Dnes večer jsme se setkali, abychom spolu prožili vigilijní slavnost. Vigilie je vyvrcholením adventu. Kdo asi nejtoužebněji a tedy i nejlépe očekával narození Pána Ježíše? 4.000 let podle Písma očekávali naši praotcové příchod Ježíše v těle. Podle odhadů moderní vědy to bylo ještě déle. Ale celá touha po Vykupiteli se asi nejvíce koncentrovala ve dvou lidech, v Marii a v Josefovi. Neboť Bůh odpovídá na naše touhy. Pokud modlitba neobsahuje skutečnou potřebu vyjádřenou v touze, Bůh ji nevyslyší. Bůh vyslýchá naše skutečné potřeby. Nejvíce se tato touha objevila u Panny Marie. Ona byla nejlepší „adventistkou“ všech dob, tedy ženou, která nejtoužebněji čekala Spasitele.
Podobně, jak je ve vztahu dvou lidí rozhodující, zda mají po sobě skutečnou touhu, nejsou rozhodující dary, tak i náš duchovní život má být doprovázen touhou po Bohu. Ani náš dar, ani naše oběť nic před Bohem neznamená, nemá-li v sobě toto znamení touhy. Je to něco podobné, jako když muž donese ženě ke svátku tašku z krokodýlí kůže, ale přitom ji vůbec nepolíbi. Nebo rodiče, kteří jsou ochotni svému dítěti všechno darovat, jen aby měli od něho klid.
Důležité je na koho se ve svém duchovním životě budu spoléhat a po kom budu skutečně toužit. Vidíme i jiné postavy NZ, které měly v sobě tuto vše stravující touhu po Bohu. I druhé čtení nám mluví o sv. Pavlovi. On sám říká, kdybych měl všechno, ale neměl bych skutečnou lásku, kdybych všechno dělal, a neměl bych skutečnou lásku, nic mi to neprospěje.
S jakým zaměřením vykonával apoštol Pavel misijní službu? Ve Skutcích apoštolských (20,19) čteme, že „sloužil Pánu se vší pokorou, se slzami a ve zkouškách, ..“ Dále říká: „Neopomenul jsem nic z toho, co by vám bylo k užitku, ale hlásal jsem vám to a učil vás tomu veřejně i po domech.“ Sv. Pavel mluví „se vší pokorou”. Apoštol neříká, že sloužil Bohu s ohromnými kázáními, intenzivním šířením Písma, odhodlaným misijním pokrokem. Ne, říká, že sloužil svému Pánu s mnoha slzami a pokušeními. Když chceme následovat Krista musíme nejprve začít u sebe svůj život na tento cíl zaměřit. Když nebude správný postoj našeho srdce i všechno ostatní naše konání nebude správné. Musíme být naplněni stejnou, vše pohlcující touhou po Bohu, jako byl apoštol Pavel, jako byla Panna Maria a sv. Josef. Když budeme mít takovou touhu, dokážeme, že jsme Boží děti a že On v nás působí.
To co děláš, tě ještě nepředurčuje stát se učedníkem, i když dodržuješ sliby i když žiješ sparťanským životem a spíš na zemi. Jen tehdy se dozvíš, že jsi Ježíšovým učedníkem, když z celého srdce budeš toužit po společenství se svým Stvořitelem, když ho budeš chtít poznat, když budeš s ním chodit a žít, jako Henoch, jako Abraham, jako David a Panna Maria. Když máš v sobě takovou touhu, pak jsi na správné cestě, na cestě následování. I když jsi často selhal a dopustil se nesčetných chyb.
Ve druhém čtení sv. Pavel vzpomíná krále Davida, o kterém Bůh vydává takové svědectví: „Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.“ Mohl takto Bůh o něm mluvit? Byl David mužem, na kterého se dalo opravdu spolehnout? Zcela jistě ne. Víme, že David se prohřešil a těžce padl a přece Bůh mluví o Davidovi, že je mužem „podle mého srdce”. Ze žalmů vidět, že David toužil celým srdcem po Bohu. „Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. (Ž 63,2-3)
Přestože zklamal, pociťoval David neuhasitelnou žízeň po Bohu. Mohl říkat „Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? (Ž 42,2-3) Žalm 34 nám ho představuje jako muže, který uměl Boha chválit a děkovat mu za všechny zkušenosti, které s ním měl. Pravý učedník se vyznačuje tím, že hledá Pána, touží po něm a neustále ho chválí.“
Kdo může praktický žít s Ježíšem? Kdo bude mít s ním osobní společenství? Vnější zdání může být klamné. Ani naše moudrost ani naše důrazné modlitby nebo strhující kázání nejsou směrodatné. Konečně, nezáleží ani na tom, že jsme teologický školení, nebo že jsme náš majetek až do poslední košile předali Bohu, abychom takto dokázali naši příslušnost k učedníkům. Tyto věci nás nepřivedou blíže k Bohu.
Písmo říká: „Pán je blízko těm, kdo mají, srdce zkroušené a ty, kteří jsou zdrceného ducha, zachrání.“ Bůh se přiblíží k člověku, který si uvědomil, že zklamal, že je nedokonalý, že chybil, který tyto své nedostatky vyzná před Bohem v pokoře: „Pane, buď milostivý mně hříšnému”. Bůh se přiblížil k muži, který k němu přišel s rozbitým a zlomeným srdcem. Slyší jeho zoufalý výkřik: „Bože, ty víš, že jsem pokrytec. odpustil.
Opravdový učedník Ježíšů však touží po Bohu. Nebude chtít, aby něco znamenal před lidmi, ale bude se chtít milovat Bohu. Den co den žije pro Boha a pro jeho slávu: dychtí jako jelen za vodou z pramene. Nechme v sobě tuto touhu růst, neboť to je největší Boží přání. Ve svém slově nám zcela srozumitelně říká, že nás chce mít pro sebe celé. Jediná cesta, na které dostaneme sílu a pomoc pro naši každodenní povinnost je ta, na které se ztišíme před Bohem. Věnuj mu svůj čas? Nauč se v Něm hledat svou radost a naplnění. Projev touhu po společenství s ním. Potom se tvá i jeho přání sladí a splní. Potom bude tvé následování jemu na čest.
Když se lépe podíváme na našeho otce Františka, zjistíme, že toto je podstata jeho serafičnosti. Láska k Bohu, který je náš Stvořitel, Vykupitel a Posvětitel. Tedy buďme lidmi velké touhy po Bohu, abychom se jednou dokázali těšit, když nám přijde odejít z tohoto světa, tak milujme Pána, jako jeho nejsvětější Matka Maria.
Když přišel Pavel do synagogy v Antiochii Pisidské, povstal, pokynul rukou a začal mluvit: “Izraelité i vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte! Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce a učinil z onoho lidu za jeho pobytu v cizině, v Egyptě, velký národ. Odtamtud je pak mocným zásahem vyvedl. Dal jim za krále Davida, o němž vydal (pochvalné) svědectví: ‘Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.’ Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: ‘Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.'”