I my jsme skrze Boží Slovo, které jsme včera četli, měli možnost „vidět“ zázrak uzdravení. Dnes vidíme, co se dělo potom. „Protože se (uzdravený chromý) držel Petra a Jana, v úžasu se k nim sběhl všechen lid do tak zvaného podloubí Šalamounova.“ Reakce na Boží skutek je úžas a lidský zájem, který se projevuje i množstvím lidi. Ale toto všechno má sloužit růstu Kristova těla – církve.
„Když to Petr viděl, promluvil k lidu.“ Ve své řeči vysvětluje lidem, co a jak se stalo. Zdůrazňuje, že je to Boží skutek, že to neudělali oni sami svou mocí ani bohabojností. Někdy si myslíme, že k tomu, aby se stal zázrak, je třeba, abychom byli nejprve svatí. Ale zázrak nemá sloužit a neslouží k potvrzení naší bezvadnosti. Neboť zde jde o něco úplně jiné: „To Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich praotců, oslavil svého služebníka Ježíše…“ Z Boží strany zde jde o potvrzení a přiznání se k Ježíši i jako k Synu člověka, ve kterém se Boží Slovo stalo tělem. Ze strany apoštolů se jedná o vyznání Ježíšova jména. Jméno v jejich chápání představovalo nejen skupinu písem, ale především to, co se za tím jménem skrývá, tedy pojem konkrétní osoby (život, učení, charakter, duch …). Zázrakem apoštolové spolupracují na oslaveni Ježíše. Bůh Otec ho chce oslavit a my svou vírou a modlitbou můžeme k tomu přispět, ne proto, že jsme dobří, ale proto že Bůh je Dobrý.
„Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého a vyprosili jste milost pro vraha. Původce života jste dali zabít ..“ Toto se děje v každém lidském hříchu. Je to zapření Ježíše. Pán Ježíš říká, že pokud chceme jít za ním, máme zapřít sami sebe, vzít svůj kříž a následovat ho. Sebe zapření, které se líbí Bohu, spočívá v tom, že nerealizujeme své sobectví, ale žijeme Boží Slovo. Hřích je hrozný, protože zabíjí „Původce života“. Je to jako pilovat větev, na které sedíme. Hřích likviduje náš vlastní život.
„ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. A protože v něho věříme, dalo jeho jméno silu tomuto člověku, kterého vidíte a znáte, a právě víra, která od něho pochází, úplně uzdravila tohoto nemocného před očima vás všech.“ Je zajímavé, že tento člověk – dospělý muž, který denně žebral u brány chrámu, která se jmenovala Krásná – se během svého života nesetkal s Kristem. Možná si to i vyčítal a možná po jeho smrti už přestal doufat, že se s Kristem ještě bude moci osobně setkat. Ale toto všechno se stalo proto, aby se na něm zjevila sláva Zmrtvýchvstalého. „Víra, která pochází od něho, dala mu úplné zdraví před očima vás všech.”
V listu Židům (10,19-23) čteme: „Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla. Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem, přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.“ Vzkříšený Pán všechno obnovuje. To se týká i Božských ctností, které jiným způsobem prožívali lidé SZ. Ježíš nám dává plnost víry, protože nám srdce očišťuje od zlého svědomí. Právě tato víra dává úplné zdraví nemocnému člověku.
Ježíš způsobuje i obnovu naděje: Sv. Peter píše: „Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.“ (1 Pt 1,3) Živá naděje je něco dynamické, co vede až k blaženosti. My všichni očekávám splnění blažené naděje a příchod našeho Pána Ježíše Krista. A z obnovené Víry a Naděje vyrůstá nová Láska. Láska to je už poznání a účast na Božím bytí.
„Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět.“ Naše nevědomost nás před Bohem omlouvá, ale víra v Krista z nás dělá Spravedlivými v Božích očích.
„Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byli zahlazeny, aby přišla od Pána ona doba útěchy (čas osvěžení od Pána) a aby vám poslal Mesiáše, který byl pro vás určen, Ježíše. Nebe ho musí přijmout až do té doby, kdy bude zase všecko obnoveno, jak o tom už dávno mluvil ústy svých svatých proroků.“ Mezi námi a naším nejpodstatnějším vnitřkem, naším svědomím, často vládne dusná atmosféra. Bůh nechce, abychom žili v dusné atmosféře, ve vědomí viny. Bůh skrze Krista chce zcela setřít naše hříchy a způsobit čas osvěžení od Pána. Naše duše bytostně potřebuje toto osvěžení od Pána. Pohodu mezi námi a Bohem přítomným v našem svědomí. Bůh především nám vzkřísil a poslal svého služebníka Ježíše, aby nás požehnal a odvrátil od našich nepravostí.