Dnes jsme se tu sešli, abychom uctili památku apoštola Jakuba. Podíváme se do tradice, co nám říkají o něm starodávná svědectví. Kdo byl tento apoštol, který je tak zvláštním způsobem uctíván ve Španělsku? Sv. Jakub Starší, jehož tímto označením odlišujeme od jiného apoštola, který se rovněž jmenoval Jakub, byl synem otce Zebedea a matky Salome a bratrem sv. Jana Evangelisty. Spolu s apoštolem Petrem a Janem tvořily jakési nejdůvěrnější společenství kolem P. Ježíše. Byli svědky Proměnění na hoře, ale také viděli i krvavý pot v Getsemanech. P. Ježíš jim dal přezdívku: „synové hromu“.
Stará tradice, zachováná v listu Polykarpa z Efezu papeži Viktorovi (189-198), hovoří o sv. Janovi evangelistovi, ale stejně se to týká i jeho bratra Jakuba, toto: „Jan, který spočinul na prsou Páně, byl rodem kněz a nosil Petalon. Byl svědek a učitel. On odpočívá v Efezu.“ Podle tohoto svědectví oba bratři, Jakub i Jan, pocházeli z velekněžské rodiny. Petalon byl totiž čelenkou velekněží. Právo nosit Petalon měli jen velekněží. Ať nás nemýlí to, že je P. Ježíš povolal jako rybáře. U Židů platilo pravidlo, že každý, kdo nebyl zrovna v aktuálním úřadě velekněze, musel se živit řemeslem. Vidíme to například u sv. Pavla, který kromě toho, že studoval u nohou Gamaliela, vystupuje jako ten, který ovládá výrobu stanů a jí se také živí.
Možná i z těchto faktů lépe pochopíme zvláštní prosbu jejich matky, aby zaujali výraznější místa v Božím království. V určitém smyslu tato prosba měla své opodstatnění. Oni spolu s apoštolem Petrem, který představuje novozákonní kněžství, tvoří zvláštní, nejdůvěrnějším skupinu kolem Pána Ježíše. Bylo známo, že židovský velekněz byl povinen probdít v modlitbách ve společenství mladších kněží noc před svátkem smíření. Podobně to dělá P. Ježíš na Olivetské hoře. Z toho, co jsme řekli, můžeme pochopit také skutečně teologické nadání, které se projevuje v evangeliu sv. Jana, i zvláštní pozici, kterou měl apoštol Jakub u křesťanů židovského původu, jakož i to, proč musel jako první z apoštolů zemřít mučednickou smrtí právě sv. Jakub, starší.
Po Nanebevstoupení Páně zvěstoval apoštol Jakub evangelium v Samaří. Jiné podání, které se však zdá spíše středověkou legendou, říká, že hlásal evangelium ve Španělsku. Kolem Velikonoc roku 44 vojáci Heroda Agripu I. zatkli apoštola a na příkaz krále ho sťali mečem. Jakub byl první z dvanácti apoštolů, který zemřel mučednickou smrtí za Krista. Starověká legenda hovoří o tom, že cestou na popraviště šel průvod kolem domu, ve kterém seděl muž nemocný dnou a neschopný chůze; poprosil apoštola o pomoc. Na smrt odsouzený řekl nemocnému: „Ve jménu mého Pána Ježíše Krista vstaň zdravý a chval svého Spasitele.“ Muž se zvedl a mohl znovu chodit. Jeden z katů padl na kolena a vyznal víru. Byl pak sťat spolu s Jakubem. Pravděpodobně z tohoto zázraku se odvozuje, že Jakub je patronem, který může pomoci při revmatických onemocněních.
Tradice říká, že křesťané postavili na místě jeho umučení kostel. Jeho ostatky měly být kolem roku 70 přeneseny na Sinaj, kde původně stál klášter sv. Jakuba, dnešní klášter sv. Kateřiny. V 8. st. byly relikvie sv. Jakuba zachráněny před pustošením mohamedánů a přeneseny do Španělska. K jejich uchování a úctě byl postaven kostel v Galicii, kostel sv. Jakuba, který byl posvěcen 25. července 816. Možná i z těchto událostí se odvozuje jeho doslova vojenské zaměření proti Maurům, proti mohamedánům, kteří v té době ohrožovali Španělsko. Z tohoto chrámu se stalo asi v 10. st. slavné poutní místo Santiago de Compostela, které bylo do 15. st. více navštěvované než samotný Řím a Jeruzalém. K tomuto místu vedly mnohé slavné poutní cesty, které byly lemovány kláštery a útulky pro pocestné.
Význam sv. Jakuba pro Španělsko byl kdysi tak velký, že Španělsko nazývali i Jákobovou zemí. V roce 1161 vznikl v Leone rytířský řád „sv. Jakuba od meče“, který bojoval proti mohamedánům. Víme, že sv. apoštol Jakub bývá označen i mušlí. Mluví se o Jakubově mušle. Toto je odvozeno od starého zvyku, že poutníci, kteří navštívili Jakubův hrob, dostali klobouk, který byl ozdoben velkou mušlí.
Od tohoto zvyku se odvozuje patronát sv. Jakuba nad těmi, kteří vyráběli klobouky. Sv. Jakub byl patronem rytířů, dělníků, lékárníků a drogistů, kloboučníků a voskařů, také byl patronem těch, kteří vyráběli železné řetězy, a samozřejmě byl patronem poutníků. Zvykli ho vzývat i v prosbách za dobré počasí. Na Slovensku, býval zvyk, že v den sv. Jakuba přinášeli sedláci první zralá jablíčka na požehnání a do dnes jim zvykneme říkat „Jakubky“. Zároveň se v jeho svátek konaly výroční trhy. Na obrazech ho můžeme vidět jako apoštola, většinou s knihou. Také bývá znázorňován jako poutník s holí, s lahví, s kapsou a kloboukem. Na některých zobrazeních jsou poukazy na jeho mučednictví. Zobrazuje se také jako rytíř „Matamoros“ což znamená „ničitel Maurů“. Bývá zobrazován s mušlí na plášti. Vyprošujme si nadšení apoštola Jakuba za Kristovu věc a sílu svědčit i v nepříznivých poměrech.