Dnes na svátek sv. apoštolů se zamysleme nad čtením z listu sv. Pavla Korinťanům. Člověk může chodit léta do kostela a při tom vůbec nemusí být správným způsobem věřící. Chození do kostela může být výrazem víry ale i nemusí mít s ním nic společného. Sv. Pavel nám v listě Korinťanům vysvětluje podstatu křesťanské víry: „Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.“ Není každé obrácení skutečně křesťanská a není každá víra životodárná. Víra je tehdy správná, když se zakládá na Božím Slově. Evangelium je především radostnou zvěstí o Bohu, který nás miluje. Pokud v základech mé víry nestojí tato pravda, je sporné, zda mě moje víra vede ke spáse. Již v kruhu existuje možnost obrátit se o 360 stupňů. Není to tentýž směr, zda se otočím o jeden stupeň nebo o dva. Na začátku, uprostřed kruhu to vypadá téměř stejně, ale zkuste porovnat vzdálenost obou přímek např. po sto metrech. Uvidíme, jak narostl rozdíl. Totéž platí v duchovní rovině.
Vůbec není jedno, jestli na počátku mé víry byl strach nebo láska, jestli jsem se obrátil na základě příjemného pocitu, nebo jestli jsem uvěřil Božímu Slovu. Nejde přece jen o obrácení ale jde o celkové směřování. Toto základní obrácení ovlivňuje další směřování. Možná, že na počátku mého obrácení nebyla víra v lásku a odpuštění hříchů, ale strach. Dnes, po letech duchovního života, určuje můj duchovní život strach z Boha a vede k neuróze. Ze strachu se dají konat i dobré skutky, ale ne jako projev lásky k Bohu a bližnímu, ale aby se člověk nějak pojistil proti Bohu, kterému nedůvěřuje, ale jehož se děsí.
Lze uvěřit nadarmo? Ano. A to když obrácení není postaveno na správném základě, nebo pokud správná víra není pevná a pokud se v ní nevytrvá dokonce. Ke spáse je nutná správná víra, jistota v ní a vytrvalost. Víra se má živit Božím Slovem, tedy tím, co opravdu Bůh řekl a co skutečně přislíbil. Jen o to se můžeme s jistotou opřít. Víra v Boží Slovo má být jistá. Jde o víru jako vztah ke Božímu Slovu, tedy k živé osobě Ježíše Krista, ale také k Ježíši přítomnému v psaném Božím Slově a ve svátostech církve. Víra a křest vedou ke spáse.
Člověk si může prověřit, zda se obrátil správně, zda žije správným duchovním životem. Může to poznat podle toho, zda se rozhojňuje jeho důvěra Bohu, zda roste jeho naděje a láska. To je znak toho, že skutečně kráčí tou novou a živou cestou, kterou je Kristus. Může to posoudit i podle duchovního ovoce, které v jeho životě jeho víra a jeho směrování způsobují. Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj …
Autor knihy: „Okruh bible“, Roman Brandstätter, konvertita z judaismu, píše v této knize: „Podívejme se pravdě do očí. Mnoha lidem se zdá, že pro život a víru není Písmo nutné. Věří v Krista, ale nevědí, kdo je On. Jejich znalosti o Boho-člověku sestávají z několika katechizmových pravd a z volných, nesouvislých evangelijních dějů. Lze téměř s jistotou prohlásit, že široké masy katolíků věří v Krista, neznají však Písmo. Ačkoliv tato nevědomost nepřivádí do pochybností jejich upřímné náboženské vědomí, přece není těžké všimnout si, že takové náboženské znalosti jsou odtržené od svých historických kořenů a v praktickém životě se projevují jako mytologii s primitivním obsahem. Každodenní čtení evangelia nás nutí srovnávat svůj život s Kristovým učením. Nechuť člověka k dennímu čtení Písma sv. je ovocem lenosti, ale může pocházet také z pocitu strachu před konfrontací s Boží pravdou. Neznalost zákona před soudem neomlouvá. Kristus žádal od lidí, aby se klaněli tomu, koho znají. V rozhovoru se Samaritánkou při Jakubovy studny to jasně řekl: „Vy uctíváte, co neznáte: my uctíváme, co známe ..!“
Týž autor píše o svém dědečkovi, kteří mu několik dní před smrtí dal tuto radu: „Bibli čítej neustále. Miluj ji víc než rodiče … Více než mě … Nikdy se s ní nerozejdi! Když zestárneš, dospěješ k přesvědčení, že všechny knihy, které si v životě přečetl, jsou pouze mizerným komentářem k této jedné jediné knize …“