V první třetině 20. století se stal Velehrad místem setkávání kultur Východu a Západu prostřednictvím tzv. unionistických sjezdů. Toto duchovní klima dalo podnět k úpravě prostoru, který by unionistické snahy ztělesňoval. Nabízela se místnost, která před zrušením cisterciáckého kláštera sloužila jako zimní sakristie a posléze jako skladiště. K úpravě na kapli P. Marie unie (dnes nazývané Matky křesťanské jednoty) došlo v roce 1937. Iniciátorem realizace se stal Josef Jaroš SJ, jezuitský profesor na Papežském misijním ústavě. Toužil vrátit Velehradu jeho palladium, kterým mohl být před husitskými bouřemi – podobně jako u jiných cisterciáckých klášterů – mariánský obraz. Dílo mělo vyjádřit, že: „Matka Páně je v duchu cyrilometodějsko – velehradské tradice hlavní záštitou velikého obrodného a sjednocovacího velehradského díla.“
P. Jaroš, pražský rodák, volil za základ svého obrazu obraz Matky Boží „u jeslí“ v Maria Maggiore v Římě, který má vztah k sv. bratřím. Tento obraz byl totiž v bazilice Santa Maria Maggiore uctíván již v 9. století. Právě v tomto kostele papež Hadrián II. položil roku 868 na oltář slovanské bohoslužebné knihy a tím je před zraky Konstantina a Metoděje schválil. Tato volba byla velmi šťastná, dala možnost budovat z Velehradu oblouk do Říma, druhý pak na Svatou Rus.
Obraz Matky jednoty vytvořil v roce 1919 prof. Emanuel Dítě. Ve srovnání s předlohou provedl malíř ve tváři Bohorodičky harmonizaci a také v dalších detailech zohlednil epochu, v níž žil. Ztratil se tak přísnější výraz Marie, celkový byzantský charakter obrazu však zůstal zachován. Ikonograficky se obraz hlásí k typu mariánských ikon tzv. Hodégétrie – vůdkyně na cestách, kterých prototyp se připisuje sv. Lukáši. Podle celé řady legend se sv. Lukáš marně pokoušel zachytit podobu Panny Marie. Když však Panna Maria vztáhla nad obraz ruku, zjevila se na něm její podoba.
Stojící Panna Maria má kolem hlavy tmavý plášť (maforion) se zlatým lemem. U tohoto typu zobrazení se setkáváme se třemi hvězdami na plášti, které symbolizují panenství Panny Marie před porodem, během něj i po porodu. Na velehradském obraze se setkáváme pouze s jednou hvězdou na pravém rameni a s křížem na čele Bohorodičky, který je v tomto případě synonymem hvězdy. Třetí hvězdu kryje svým tělem Kristus oblečený do zlaté řízy (chitonu), kterého drží Maria na svém levém boku. Bohorodička má kolem hlavy svatozář, do níž je vepsán nápis: Já jsem matka krásného milování. Jezulátko má vepsáno kolem hlavy slova: Beránku Boží, daruj nám mír. V rukou drží knihu na znamení, že je vtěleným Slovem (Logem). Gesto ruky se dvěma nataženými prsty je poukazem na dvě přirozenosti Krista. Reliéfně tepané zlacené pozadí symbolizuje nebeskou slávu. Můžeme v něm spatřit řecký nápis MP ΘY – Métér Theou – „Matka Boží.“
Boží mateřství P. Marie je i dnes příležitostí k setkání a společnou základnou všech křesťanů. Z něho je možné vycházet, abychom dosáhli shody o tom, jaké místo zaujímá Marie ve víře. Toto je jediný ekumenický titul nejen podle práva, protože jej definoval ekumenický koncil v Efezu, ale i faktický, protože ho uznávají všechny křesťanské církve. Martin Luther říká: „V titulu Bohorodička je obsažena veškerá její čest. Nikdo nemůže říci jí nebo o ní nic většího, i kdyby měl tolik jazyků, jako je stébel trávy, hvězd na nebi a písku v moři. I naše srdce má uvažovat, co to znamená být Matkou Boha.“ A ve formuli víry složené po jeho smrti čteme: „Věříme, učíme a vyznáváme, že Maria je právem nazývána Bohorodičkou a že jí skutečně je“.
Obraz je malován na bronzový plát. Podklad tvoří dubové dřevo. Bohatě zdobený rám se zlaceného bronzu nese v horní lunetě reliéf dvou klanících se andělů kolem svatováclavské královské koruny, nad níž je v medailonu uložen trn z trnové koruny, jak hlásá i nápis „Zde jest trn z koruny Kristovy“. Samotný vrchol obrazu tvoří kříž. V postranních pásech a dole jsou miniatury českých patronů s relikviemi (sv. Ludmila, sv. Václav, sv. Cyril a Metoděj, sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Sarkander, sv. Josef, sv. Kliment). Ve spodních rozích je zobrazen příchod Cyrila a Metoděje na Moravu a přijetí pállia od papeže Hadriána II.
Uprostřed pod ikonou se ve větším oválu nachází relikvie sv. Josafata. Je to v hutných zkratkách celá historie ideje cyrilometodějsko – svatováclavské. Rám je posázen 43 polodrahokamy. Obraz obtáčí část textu ze svatováclavského chorálu: „Maria, Matko žádoucí, Tys Královna všemohoucí, prosiž za nás za křesťany svého Syna Hospodina. Kyrie eleison.“ Obraz je umístěn v apsidě na mramorovém oltáři, který byl navržen K. Madlmayrem podle starokřesťanského vzoru.
5. 7. 1993 byl na Velehradě zasvěcen český národ Panně Marii. Stalo se tak na Stojanově nádvoří právě před mozaikou věrně interpretující obraz Panny Marie matky křesťanské jednoty. Přání P. Jaroše SJ se vyplnilo a Velehrad získal své palládium. Společně s Olivovým oltářem a hrobem arcibiskupa Stojana je kaple Matky křesťanské jednoty hlavním duchovním ohniskem baziliky, které by neměl žádný návštěvník Velehradu minout.