Velikonoční neděle „A“ – (Jn 20,1-9)

„Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.“ Dnešní evangelium nás přivádí k prázdnému hrobu. Máme ho před očima a nevíme si s ním rady. Prázdný hrob, je obrazem naší tradiční víry, neboť i ona je často stejně prázdná, bezobsažná a nejistá. Je tu ochota věřit, ale není zde obsah víry. Tato naše prázdná víra, se má zaplnit radostnou zvěstí.

Čemu máme věřit? Všichni jsme zváni, abychom uvěřili Bohu, tak jako patriarcha Abrahám. Uvěřit Bohu, znamená uvěřit Božímu Slovu, protože náš Bůh nemlčí. Božím Slovem je Ježíš Kristus a všechno, co učil a konal i událost Zmrtvýchvstání. Můžeme si položit otázku: „Jakou hodnotu má tato zvěst dnes pro mne? Může nějak ovlivnit můj běžný život?“ Sv. Pavel nám ukazuje na dosah této pravdy, do našeho běžného života: „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici.“ My všichni, co jsme pokřtěni v Kristu Ježíši, jsme pokřtěni v jeho smrti. Tedy křtem v jeho smrti, jsme byli spolu s ním pochováni, abychom i my, jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, žili novým životem.

První křesťané nazývali křest přiléhavě „Vodní hrob“. Ve křtu je znakem ponoření naznačena naše smrt. Ve křtu dáváme souhlas, aby starý člověk v nás, ten sobecký a zlý tvor, byl usmrcen. Starý člověk v nás, musí zemřít. Toto je zákon Boží. Bůh vyhlašuje smrt egoizmu. A pokud tuto smrt dobrovolně přijmeš, když se rozhodneš pro nesobecký život spolu s Kristem, vstoupíš do skutečnosti Spásy. Ale pokud jsme s Kristem srostli podobností v jeho smrti, budeme mu podobni i ve Zmrtvýchvstání.

Každý hřích spočívá v nevěře Bohu a v nezřízené sebelásce. Proto bylo potřebné, aby Kristus, jako člověk, vykonal absolutně nezištný čin lásky a tím je jeho obětní smrt na kříži. Víme, že starý člověk v nás, byl spolu s ním ukřižován, aby byla zničena hříšná přirozenost a abychom více neotročili hříchu. Neboť, kdo zemřel, je osvobozen od hříchu. Naše zkažená lidská přirozenost, je podrobena smrti, abychom mohli být osvobozeni od hříchu. Právě smrt, jež se spolu s Kristem dá prožívat jako něco vrcholně nesobecké a plné lásky, nás takto osvobozuje spod moci našich hříchů. Nemyslím nyní na to, co nazýváme posledním vydechnutím, i když to platí i o skutečné smrti, ale myslím na každý skutek lásky, kde jsme nuceny zemřít svému sobectví.

„A také věříme, že když jsme zemřeli s Kristem, spolu s ním budeme i žít.“ Tomuto musím uvěřit na základě faktu, Kristova zmrtvýchvstání. Pokud by Kristus nebyl vstal z mrtvých, marná by byla naše naděje. Platilo by o nás, z čeho nás podezřívali marxisté, že odvádíme pozornost lidí od současných starostí, aby se je dalo lépe vykořisťovat. Kdyby Kristus nevstal z mrtvých mohli by mít pravdu. Ale Kristus vstal z mrtvých a od té doby mohu skutečně bez skrupulí hledat to, co je nahoře, kde Kristus sedí po pravici Boha. Vždyť vzkříšený Kristus, je řešením všech pozemských problémů.

„Je nám přikázáno, abychom lidem hlásali a svědčili, že Bůh jej ustanovil za soudce živých i mrtvých.“ Bůh bude soudit svět podle Ježíše Krista, podle jeho slov a skutků, podle jeho charakteru. Ježíš je kritériem Božího soudu. Nikdo z nás, nebude souzen podle neznámých kritérií, ale všichni budeme souzeni Božím Slovem, skrze které a pro které jsme stvořeni. Boží Slovo je v hloubi lidského svědomí.

„Všichni Proroci svědčí, že každý, kdo v něho věří pro jeho Jméno a moc jeho Ducha, dosáhne odpuštění hříchů.“ Skrze Krista, přicházíme k odpuštění hříchů. Neexistuje jiná cesta ke smíření s Bohem, než skrze přijetí Ježíše. Bůh nemá jiný charakter, jako ten, který nám zjevuje Ježíš.

„Víme, že Kristus vzkříšený z mrtvých, už více neumírá, smrt nad ním už nemá vládu.“ Vzkříšený Ježíš už neumírá, jeho lidská existence už nezná hranice smrti. Totiž patří to k podstatě Lásky, kterou je Bůh sám. Láska, anebo lépe řečeno, milovat někoho, znamená říci mu: „Chci, abys byl věčně!“

„Myslete tedy na to, co je nahoře a ne na to, co je na zemi!“ Velice často jsme slabí v zápase s hříchem, neboť nám chybí tento pohled víry. Chybí nám víra, abychom dokázali spolu s Kristem zemřít a mohli žít v něm novým životem, který je s Kristem skrytý v Bohu.

„A když se zjeví Kristus, náš život, tehdy se i na nás zjeví jeho sláva.“ Amen.