Když budeme v těchto dnech poslouchat zprávy o Zmrtvýchvstalém v různých evangeliích, nevyhneme se jakémusi zvláštnímu dojmu určitého zmatku při poslechu informací o setkání se Vzkříšeným Pánem. Jednotliví evangelisté jakoby alespoň částečně odlišně mluvili o události vzkříšení. Když člověk čte povrchně evangelní zprávy, může se mu zdát, že tento zmatek je překážkou hodnověrnosti a pravdivosti. Zkusme si je porovnat!
Evangelista Matouš hovoří o Marii Magdaléně a jiné Marii, vzpomíná zemětřesení, vidění sestupujícího anděla, strážců, kteří strnuli strachem, ženám se při běhu od hrobu zjevuje Ježíš a Matouš vzpomíná také jako jediný podplacení stráže.
U evangelisty Marka vystupují tři ženy: Maria Magdaléna, Maria Jakubova a Salome, které přicházejí ke hrobu, ale kámen je již odvalený. Anděla, v podobě mladíka, nacházejí sedět v hrobě. Vyšli a utíkali od hrobu a neřekli nikomu nic, protože se báli. Marek se v dalším pokračování opravuje a říká, že se první den v týdnu zjevil nejprve Marii Magdaléně, ona šla a zvěstovala to ostatním, ale oni jí nevěřili. Potom se zjevil dvěma z učedníků na cestě, i oni to zvěstovali, ale ani jim neuvěřili.
Lukáš shodně s Markem tvrdí, že prvními svědky vzkříšení byly ženy, které byly přítomny při pohřbívání Pána Ježíše, a které po zachování sobotního odpočinku přišly první den v týdnu pomazat Pána. „Kámen našli od hrobu odvalený, vešli dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašli. Jak nad tím rozpačitě uvažovali, zastali u nich dva muži v zářivém oděvu. Zmocnil se jejich strach i sklonili se tváři k zemi. …vrátili se od hrobu a toto vše zvěstovali Jedenácti i všem ostatním. Byla to Maria Magdaléna, Jana a Maria Jakubova. A s nimi i jiné to povídali apoštolům“. Apoštolové jim nevěřili. Peter utíkal k hrobu. Popisuje podrobně příběh emauzských učedníků. Ve stejné době se musel Ježíš zjevit apoštolovi Petrovi.
Jan svou pozornost soustřeďuje na Marii Magdalenu, která nejprve viděla jen prázdný hrob a přišla to oznámit apoštolovi Petrovi a Janovi. Oni utíkali ke hrobu a přesvědčili se o tom, že je to pravda. Potom se učedníci vrátili domů. Maria, zřejmě Magdaléna zůstala venku u hrobu a plakala. Nahnula se do hrobu a viděla dva anděly. Po rozhovoru s anděly se jí zjevil Ježíš v podobě zahradníka. Ona to zvěstovala ostatním apoštolům. Potom popisuje zjevení ostatním apoštolům kromě Tomáše, ještě týž den večer.
Nebudu dále srovnávat. Toto porovnávání si může každý udělat na domácí úkol. Při tomto porovnávání nás může napadnout i jiná myšlenka: Kdyby evangelisté chtěli lhát, určitě by si dali pozor na to, aby vypovídali naprosto shodně. Avšak tyto texty nepůsobí dojmem literární uhlazenosti a přepracovanosti. Působí spíše dojmem, jako když mnozí chtějí vyprávět něco, co se před nimi odehrálo v čase a v prostoru. Každý z nich se setká s částečně odlišným okruhem svědků. Jeden ví toho víc než druhý. Jsou zde určité výpady informace, což je v životě běžné. Ne všichni se všechno dozví. Ne všichni jsou vždy při tom. Někdo je očitý svědek, někdo slyšel událost vyprávěnou od jiného. Jinak, kdybychom tyto texty podrobili přísné logické analýze např. pomocí PC, zjistili bychom, že si vůbec neprotiřečí. Neboť zmínit jednoho ještě neznamená tvrdit, že tam nemohlo být více. Jiné by bylo tvrdit, že tam seděl jen jeden anděl, nebo kdyby se tvrdilo, že pouze Maria Magdaléna byla u hrobu.
Kdyby evangelium vznikalo jako padělek v kruhu vzdělaných literátů, nikdy by nevykazovalo takovou různost podání. Ale právě tato různost svědčí o tom, že v evangeliích je písemně zachycen živý děj, který se odehrál v čase a v prostoru naší pozemské reality. I v našem životě se velmi často vyskytuje problém informovanosti. Někdo je očitým svědkem, jiní slyší o události až z druhé ruky.
I evangelium nám poukazuje na tento problém. „(Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí běžely oznámit jeho (vzkříšení) učedníkům.“ Setkají se s Pánem. On jim adresuje slova: „Nebojte se!“ Strach není dobrým společníkem a ze strachu člověk udělá mnoho chyb. Těm, kteří odevzdali svůj život Kristu natrvalo a nejen na krátkou dobu Velikonočních svátků, patří Kristova výzva k odvaze. Pokud jste přijali Krista jako svého Pána a Spasitele, pokud jste ho přijali jako svůj Život, Pravdu a Cestu, přešli jste již ze smrti do života a nehrozí vám Boží soud. I pro vás platí: „Nebojte se!“
Pán Ježíš posílá ženy se slovy: „Jděte a oznamte mým bratřím!“ Hodně zla pochází z nevědomosti. Boží Slovo se má šířit hlásáním. Kdo hlásá Boží Slovo, má účast na Boží plodnosti. Bůh Otec ustavičně plodí svého Syna, své Slovo. A každý hlasatel Božího Slova má účast na této nesmírné plodnosti a radosti Boha, když totéž Slovo zasévá do lidských duší.
„Když (ženy) odešly, přišli někteří ze stráže do města a oznámili velekněžím všechno, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz s pokynem: „Říkejte: ‘V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.’ A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo.“ Toto je druhá cesta informace o vzkříšení. Ale tato informace je již pokřivená lidskými ohledy, neboť farizeové „lidskou slávu milovali více než Boží“. Tady se už nejedná o pravdu, ale o zachování dobrého image před lidmi. Tato druhá informace je pokřivená i láskou k penězům. Sv. Pavel v 1 Tim 6,9–10 tvrdí: „Ti, kdo chtějí hromadit bohatství, upadají do pokušení a zamotávají se do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí.“
I strážci hrobu „vzali peníze a udělali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.“ Možná si neuvědomujeme, že každé slovo se šíří jako kruhy kolem kamene, který jsme hodili do vody. Vyslovená lež, může přetrvat toho, kdo ji vyslovil. A pro jednu lež nebo pro zamlčení Pravdy mnoho duší nemusí k ní dospět. Velkou zodpovědnost mají všichni vychovatelé, kněží, pedagogičtí pracovníci, novináři, pracovníci v rozhlase a v televizi, umělci. Jejich omyl často poznamenáva celé generace. Nebudeme-li vydávat svědectví o Zmrtvýchvstalém mnozí nedospějí k Pravdě. Ať je nám vzorem prvotní církev. Sv. Peter může konstatovat: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky.“ (Sk 2,32)
Nejoblíbenější světec ruského národa, který je uznán za svatého i ze strany katolické církve, Sv. Serafin Sarovský, strávil celou desítku let v lese v mlčení. Nepřemluvil ani na svého řeholního spolubratra, který mu ráz za čas nosíval potravu. Nakonec na Boží pokyn a po vnitřní proměně své bytosti své mlčení ukončil. A začali k němu přicházet mnozí lidé. Čím dál početnějším návštěvníkům vycházel vstříc se slovy: „Potěšení moje, Kristus vstal z mrtvých!”