Slyšeli jsme evangelium, které zvláštním způsobem oslovuje moderního člověka. Naši dobu zvykneme nazývat epochou informatiky. Informatika je věda o PC, ale především věda o přenosech informaci. A táto věda nám odhaluje některé zákony duchovního světa, o kterých jsme neměli tušení. Například takovým zákonem je, že: „Informace se předáváním neztrácí“. V materiální oblasti platí, že pokud něco někomu dám, nutně to ztrácím, stávám se chudším, v duchovním světě to tak nemusí být a není. Ten, kdo dává informaci, nepřichází o ni, a ten, kdo ji přijímá, je obohacen. Platí to pro vzdělání, platí to například i při kopírování CD, ať už jde o umění, nebo počítačové programy. Např. pokud mám dobrý operační systém, mohu jej instalovat na množství PC, bez toho, abych o něj sám přišel. Nyní nejdu řešit morální problém, zda je to správné, ale jde mi čistě o možnost přenosu informace.
Dnešní evangelium začíná tvrzením: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“ Můžeme tu větu prohodit a říct Bůh je Slovo. Když mluvíme o Božím Slovu, musíme si uvědomit, že tímto termínem označujeme dvě skutečnosti: Boží Slovo jako II. Božská Osoba, tedy Logos a také Boží slovo jako inspirovaná sbírka knih. Bůh je nám poznatelný jen proto, že vyslovuje Slovo, v kterém tvoří svět a zároveň zjevuje svou podstatu. Kdyby Bůh nevyslovil své Slovo, nemohli bychom ho znát, protože bychom ani neexistovaly. Bůh, nakolik je absolutně dokonalá bytost, se ve svém Slově dokáže vyslovit úplně, že můžeme říci: Boží Slovo je Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Aniž z něj něco ubylo, nebo mu něco přibylo, plodí své Slovo. Bůh dává Informaci o Sobě, své Sebepoznání ve svém Božském Slově. Toto Slovo je stále plozeno. Protože Bůh je Nejvyšší Hodnotou, miluje sám sebe a přece není sobec, protože nejen, že dokonale miluje, ale i dokonale plodí.
A tímto Slovem je Boží Syn, jeden ze svaté Trojice, který je jedné podstaty s Otcem, pře – existuje před stvořeným světem. Je živou osobou a zároveň nezrušitelným a neodvolatelným Slovem. Je zároveň absolutně dokonalým Božím činem. Boží Slovo stojí v základech stvořeného světa, protože všechno povstalo Božím Slovem a stojí i v základech lidského svědomí. Je věčným Božím Zákonem, kterým se má řídit celý stvořený svět. Obsahuje v sobě celou pravdu o Bohu ale i o stvořeném světě. Je živou a osobní Informací.
A my toto Slovo přijímáme, a skrze toto Slovo jsme proměňování a rosteme do podoby Otce, ale z Něho nic neubývá a naopak, my jsme obohaceni Bohem. Vidíme, že plodnost v Bohu nezůstává jen v něm samém, ale v této Boží plodnosti je Spása světa, která je v účasti na božské přirozenosti, v zbožštění. Člověk se do této Boží plodnosti může zapojit dvěma způsoby: přirozeným plozením, ale ještě více hlásáním evangelia, neboť nic by nám nebylo platné, že jsme se narodili jako lidské děti, kdybychom se současně skrze přijetí Slova nestali dětmi Božími.
Zajímavým a téměř informatickým způsobem vyjadřuje tuto pravdu sv. Augustin: „Hledám tedy způsob, jakým by se k tobě dostalo a v tvém srdci usídlilo Slovo, které v mém srdci již existuje. Použiji k tomu hlas a tímto hlasem k tobě promluvím. Zvuk hlasu přenáší k tobě smysl Slova. Když zvuk hlasu přenesl k tobě smysl Slova, zvuk sice pomine, ale Slovo, které k tobě přenesl, je již v tvém srdci, aniž opustilo moje.“ (Z kázání sv. Augustina, biskupa; Sermo 293, 3: PL 1328 -1329)
Nedivme se, že právě Boží Slovo se sjednocuje s člověkem, neboť určení člověka, je „být Božím obrazem“, sloužit Bohu jako prostor jeho Zjevení. Člověk je pozván k tomu, aby se skrze něho zjevil Neviditelný a absolutně Transcendentní Bůh ve stvořeném světě. V listu Židům čteme: „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho slávy a výrazná podoba jeho podstaty. On všechno udržuje svým mocným slovem.“ (Žid 1,1-3)
Vrchol tohoto Božího vyslovení tvoří Vtělení. Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi jako Ježíš Kristus, Pravý Bůh a Pravý člověk. Tím nám zjevilo, že člověk má v sobě schopnost přijmout Boží Slovo jako svůj život. Člověk se může stát nosičem Boha. Bůh se zjevil jako Dokonalý člověk a tím ukázal, že lidská duše dokáže do sebe pojmout Boží Slovo a člověk se tehdy stává skutečným Božím obrazem. Sv. Ignác Antiochijský se nazýval Theoforos – Bohonosič.
Můžeme mluvit o dvou úrovních života, ve kterých se odehrává náš růst. A to o nevědomé – biologické, která se děje bez naší vůle. Nedá se říct „proti naší vůli“, protože tuto úroveň života jsme dostali dříve než se dalo mluvit o naší vůli. Druhou úroveň bychom mohli označit jako vědomou, svobodnou. Jakmile existuje naše osoba, obdařená svobodnou vůlí, může si vybrat, zda chce na duchovní úrovni růst do podoby Božího Syna, stát se Božím obrazem, růst z nelásky do Lásky. Sv. Augustin to vyjadřuje slovy: „Ten, který tě stvořil bez tebe, nespasí tě bez tebe!“ Tento vědomí, duchovní život provádíme svobodně, vždy když žijeme Boží Slovo.
Boží slovo se může na své cestě pronikání do našeho života zastavit v nás na dvou místech. První chybou je pokud se zastaví v hlavě a nepřejde do srdce. Druhou chybou je pokud ze srdce neprojde do rukou, do činů. Pokud se Boží Slovo na své cestě v nás zastaví, ať už v hlavě, nebo v srdci a nepřejde do rukou, vyvíjí nepříjemný tlak, který nás může dusit a ochromovat místo toho, aby nám dávalo život. Ale každé slovo, které přes sluch a mysl vstoupilo do srdce a z něj přešlo do rukou, nám dává ještě větší víru a odvahu k následování. Sv. Benedikt učí, že láska roste v konání. Takto se Slovo stává tělem a přebývá mezi námi.
Ježíš zjevuje moc, která pramení do lidského života, skrze spojenectví s Bohem. Jeho srdce je podstatně spojené se Slovem Božím. Boží Slovo je jako operační systém, který si musíme ve vlastním zájmu nainstalovat na své srdce, abychom se stali pro Boha přijatelní. A tak jako před instalací je dobré přečíst čemu daný systém slouží, co vyžaduje a co způsobuje, tak i my, pokud chceme Ježíše přijmout, musíme nejprve poznat Boží Slovo, abychom věděli k čemu říkáme své „Ano“. A tak, jako před přijetím nového operačního systému probíhá formace disku, která smaže všechny předešlé soubory, tak se i my musíme zříci svého předešlého způsobu života, hříšné existence zaměřené jen na sebe, aby se v nás krása tohoto nového operačního systému, který se nazývá „Kristus – Bohočlověk“, mohla úplně projevit.
Sv. Bernard z Clairvaux hlásá: „Duše hledá Slovo, s kterým by souhlasila pro svou nápravu, kterým by se osvítila pro poznání, na které by se opřela, aby byla silná, kterým by se napravila, aby byla moudrá, kterému by se podrobila, aby byla krásná, s nímž by se zasnoubila, aby byla plodná, které by požívala, aby byla blažená. Slovo se stalo tělem a přebývá už v nás. Přebývá vírou v našich srdcích, přebývá v naší paměti, přebývá v myšlence a sestupuje až k obrazotvornosti.“