Když jsem byl po revoluci na Duchovních cvičeních Evangelizaci 2000 v Římě, stejně jako apoštolové i já jsem se potkával s různými druhy lidské bídy. Mnoho lidi ode mě žebralo peníze. Vždycky jsem se jim snažil vysvětlit, že jsem řeholník a že nemám peníze, což bylo tehdy skutečně pravda. Oni však přesto, že jsem františkán, čekali ode mne pomoc a já jsem byl z toho nervózní. Ráz jsem se vracel z přednášky se spolubratrem z Brazílie. Do cesty nám znovu vstoupila nějaká starší žena, která prosila o almužnu. Chtěl jsem se bránit, že nemám peníze. Avšak můj spolubratr z Brazílie reagoval laskavěji a více apoštolsky. Velmi mile, bez nějaké nervozity, jí vysvětlil naši situaci, ale nabídl jí i svou modlitbu a požehnání. A byl jsem překvapen, protože jsem viděl, jak rád přijala jeho přímluvnou modlitbu a požehnání. Tehdy jsem si vzpomněl na to dnešní: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám.“
V dnešním čtení ze Skutků vidíme apoštoly, kteří dělají velké věci. Je nám to sympatické, protože apoštolové se narodili jako my, jako obyčejní lidé. A přece, víra a následování Ježíše, dokonce můžeme říci „Ježíš v nich“, úžasně umocnil jejich život. V Skutcích vidíme apoštoly Petra a Jana jako jdou do Jeruzalémského chrámu. Do cesty jim vstoupí trpící člověk, který prosí o almužnu. Apoštol Petr mu řekl: „Stříbro ani zlato nemám.“ Naším bohatstvím a jistotou není a ani nemá být ani zlato, ani stříbro. Ale přesto, že, jako křesťané neoplýváme materiálním bohatstvím, přece cosi máme: „ale co mám, to ti dám.“ říká apoštol: „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ Apoštol Petr, na rozdíl od nás, si byl plně vědom své nové identity a moci, která pramení z přijetí Krista. „Vzal ho za pravou ruku a zdvihl ho. V tom okamžiku mu vstoupila sila do nohou a do kotníku, vyskočil, postavil se a chodil.“ Platilo to o apoštolech, ale platí i o křesťanech a zvláště o lidech zasvěcených Bohu, že máme duchovní moc, která pochází z pověření Kristova, a můžeme ji aktivizovat svou vírou. Máme víru a to je schopnost počítat s Bohem, je to jistota v Bohu.
„Vešel s nimi do chrámu, chodil sem tam, poskakoval a chválil Boha.“ Toto je reakce na Boží zázrak uzdravení. Nemocný často nedokáže chválit Boha a děkovat mu. Teď chodí a chválí, poskakuje a tančí. Podívejme se, z čeho pramení, táto až divotvorná moc modlitby. Můžeme se blíže podívat na oddíl Mk 11,22-26: Ježíš jim odpověděl: „Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“ Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.
Už včera jsme slyšeli, že víra je jistota v tom, že Boží Slovo je Pravda. Pán Ježíš nás vyzývá: „Mějte víru v Boha.“ Bůh je Všudypřítomný. Možná výstižněji by bylo říci, že celé Univerzum se nachází ve stvořitelské fantazii Boha. Boží vědomí je základem pro hmotný svět. Největší silou vesmíru není hmota ale Duch. Lidé, kteří přežili klinickou smrt, vědí, o čem mluvím. Když lidská duše opouští tělo, tělo zůstane jako kámen. Dokonce to dotykem mohou ověřit i svědkové, ale veškerá síla a teplo života se nachází v duši. Nositelem života je duše. V skutcích apoštolských sv. Pavel o Bohu: „Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme…“ V našem světě neexistuje hluchý, slepý nebo nevědomý prostor. Celý prostor je v Bohu. Bůh si uvědomuje všechno, co stvořil a se vším soucítí. On nás svým chtěním povolal z nicoty k bytí. Když se k němu modlíme, nepřichází z dálky, jen se zjevuje na konkrétním místě. Pán Ježíš říká: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi!“ Když se modlíme za nějakou věc, nesmíme se nechat ovlivnit velikostí problému, jak se nám věc jeví, ale máme se vždy dívat na Boha. Bůh, ve své Všemohoucnosti, nezná problémy. Když se modlíme ve shodě se Slovem Božím a s Božími přísliby, když prosíme za věci, které vidíme, že Ježíš je apoštolům přikázal dělat, pokud v nás nejsou překážky vyslyšení, čili hříchy a špatné postoje, nemáme pochybovat ve svém srdci, že se tak opravdu stane.
Ježíš říká: „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“ Naoko je to velmi jednoduchá věc, ale nám často chybí to základní: Víra v Živého Boha, který nás miluje a chce nám pomoci. Nevěříme v přítomnost Všemohoucí Lásky. Účinná modlitba je výsledkem poznání Živého Boha. Všimněme si odvahy apoštola Petra. Má plnou důvěru v Boha, který je Otcem našeho Pána Ježíše. On zná Boha, protože se důvěrně potkával s Kristem. Boha, můžeme poznat skrze jeho Syna, který k nám mluví v Písmu svatém a zvláště v evangeliích. Ježíš konal jen to, co viděl u Otce, co ho Otec naučil a co Otec od něj chtěl.
Apoštol Pavel měl podobnou zkušenost: „Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus (přímo ze zjevení Ježíše Krista).“ My všichni jsme pozváni k takovému poznání Pána Ježíše. On sám říká: „Kdo přijal mé přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat i můj Otec, i já ho budu milovat a dám se mu poznat (zjevím mu sám sebe).“ (Jan 14,21) Každý může prožít setkání s Kristem, když bude poslušný Božím příkazům. Poslušnost jeho příkazům je výrazem lásky k Ježíši. A láska otevírá bránu k poznání Boha v Duchu svatém: „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (Jan14,11-17) Je to Láska, která vede k osobnímu setkání s Kristem i k naplnění sv. Duchem. Láska, která není založena na citech, ale na vůli, na poslušnosti Božímu Slovu. Láska jako jednota naší vůle s Vůlí Boží.