Zpráva o narození Ježíše se velmi rychle šířila. Nejprve andělé pastýřům podali zvěst. Tak to slyšíme v Evangeliu, tak to zpíváme i v písni. První hlásání Božího Slova přichází prostřednictvím andělů, je to jejich poslání, zvěstovat lidem Boží Slovo. Lidé různým způsobem reagují na Boží Slovo. Pastýři si ho chtějí ověřit. V tomto ověřování roste jejich víra. Jiní lidé, když slyší Boží Slovo, žasnou nad ním. Boží Slovo vyvolává údiv, úžas, vzbuzuje radost. O Panně Marii čteme: „Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovalo o tom.“ Protože Boží Slovo je projevem Boha, který je Láskou, je Mariin postoj nejzodpovědnější a nejsprávnější. Všichni máme tendenci podrobit Boha kritice rozumu, kritice našich zkušeností. Ale Boží Slovo nevstupuje do lidské bytosti skrze rozum. Boží Slovo musí být přijato srdcem. Panna Maria všechny tyto události chránila hluboko v srdci a přemýšlela o nich.
Boží Slovo vstoupilo do ní skrze její srdce, až pak se stalo potravou pro její rozum. Proč je tomu tak? Proto, že Bůh často dělá věci nad náš rozum, nepochopitelné a přece fungující, např. Eucharistie. Rozumem ji nepochopíme, i když budeme nad ní přemýšlet od rána do večera, ale když ji vírou přijmeme do srdce, zjistíme, že je zde Bůh. Zpětně tato zkušenost srdce působí na rozum, který přestává pochybovat. Ve vztahu k Božímu Slovu je velmi důležitý postoj srdce. Do srdce však proniká jen to Boží Slovo, které je přijato Božskou vírou, to znamená s naprostou jistotou. Nesmíme zapomínat, že víra je jistota v tom, že co řekl Bůh je Pravda. Jen takto přijaté Slovo má moc působit na lidské srdce. Pokud čemusi s jistotou neuvěřím, nemůže mě to ani rozradostnit, ani nevznikne ve mně víra, naděje a ani láska. Oni jsou odpovědí na Boží Slovo. Víra je ze slyšení Božího Slova, láska je z konání Božího Slova.
Boží Slovo hraje důležitou roli v duchovním životě křesťana. Božím Slovem jsme vyprošťování z moci démonů. Boží Slovo vyhání nečisté duchy. Každý nečistý duch se v nás váže na nějaký nesprávný postoj lidské vůle a rozumu. Avšak Boží Slovo zjevuje, co je zlé, co je hřích, čeho se mám odříct, pokud chci být svobodný. Proto je velmi důležité studovat a meditovat Boží Slovo. Pán Ježíš říká apoštolům: „Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (Jan 15,3) Víme, že člověk se musí nechat očistit, aby mohl prožít spojení s Bohem. Proto je třeba znát Boží Slovo, sjednocovat se s ním. Teprve potom je možné přijmout Božího Ducha, Dobrotu Boha. Božím Slovem se děje každé uzdravení. Zázrak nastává tam, kde se lidská vůle sjednotí s vůlí Boží, které se zjevuje v Božím Slově.
Tedy je třeba si uvědomit, že víra je ze slyšení Božího Slova. Znalost Božího Slově má vliv na sílu našich modliteb. Pán Ježíš slibuje. „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (Jan 15,7) Nejprve musíme my poslouchat Boha, aby on vyslyšel naše modlitby. Poslechnout Boha znamená přijmout Ježíše Krista, neboť On je jediným Božím Slovem, skrze které a pro které bylo všechno stvořeno.
Pravá úcta vůči Kristu nespočívá tedy jen v tom, že adorujeme Nejsvětější Tělo Páně, ale pravá úcta spočívá v tom, že se mu snažíme rozumět a poslouchat jeho příkazy. Přítomnost Pána Ježíše v jeho Slově je stejně reálná jako v Eucharistii. Sv. Augustin nazývá Boží Slovo – Sacramentum audibile – Svátost slyšení. Je to také svátostná přítomnost Krista uprostřed nás. Tuto svátost však můžeme mít ve svém domě, tuto svátost si můžeme denně udělovat sami, i když jsme nemocní a nemůžeme jít do kostela. Čtení Božího Slova je duchovním svatým přijímáním. Tuto svátost si můžete sebou brát do práce. Církev ji dává do našich rukou. Skrze toto Slovo vstupuje do nás Boží Duch. Je to svátost svatého ovlivňování.
Sv. František Saleský byl postaven před ožehavý problém své doby. Víme, že žil v téže době jako Martin Luther. Když mu položili otázku, co by si vybral, kdyby měl na oltáři sv. Písmo a Svátost Oltářní a mohl by si vybrat pouze jednu z těchto skutečnosti. Odpověděl jim: „Vybral bych si Písmo Svaté!“ A když se divili: „Proč!“ Odpověděl: „Kdyby mi Boží Slovo neříkalo, že toto je Kristovo tělo, ani bych to nevěděl.“
A tentýž svatý nám ve své knížečce dává tuto radu: „Drahá Filotea, rada poslouchej Boží Slovo, ať už v kázání nebo v náboženské přednášce. Je to dobré semeno, které nesmíš nechat padnout mezi kameny. Náboženské vzdělání vyžaduje vždy rozšíření a prohloubení a vůle potřebuje povzbuzení. Jaká škodlivá, nebezpečná a trestuhodná je soběstačnost v náboženském vzdělání. Spasitel o tom řekl: „Kdo je z Boha, slyší Boží slova!“ (Jan 8,47). Kdo tedy neposlouchá, kdo nerad poslouchá, kdo se mu zcela úmyslně vyhýbá – například chodí úmyslně do kostela až po kázání – ten není z Boha. A kdo není z Boha, z koho je? Z nepřítele a protivníka Božího – ďábla.
Poslouchej Boží slovo vždy pozorně a uctivě. Poslouchej ho v duchu víry, jakoby vycházelo z úst Božích. Dovol, aby slova a myšlenky padaly na tvou duši, aby vnikaly do ní, dělej si vážně předsevzetí podle slyšených myšlenek, aby semeno Božího slova přinášelo v tvém srdci úrodu třicet, šedesát, až stonásobnou. Příkladem nechť ti je Ježíšova matka, o níž je psáno: „Ale Maria zachovávala všechna tato slova ve svém srdci a přemýšlela o nich!“ (Lk 2,19) Pamatuj, že Bůh stejně poslouchá a přijímá naše slova, slova naší modlitby, jako my sami posloucháme a přijímáme jeho slova.“ (Filotea)
I Sv. František z Assisi nás poučuje: „Protože ten, kdo je z Boha, slyší Boží Slovo, máme i my, kteří jsme zvláštním způsobem ustanovení k boží službě, nejen poslouchat a dělat, co Bůh říká, ale i opatrovat nádoby a ostatní předměty používané při bohoslužbě, které obsahují jeho Slovo. Skrze Boží Slovo do nás hluboce proniká vznešenost našeho Stvořitele. Proto napomínám všechny své bratry a povzbuzuji je v Kristu, aby pokud najdou kdekoliv napsáno Boží Slovo, zacházeli s ním co nejuctivěji, a pokud to záleží na nich, sbírali je a ukládaly, pokud je najdou na nedůstojných místech nebo někde pohozené a tak v nich ctili Pána, který je vyslovil. Mnoho věcí se totiž posvěcuje Božím Slovem, a mocí Slov Kristových se děje i proměnění na oltáři (uskutečňuje i Svátost Oltářní).“