Co to vlastně dnes slavíme? Prorok Izaiáš, který předpověděl narození Ježíše Krista, tuto událost vykresluje takto: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo.“ O jakém lidu a jaké zemi to říká prorok? „Lid, který chodil (kráčí) ve tmě“. O jakém lidu to prorok mluví? Kdo kráčí v temnotách? Zapomínáme na ty pravdy, které nám Písmo Svaté ohlašuje hned na začátku. Zapomínáme na to, že člověk po prvotním hříchu ztratil Světlo poznání Boha a jeho rozum se zatemnil, vůle se naklonila ke zlu, otevřely se mu oči pro žádostivost. Protože se svou vůlí přiklonil na stranu ďábla, lidský svět se dostal do moci Zlého.
Každý člověk se rodí vnitřně deformovaný a ještě k tomu do světa, který není Božím Královstvím. Toto je stav člověka. Takto vypadá náš svět: „Lid, co kráčí ve tmách“ a „v zemi temnot“. Jaká tmě to obklopila člověka? Je to tma nevědomosti, tma nepoznání sebe a smyslu vlastní existence, tma nepoznání situace světa, ve kterém žijeme a tma nepoznání pravého Boha.
Člověk si začal vytvářet představu Boha podle světa, do kterého se narodil. A protože ve světě, do kterého se narodil, je mnoho zvrácených skutečností, promítl tyto zvrácenosti do své představy bohů nebo boha. A z toho mu vznikl tak zvláštní bůh, že se ho dokázal jen bát, ale nedokázal ho milovat. Toto nepoznání Boha zachvátí každého, kdo nebere ohled na Boží Slovo. To velké Světlo, o kterém říká prorok, je Zjevení Boha. O Ježíšovi mluví teologie, že je Pravý Bůh a Pravý člověk. To znamená, že pokud chci získat správnou představu o Bohu, musím se dívat na Ježíše. Ježíš mi zjevuje pravého Boha: „milosrdného, osvobozujícího, uzdravujícího, odpouštějícího, oživujícího.“ On říká: „Kdo mě vidí, vidí Otce“. Ježíš mi však zjevuje i mnoho jiných věcí.
Ježíš mi zjevuje i pravdu o člověku a jeho důstojnost v Božích očích. Ježíš mi zjevuje, že lidská přirozenost je tak stvořená, že může do sebe přijmout Boha – Lásku. Ježíš mi zjevuje, že Bůh a člověk mohou existovat spolu v jedné bytosti, že dokonalost člověka je v Bohu. Člověk je opravdu tehdy lidský, když je Boží, to znamená, když se v jeho srdci rozlévá láska Boží. Ježíš mi zjevuje, že Spása člověka je ve sjednocení s Bohem, že jedině ten člověk zvítězí nad zlem tohoto světa, těla a ďábla, který je sjednocen s Bohem. Ježíš mi zjevuje Boha, který vysvobozuje člověka z moci hříchu a smrti. Ježíš mi zjevuje, že Bůh a člověk patří dohromady.
Během vánočních zpovědí prožívá kněz jakési defilé hříchu. A věřte mu, že pokud vás trošku miluje, bolí ho to. Proč? Protože on dobře ví, že jste pozváni na královskou hostinu, ale vy se často živíte tím, co zkaženost tohoto světa vypění na břeh. Zkaženost člověka je velká. Avšak tady by každý jeden mohl namítat: „Ale já za to nemůžu. Tak moc bych chtěl být dobrý, ale jsem jako zajatec hříchu. Já vám to potvrdím: „Ano, za svou vrozenou nemoc nemůžeme!“ Ale těžiště vaší viny je kdesi úplně jinde.
Největší hřích je nepřijetí Ježíše. Proč? Protože, On je lékem proti hříchům. V něm mi Bůh nabízí účinnou pomoc: Kdyby Pán Ježíš nebyl přišel neměli bychom vinu, ale zůstali bychom mrzáky. Ale naše vina a zodpovědnost začíná tam, kde Bůh zkaženému člověku nabízí lék ve svém Synu a člověk si chce vystačit sám. Největší hřích je pomýlená lidská soběstačnost. Toto je podstata prvotního hříchu. Rozchod s Bohem ve jménu domnělé velikosti člověka.
„Budete jako Bůh!“ Proč chceš být jen jako Bůh, když sám Bůh Ti nabízí společenství se Sebou a účast na jeho přirozenosti. Podmínkou je však přijetí Ježíše Krista. „Těm, kteří ho přijali, dal moc, stát se Božími dětmi.“ Nechci být Bohem, bez Boha. Nechci být Bohem bez Lásky. Byl bys hrozným Bohem. Jedině Bůh je dobrý a ty můžeš být dobrý jen skrze Něho a s Ním a v Něm. Je jen jedna skutečná láska a tou je Bůh a ty ji v sobě můžeš mít, aby ses stal jeho obrazem, jeho Zjevením. Bez Boha nevyhraješ svůj zápas o lidštější svět. Bez Boha zůstaneš jen nelidským člověkem. „V Bohu je tvá Spása…“
„Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.” Bůh člověka osvobozuje. On snímá z jeho ramen těžké jho domnělé soběstačnosti a z toho vyplývající bezmoci. Viz jaká je Tvá moc bez Boha, jsi chromý, slepý, hluchý, malomocný, mrtvý, chudý. Ježíš tě vysvobozuje od všech projevů vlády Satana. „Chromí chodí, slepí vidí, hluší slyší…“ To je invaze Božího Království do této země temnot, toto je Zjevení se Boží dobroty do lidské reality postižené hříchem a smrtí.
„Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje.“ „(Zjevila) Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem.“ Toto je Spása, člověk podstatně sjednocený s Bohem, podstatně sjednocený s Božím Slovem. Jak? Tak jak nás to učí Panna Maria, Matka Vtěleného Božího Slova. Ona s vírou přijala Boží Slovo. Uvěřila v nesmírnou Boží moc, protože každé Boží Slovo je živé s účinné, každé Boží Slovo má moc spasit lidské duše, každé Boží Slovo je Stvořitelské.
Je třeba ho přijmout vírou v moc Boha. Třeba ho přijmout s ochotou. „Ať se mi stane podle tvého Slova…“, pak se v tobě může projevit moc Stvořitele. Potom skrze takto přijaté Slovo vstoupí do Tvé bytosti Duch Svatý, bytostná dobrota Boha a On způsobí, že toto Slovo začne v tobě žít a ty začneš žít Božím Slovem. Toto Slovo vstoupí do Tvé lidské přirozenosti. Toto Slovo vytvoří v tobě spravedlnost a dokonalost, ale nestane se to dotud, dokud se mu svobodně neotevřeš. Když přijmeš Boží Slovo, Duch Svatý promění Tvoje nitro, avšak s tímto změněným vnitřkem máš do sebe přijmout Kristovo člověčenství. Protože On ve svém lidském těle přemohl smrt a hřích a ty nad smrtí a hříchem nezvítězíš, když se nebudeš jím živit.
Na závěr této homilie poprosím Pána Ježíše za vás všechny: Pokud tato modlitba bude vyjadřovat i vaše chtění, řekněte na závěr spolu se mnou své Amen. Nemá smysl sentimentálně se rozplývat nad krásou tohoto svátku, nebude-li to současně svátek tvého věčného spojenectví s Bohem. Tvé osobní smlouvy s Bohem, který tě miluje. Neříkej Bohu: „miluji Tě!“, pokud se mu dnes nechceš odevzdat. Neříkej Bohu, miluji Tě, pokud si rozhodnutí prožít další pololetí nebo rok, jen sám ze svých sil. Neříkej Bohu miluji Tě, pokud ti znovu pololetí nebude tvůj Stvořitel a Pán absolutně chybět. Neříkej Bohu miluji Tě, pokud On není Tvou skutečnou láskou, bez které neumíš žít. Jestliže jsi přece nyní pochopil svou hlavní chybu a svůj nejtěžší hřích, odevzdej se do rukou svého Spasitele a pros ho, aby Tě On přetvořil svým Slovem, svým Svatým Duchem a svými svátostmi.
Odevzdej mu svůj život, protože nebyl dobrý, neboť v něm nebyl přítomen Ten, který jediný je Dobrý. Na závěr se sjednoťme s touto modlitbou: „Pane Ježíši, chceme tě dnes odprosit za to, že jsme tě nechali v Bohostánku dlouho čekat, přestože Ty chceš být v nás. Chceme tě odprosit, za to, že jsme se na Tebe chodili jen dívat, ačkoli Ty jsi nás prosil, abychom tě požívali, jako chléb života. Chceme tě dnes odprosit za to, že jsme často padali do hříchu jako bezmocní, ale ty jsi nám chtěl pomoci. Víme, že Ty jsi naší silou a spásou: Pane Ježíši slibujeme Ti, že už nechceme své křesťanství žít, jen čistě ze svých lidských sil, protože to není možné. Amen!“