Dnes oslavujeme svátek Narození Ježíše, našeho Pána a Spasitele. Radujeme se nad tím, že se zjevila Láska. Láska se Vtělila. Bůh se stal člověkem. Jeden z nás lidi se stal dokonalým obrazem Boha. Stal se Zjevením Boha a tak naplnil smysl lidského rodu – být obrazem Boha. Toto se událo před více než dvěma tisíci léty. Právem se tedy ptáme, jak tato událost souvisí s námi, lidmi žijícími na počátku třetího třetího tisíciletí. Pokud člověk nežije duchovním životem, může se mu opravdu zdát, že šlo jen o historickou událost, sice velmi pěknou ale dnešnímu člověku nic nehovořící. Pokud však žije duchovním životem, začíná chápat, že „početí z Ducha Svatého” v každém z nás a „narození Krista“ do našich skutků je stále aktuální věcí.
Všichni, kteří jste se dobře připravili po duchovní stránce na Vánoce a udělali jste si dobrou a upřimnou vánoční zpověď, jistě přiznáte, že se s vámi cosi dobré událo. Prožíváte klid a radost nejen z vnějších věcí a událostí, ale přímo z vašeho srdce. To, co se událo při Vánoční zpovědi a pokud to pokračuje dobrým předsevzetím, můžeme klidně nazvat „početí Krista z Ducha Svatého”. Platí totiž slovo Kristovo, že nejen Blahoslavená Panna Maria je a má být jeho matkou, ale každý, kdo poslouchá Boží Slovo a zachovává ho, každý kdo plní vůli Boží, je jeho matkou. Duchovně počíná Krista každý, kdo chce změnit svůj život k lepšímu.
Někteří z vás však stále zůstávají v tomto stavu duchovního početí Ježíše, ale nepřinesou ho a neporodí na svět, a musím to s bolestí konstatovat, že ho brzy po Vánocích potratí. Kristus nemůže v nich žít, protože jakmile skončí Vánoční svátky, si vědomě a dobrovolně volí úplně jiný styl života a to „život ovládaný hříchem”. Duchovní otcové říkají: „Počíná Ježíše, ale neporodí ho, ten, kdo slyší Boží Slovo, ale neuskutečňuje ho. Ten převádí jeden duchovní potrat za druhým, dělá si předsevzetí, že se obrátí, ale pak na toto své předsevzetí soustavně zapomíná a nechává ho neuskutečněné. Dá se o takovém člověku říct, že je to sice člověk, který má víru, ale chybí mu skutky.“
Zamysleme se nad některými chybami duchovního života, kterých se někteří dopouštějí. Skutečné a svaté přijímání je jen to, které je trvalé. Vůbec nejde v našem duchovním životě o to, abychom si jednou, po případě dvakrát do roka, splnily svou povinnost vůči Bohu a laskavě šli na zpověď a na chvíli přijali Ježíše do sebe. Bůh nechce od nás laskavost ale lásku. Ve svatém přijímáni jde o naplnění přikázání lásky k Bohu. V 5. knize Mojžíšově nacházíme tato slova: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duši a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 6,4-9)
Často se toto jen Vánoční nebo Velikonoční přijímání podobá situaci, kterou můžeme vidět v domově důchodců. Děti dají své rodiče do domova. To samotné může být v pořádku. Ale je chybou, když je nepřijdou navštívit jak je rok dlouhý. Na Vánoce si rázem, jako na povel, vzpomenou na maminku a jdou ji navštívit. Najednou jsou všichni sama laskavost a úslužnost vůči ní. Maminka je alespoň na chvíli přesvědčena, že má ty nejlepší děti na světě. Náhle jako na povel laskavost končí. „Babi, my už musíme jít, nezlob se nemáme pro tebe místo u stolu a ani v bytě.“ Personál domova říká, že se obyčejně jeho obyvatelům zdravotní stav rapidně zhorší po takové lásce. Možná se v této chvíli pohoršujeme nad těmito nevděčnými dětmi. Nevidíte v tom ani trošku podobnosti s tím, jak některý přijímáte Ježíše ve Svátosti. Svaté přijímáni, pokud není a nemá být aktem trvalého odevzdání, tak potom vůbec není svaté, ale často je to Jidášův polibek, zrada Krista. Jít na mši svatou a nehledat možnost setkání s Kristem ve Svátosti, je jako dohodnuté rande, na kterém dívka oznámí svému chlapci, že ho už nechce, že si našla jiného.
Pro ty, kteří to s Kristem myslí skutečně vážné, jsou určeny tato slova. Uvažujme nyní o pozitivním případě pravého a úplného mateřství, které nás činí podobnými Panně Marii. Sv. František vyřkl slova, která velmi dobře vystihují to, o co tady vlastně jde: „Jsme Kristovými matkami, když jej nosíme v srdci a ve svém těle Božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají zářit druhým jako příklad…. Jak je svaté a jak mile, líbezné, pokojné a sladké, roztomilé a nadevše žádoucí, mít takového bratra a takového syna, našeho Pána Ježíše Krista!“
Sv. Bonaventura rozvedl tuto myšlenku ve spise pod názvem: „Pět svátku dítěte Ježíše. V úvodu knihy říká, že duše oddaná Bohu, muže z milosti Ducha Svatého a mocí Nejvyššího duchovně počít požehnané Slovo a jednorozeného Syna Otcova, porodit ho, dát mu jméno, hledat ho a adorovat spolu s mudrci a nakonec ho představit Otci v chrámu.” Tentýž svatý říká, že „duše počíná Ježíše, když je nespokojená se životem, jaký vede a pod vlivem svatých vnuknutí a zapálená svatým žárem se konečně rázně odtrhne od svých starých návyku a chyb, je jakoby duchovně oplodněna milostí Ducha Svatého, dá si předsevzetí, že začne nový život. Došlo ke Kristovu početí.
Když by požehnaný Syn Boží počat, narodí se v srdci, ale jen když duše všechno rozumně usoudila, vyžádala si vhodnou radu a vzývala Boha o pomoc a ihned uskuteční své svaté předsevzetí a začne uskutečňovat to, co v ní už dávno zraje, ale se to stále odkládalo z obavy, že není k tomu jsoucí. Ale jedno musíme zdůraznit: Toto předsevzetí – začít nový život – se musí ihned projevit něčím konkretním, jestliže není předsevzetí uskutečněno, byl sice Ježíš počat, ale nebyl zrozen. Jde o jeden z mnoha duchovních potratů. Je to jeden z tolika odkladu, kterými je protkán náš život a které jsou hlavním důvodem, proč je tak málo svatých.“
Úvahu zakončím výzvou sv. Augustina: „Matka ho nosila v lůně, my ho nosíme v srdci. Panna otěhotněla když se v ní vtělil Kristus, naše srdce ať otěhotní vírou v Krista. Ona porodila Spasitele, naše duše ať porodí spásu a chválu. Ať nezůstanou naše duše neplodné, ale ať se stanou plodnými pro Boha.“ Toto všem vyprošuji a přeji k vánočním svátkům.