I v našem řádu dnes oslavujeme sv. Dominika jako svátek. Obvykle na zakladatele řehole připadá mimo jeho řád jen liturgická vzpomínka, jak to například bylo v den sv. Ignáce nebo sv. Alfonse. Se sv. Dominikem je to trochu jinak a to kvůli jeho duchovní příbuznosti se sv. Františkem. Žili v téže době, i když Dominik byl o něco starší. Narodil se v roce 1175 ve Španělsku. O jeho matce blahoslavené Jane z Azy, říká legenda, že před jeho narozením viděla svého syna ve snu v podobě psa, který ve svém pysku držel hořící pochodeň a touto všechno zapaloval. A tento symbol velmi dobře vyjadřuje jeho spiritualitu.
Povolání a ideály měli František i Dominik stejné. Snažili se žít apoštolským způsobem života. Oba na sebe dobrovolně přijímali závazek evangelní chudoby a břemeno kazatelského poslání. Na rozdíl od sv. Františka byl Dominik velmi učený a vzdělaný kněz. Na svou dobu si získal nejvyšší možné vzdělání. Velmi miloval knihy, které v jeho době byly ručně přepisovány na pergamen a proto i velmi drahé. Přesto, když viděl chudáka, který potřeboval pomoc, ochotně prodával knihy a kupoval za peníze chléb pro hladovějící. Byl vysvěcen na kněze a se svým přítelem biskupem Diegem začal hlásat pravou víru v jižní Francii, kde v té době bylo mnoho bludařů. Sv. František byl laik, který později přijal jáhenského svěcení a bojoval především proti náboženské vlažnosti katolíků. Sv. Dominik svým kázáním a příkladem vracel do církve bludaře. Paradoxem je, že sv. Dominik, i když byl vzdělaný a klerik, nezanechal v písemné podobě téměř nic významného. I když v jedné legendě se říká o jeho spisech, které obstáli v zkoušce ohněm v porovnaní s katarským učením. Naproti tomu sv. František i když neměl vyšší školy a sotva zvládal latinu, „oficiální“ jazyk své doby, přesto nám solidní tradice zachovala od tohoto, podle vlastního vyjádření „nevzdělaného a nestudovaného“ muže kolem 30 textů. Jsou různé délky a tvoří soubor, který zabírá téměř sto stran. Dokonce existují od něj dva vlastnoručně psané texty pečlivě uchovávány na kousku pergamenu.
Doba, v níž žili, byla velmi podobná naší době. Stále se volalo po účinné obnově duchovního života a po evangelizaci. Šířily se mnohé sekty, které se na jedné straně snažili žít podle evangelia, ale na druhé straně opouštěli pozice katolické víry. Byly to především Kathari a Albigenci. Stejně jako dnešní svědkové Jehovovi, i oni popírali Kristovo božství a jeho skutečnou smrt na kříži a její vykupitelský charakter, popírali také tělesné zmrtvýchvstání. Byli přísní vegetariáni, protože věřili v reinkarnaci, tedy převtělování duší. V mnohém se podobali dnešnímu New Age. Jejich vliv byl silný, neboť jejich život se navenek podobal životu apoštolů.
Sv. Dominik i sv. František mají ještě něco stejné – radikální požadavek chudoby ve smyslu evangelia. Podle nich na počátku rozhodnutí pro následování Krista, stojí požadavek: „Prodej všechno co máš a rozdej chudým!“ Sv. Dominik žil chudobu tak radikálně, že neměl ani svou vlastní celu. Noci obvykle trávil na modlitbách v kostele, jak píše očitý svědek: „Od svatostánku přešel k Ukřižovanému Spasiteli, navštívil všechny oltáře a všechny svaté v kostele a opět se vracel k svatostánku. Dny i noci prožíval v samotě kostela. Nespal ale ustavičně úpěnlivě prosil za hříšníky a bludaře. Často při svých modlitbách vyrážel výkřiky, které chtěly vyslovit nevyslovitelné. Mnozí potvrzovali tito výkřiky. Stáli ohromeni nad takovým nadšením. Šlo mu o spásu celého lidstva. Věřil, že jen pak bude zcela patřit Kristu, když se se vším, co má a čím je, zasadí za spásu lidí, tak jako Ježíš, který se celý obětoval za spásu světa. V jeho modlitbě se často opakoval vzdech: „Pane, co se stane s hříšníky?“, který vyjadřoval jeho zvláštní charisma, modlitbu za hříšníky, nešťastné, postižené. Jejich ubohost nesl ve svém laskavém srdci. Plakal nad nimi a říkal si: „Nebudu pravým údem Kristovým, pokud se zcela neoddám, ze všech sil, abych získal duše pro Ježíše Krista.“ Během svého aktivního apoštolského života, když denně prošel někdy až 50 km a při tom kázal, získával duše pro Krista. Svůj apoštolský život doplňoval živým duchem modlitby.
Sestra Cecílie, která patřila k jeho duchovním dcerám, nám zanechala tento portrét sv. Dominika: „Blažený Dominik byl střední postavy, drobného těla. Měl ušlechtilou, jemně prokrvenou tvář, plavé vlasy a bradu. Věnec vlasů nebyl nikdy prořídlý, pouze kde tu posetý šedinami. Z jeho čela a krásných očí vyzařoval zvláštní jas, který vzbuzoval u každého úctu a náklonnost. Upoutal také pěkně zformovanými rukama a plným zvučným hlasem. Vždy byl veselý a usmíval se. Smutek ho přemohl jen tehdy, když ho naplnil soucit s bližním a jeho smutkem.“
U sv. Dominika můžeme sledovat obdivuhodné spojení kontemplativního života modlitby s činným apoštolátem. Zvláštní schopnost hlásat Pravdy víry i těm nejzátvrdlivějším bludařům. Tento jediný muž věděl v krátkém čase dát křesťanství nový duchovní vzlet. Jeho současníci říkají, že ohromil celý svět. Např. jen v severní Itálii se během několika měsíců pod vlivem jeho kázání a života obrátilo 100.000 bludařů. Taková velká Boží moc vycházel z tohoto muže. Jeho současník a životopisec o něm napsal krásné svědectví:
„Dominik měl tak počestné mravy, tak prudký oheň ho stravoval, že se bez vší pochybnosti ukázal jako ctihodná nádoba plná milosti. Byla v něm velmi pevná vyrovnanost mysli. Vzrušila ho jen lidská bída a milosrdenství. A protože radostné srdce rozjasňuje tvář, prozrazovala se líbeznost jeho nitra vnější dobrotivosti a veselým vzezřením. Všude se slovem i skutkem projevoval jako muž evangelia. Když byl přes den se svými druhy, nebylo nikoho společenštějšího nad něj, nikoho příjemnějšího. V nočních hodinách se nikdo nedokázal naléhavější všemi způsoby modlit a bdít. Málokdy mluvil s někým jiným než s Bohem. Buď se totiž modlil, nebo mluvil o Bohu a nabádal k tomu i své bratry. Často povzbuzoval svými slovy i listy bratry svého řádu, aby stále studovali Nový i Starý Zákon. Ustavičně s sebou nosíval Matoušovo evangelium a Pavlovy listy a často je studoval, takže je věděl téměř nazpaměť.“
Roku 1215 založil v Toulouse Řád kazatelů. Členové nové řehole se živili almužnou. Základním heslem dominikánské řehole je PRAVDA – VERITAS. Z toho vyplývá, že dominikánský duch se nemůže smířit s bludem a to je jejich největší dějinná zásluha. Sv. Dominik byl dvakrát nebo třikrát zvolen za biskupa a vždy odmítl. Chtěl raději se svými bratry žít v chudobě, jako vlastnit nějaké biskupství. Svatý Dominik zemřel 6. srpna 1221. Papež Řehoř IX. se o něm vyslovil: „Znám muže, následovníka celé apoštolské řehole, o kterém není pochyby, že je i v nebi přidružen k slávě samotných apoštolů.“