Zkusme se trošku zamyslet nad bohatstvím Božího Slova, které se nám dnes nabízí: „Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn (Pán dal otci vážnost, která je vysoko nad dětmi), a potvrdil právo matky u potomstva (a upevnil právo matky nad syny).“ Co myslíte, v čem spočívá vážnost otce? Pán Ježíš nás učí nazývat Boha otcem. Když vyslovím v modlitbě Otče, ať chci anebo ne, přijde mi na mysl otec, kterého jsem zažil, jako svého otce. Jestli byl můj otec správný muž, plný dobroty a spravedlnosti, získávám dobrý základ pro vztah k Bohu Otci. Pokud byl otec například přehnaně přísný, bude tím poznamenaná i představa Boha v jeho dětech. Jeho děti se budou Boha více bát než ho milovat. Jestliže otec chybí, anebo je nezodpovědný, pokud nedozrál pro své otcovství, jeho potomstvo bude zmatené ve vztahu k Bohu a často i v sexuální orientaci. Kolik zmatených bytostí se rodí zvláště v naší době, ví jen Bůh. Není to jen jejich vina. Každý otec si musí vyprošovat od Boha moudrost a lásku, aby se dobře zhostil svého úkolu. Sv. Pavel doporučuje, aby v něm bohatě přebývalo Kristovo Slovo. Proto je zapotřebí číst Boží Slovo a skrze toto studium, vniknout do Božího myšlení. Je důležité sjednocovat se ve vůli s Božím Slovem, neboť toto je skutečná láska.
Otcové často postupují opačně. Sv. Pavel znovu napomíná: „Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu (aby se nestaly malomyslnými)!“ Kdy otec dráždí své děti a vyvolává v nich malomyslnost, která je jakýmsi opakem víry. Např. když přikazuje bez skutečné moudrosti, jen proto, aby si potvrdil své dominantní postavení v rodině. Podobně dráždí své děti, když se opije. Děti otcovu opilost prožívají tak, jakoby se chvělo všechno, čemu věří. Otec, který v opilosti agresivně útočí na matku a to všechno před očima maličkých. V dětských očích to vypadá, jakoby se otřásala svatost samotného Boha. Ničíte v dětech přesvědčení o Boží svatosti a vyvýšenosti. A nezlobte se prosím, na vaše děti, pokud následkem vašeho bezuzdného jednání, nebudou schopny věřit nejen Bohu, ale ani lidem. Budou se bát uzavřít trvalý svazek lásky.
Možná, že ani vy jste neměli otce, který by se správně zhostil svého úkolu. Proste Ježíše, aby ve vás zhojil tento nesprávný pojem otcovství, který jste získali ve svém dětství. Odpusťte svým rodičům, protože jejich život narušil hřích. Ale nekonejte to samé zlo, vašim dětem. Jak velice může poznamenat zlý otec své potomstvo, jsem poznal, když jsem byl ve vězení. Seděl jsem s jedním mladíkem, který si odpykával trest za násilný čin. Když jsem mu chtěl zvěstovat radostnou zvěst o Bohu, že je našim Otcem, zcela spontánně a upřímně vykřikl: „Proboha, jen to ne!“ Jeho otec byl totiž hrozný tyran, alkoholik a sadista. Vážnost otce spočívala v tom, že podle něj si děti tvoří představu Boha.
„Kdo ctí otce (Kdo si váží otce), usmiřuje své hříchy (očišťuje se od hříchů); (bude se jim vyhýbat a bude vyslyšena jeho každodenní modlitba).“ Čtvrté přikázání desatera zní: „Cti otce svého i matku svou!“ může mít i tento smysl: „Žij tak, abys nedělal hanbu svým rodičům!“ Každé dítě je pokoušené k tomu, aby šlo svojí vlastní cestou a nestavělo na stejném základě, který už postavili jeho rodiče. Protože ze zásady nedůvěřuje svým rodičům, stejnou nedůvěrou, kterou oni nedůvěřují Bohu, bude se dopouštět stejných chyb. Když přijme s úctou svého otce, bude se chránit dělat ty stejné chyby, kterých se dopustil on. Boží Slovo nám slibuje, že kdo si váží rodičů, toho modlitba bude vyslyšena. Je více než jisté, že mnozí z nás tuto podmínku neplní a proto Bůh jejich modlitbu nebere vážně. Jinak by se mezi námi a uprostřed nás děly zázraky.
„Kdo si váží matky, jako by sbíral poklady (A sbírá poklady ten, kdo si ctí matku).“ Úcta k matce je nám přirozenější. Důvěrně známe její nitro. Žili jsme v něm devět měsíců a bylo nám tam dobře, tak dobře, že jsme ho ani nechtěli opustit. V knize Tobijáš, Tobi takto zdůvodňuje důvod úcty k matce: „Synu, ona si mnoho vytrpěla pro tebe, když tě nosila ve svém lůně“. Matce nikdy nesplatíme dar života.
„Kdo si ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí (Kdo si váží otce, bude se radovat ze svých dětí a budou vyslyšeny jeho modlitby).“ Když svým špatným životem nespějete ke Spáse a do nebe, nemůžete mít v sobě ani vděčnost vůči Bohu Stvořiteli a vůči těm, kteří vám dali život. Rodičů si může vážit jen ten, kdo díky jejich příkladu, směřuje k Bohu. Mnozí naříkají kvůli svým dětem. Děti však jsou plodem vztahů. Jsou plodem vašeho života. Více než společnost zvenčí, je ovlivňuje váš příklad. Kdo si váží otce, bude se radovat ze svých dětí. Toto je Boží Slovo a boží příslib, který vychází z reálné lidské zkušenosti. Vaše děti dobře vnímají, jak se chováte vůči svým rodičům a dobře si to pamatují. Použijí na vás to samé pravidlo. Žijte tak, aby si vás vaše děti mohly vážit.
„Kdo ctí otce (Kdo si váží otce), bude dlouho žít. Kdo poslouchá otce, občerstvuje (těší) svou matku.“ Jak je smutné a jak to odporuje Boží představě o rodině, když každý z rodičů tahá na svou stranu anebo, když se rodiče navzájem ponižují před dětmi. Manželům radím, aby nikdy nepřestali spolu chodit. Chození je proto tak pěkné, že oba dva na sobě pracují, aby byli hodni lásky. Je velkou chybou, když si někdo po svatbě řekne: „Už ho mám! Mohu si s ním dělat, co se mi zlíbí!“ Člověka nikdy nevlastníš jako majetek. O člověka musíš stále zápasit, aby sis zasloužil jeho obdiv a jeho lásku.
„Synu, ujmi se svého otce, když zestárne (buď oporou svému otci ve stáří) a netrap ho (nezarmucuj ho), pokud je naživu. Slábne-li mu rozum (Když slábne na mysli), ber na něj ohled (buď trpělivý) a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy (a odečte se ti to z hříchů, které jsi napáchal).“ Soucit se stárnoucími rodiči je vhodnou formou pokání, neboť vede k odpuštění hříchů. Člověk ve stáří, upadá často po všech stránkách. Neodsuzuj ho. Měj s ním soucit, neboť i Stvořitel má soucit s umírajícím.
Dnes nám církev klade za vzor, svatou rodinu. Můžeme si položit otázku, proč je tato rodina svatá. Možná i proto, že se v ní setkávají lidé, aby naplnili Boží záměr a ne své vlastní představy o životě. Možná i proto, že Ježíš je uprostřed nich a spojuje je. Amen.