tím naplnil oprávněné Boží očekávání vůči člověku a tím také „usmířil“ Boha.
Všimněme si, od koho vychází zájem o Spásu. Ti, kteří poslouchali Petra, svolali: „Co máme dělat?“ Bůh zjevuje hřích ale zároveň i východisko. Sv. Peter na jejich otázku o Spáse, odpovídá: „Obraťte se (čiňte pokání) a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha Svatého (dostanete dar Ducha Svatého).“ Kdykoliv se odříkáme hříchu, dává nám Bůh svého Ducha. Největší Boží zásah je vylití Ducha Svatého, boží zázrak v jednotlivých lidech, zásah přímo do černého. Ve vylití Ducha je obnova člověka.
Když tě hřích začíná bolet, je to znak přítomnosti Ducha Svatého. Když se v tobě objevuje láska k Bohu i člověku, je to znovu znak přítomnosti Ducha Svatého. Když souhlasíš se Slovem Božím, je to znovu dílo a projev Ducha Svatého. Když žiješ ve víře, naději a lásce je to znovu jeho projev. Pokání, to je změna smýšlení a postojů. Snaha myslet jako Ježíš. Učit se jeho postojům k životu. Boží slovo je třeba přijmout s jistotou. Duch Svatý přichází do nás v té míře, nakolik se sjednotíme se Slovem Božím, když přijímáme Ježíše v jeho Slově i v eucharistickém Těle.