Dnes oslavujeme sv. Terezii od Kříže občanským jménem Edita Steinova. Narodila se 12. října 1891 ve Vratislavi jako dcera židovských rodičů. Její židovští rodiče měli celkem 11 dětí. Studovala filozofii a dlouhý čas se při tom věnovala hledání pravdy. Určitou dobu žila jako ateistka, dokud znovu nenašla víru v Boha. Dosáhla doktorát z filozofie a byla blízkou spolupracovnicí slavného filozofa Edmunda Huserla. Po přečtení životopisu sv. Terezie z Avily, která měla také židovský původ, se pevně rozhodla. Ve věku 31 let konvertovala do katolické církve a nechala se 1. ledna r. 1922 pokřtít. Od té doby sloužila Bohu jako učitelka a věnovala se literární tvorbě. Navzdory pocitu viny vůči své stařičké matce, která nechápala její konverzi, vstoupila Edita v r. 1933 v Kolíně k sestrám karmelitánkám a přijala jméno Terezie Benedikta od Kříže. Svůj život zasvětila židovskému lidu a německému národu. Kvůli pronásledování židů opustila svou německou vlast a 31. prosince 1938 ji přijali do kláštera karmelitánek v Echte v Nizozemsku. Kvůli své sestře Růženě, která se také stala karmelitánkou, nevyužila možnost záchrany ve Švýcarsku.
2. srpna r. 1942 ji po obsazení Nizozemska německou armádou zatkly spolu s její sestrou Růženou. V okamžiku zatčení posilovala svou sestru: „Pojď, jdeme za náš národ!“ Už 7. srpna 1942 byly obě sestry odvlečeny do koncentračního tábora v Osvětimi. „Cokoliv přijde, jsem na všechno připravená. Ježíš je i zde uprostřed nás.“ Těmito slovy těšila Edita své spoluvězně na cestě do koncentračního tábora v Osvětimi. Tam ji i její sestru 9. srpna 1942, čili už po dvou dnech, usmrtili v plynové komoře. Za svatou ji prohlásil papež bl. Jan Pavel II. Její současník a také mučedník, František Jägerstätter, pronesl tato slova, které můžeme použít i na naši mučednici: „Myslím, že je lepší obětovat život hned, než se ještě dostat předtím do velkého nebezpečí hříchu a až potom zemřít.“
Necháme sv. Terezii od Kříže promluvit k nám skrze její zachováno dílko „Věda Kříže“: „Kristus přijal jho zákona, zákon plně zachovával a pro zákon a skrze zákon zemřel. Tím způsobem osvobodil ty, co skrze něj chtějí přijmout život. Nemohou ho však přijmout, pokud neobětují vlastní život. Neboť všichni, co jsou pokřtěni v Kristu Ježíši, v jeho smrt jsou pokřtěni. Vnořují se do jeho života, aby se staly údy jeho těla a jako jeho údy s ním trpěli a zemřeli. Tento život nastane hojněji v den slávy; ale už teď, když jsme v těle, máme na něm účast, pokud věříme, že Kristus pro nás zemřel, aby nám dal život.
Proto víra, která je v Ukřižovaném, čili živá víra spojená s oddanou láskou, je pro nás branou života a začátkem budoucí slávy, proto je kříž naše jediná chvála: „Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.“ Kdo si vyvolil Krista, zemřel pro svět a svět pro něj. Nosí na svém těle Kristovy znaky, je slabý a lidmi opovrhovaný, ale stále platí, že Boží síla se projevuje v slabosti. Tímto poznáním Ježíšův učedník nejen přijímá daný kříž, ale i sám sebe křižuje: „Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.“ Tvrdě bojovali proti své přirozenosti, aby v nich umřel život hříchu a otevřel se prostor pro život Ducha. V tomto zápase se vyžaduje nejvyšší odvaha.
Kříž však není konec; kříž je vyzdvižen, aby ukázal nebe. Není jen znamením, ale i nepřemožitelnou Kristovou výzbrojí; holí pastýře, kterou Boží David bojuje proti ničemnému Goliáši a kterou Kristus mocně bouchá na bránu nebe a otevírá ji. Když se to děje, Boží světlo se vylévá a naplňuje všechny, co následují Krista.“
Staří poustevníci říkaly: „Ubi crux, ibi victoria!“ – „Kde je kříž, tam je vítězství!“ Tuto pravdu plně potvrzuje sestra Terezie Benedikta od Kříže. Držme se Kříže, staré osvědčené zbraně křesťanů.