Dnes slavíme zvláštní svátek, jehož neobvyklý název třeba vysvětlit. Svátek Stolce sv. Petra se uvádí na den 22. února již v „Depositio Martyrum“ (r. 354) Podle tradice to byl den, kdy se sv. Peter ujal římského biskupství. Slavením Stolce anebo Katedry sv. Petra se vlastně slaví učitelský úřad Petra, jeho primát jako charisma jednoty církve. V otázkách víry musí také existovat určitá autorita. Primát nepředstavuje jen čistě právní záležitost, právo zasahovat do církve na celém světě, ale je to charisma, která je dána ve prospěch celé církvi. Námitky vůči Primátu se ztratí, pokud v něm přestaneme vidět nějakou absolutistickou moc, ale naopak prostředek jednoty a kontinuity církve, a také pokud vezmeme v úvahu, že vedle papeže stojí kolegium biskupů reprezentováno synodem.
Co je to katedra? Katedra je místo, ze kterého se přednáší nějaká nauka. Katedra je vždy potvrzována příslušnou odbornou autoritou. Nemůže si leckdo zřídit vědeckou katedru a hlásat své výmysly jako oficiální učení. A rovněž nemůže leckdo udělovat akademickou hodnost. I v běžném životě platí, že každý učeň se učí u svého mistra a každý správný učeň staví na zkušenostech a znalostech mistra. Nikdo mu však nebrání, aby toto zděděné učení neobohatil o svůj přínos, pokud zkušenost prověří, že jeho učení je zdravé.
Když tyto pravdy běžně uznáváme ve světě vědy, když uznáváme, že ne každý člověk může přednášet atomovou fyziku, když i ve vědě, vzhledem na svůj omezený rozum, jsme často odkázáni na víru, proč bychom měli toto právo odmítat v tak složité skutečnosti, jak je studium Božího Zjevení. Víra se zde jeví jako schopnost přijímat určité pravdy, které si nemůžeme smysly a dokonce ani svým omezeným rozumem ověřit, přijímat je pro autoritu mluvčího. Autoritu však zaručuje odbornost a mravnost. Autoritou v oblasti víry je svědek. Člověk, který může podat buď osobní svědectví, nebo prokázat souvislost s generacemi předešlých svědků. Sv. Petr se označuje jako svědek Kristova utrpení. Kristus mu po svém zmrtvýchvstání dává zvláštní pravomoc nad věřícími: „Pas mé ovečky!“
Nám kněžím se sv. Peter přimlouvá: „Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.“ (1 Pt 5,1-4). Autorita v církvi se nemá praktikovat jako světská vláda. Autorita v církvi je dána tím, že duchovní pastýř je vzorem.
Sv. Augustin takto uvažuje nad úřadem apoštola Petra: „Svatý Petr, první z apoštolů si pro svou ohnivou lásku ke Kristu zasloužil slyšet: „A já ti říkám: Ty jsi Petr.“ Když on řekl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“, Kristus jemu: „A já ti říkám: Ty jsi Petr a na této skále zbuduji svou církev. Na této skále postavím víru, kterou vyznáváš. Na tom, co jsi řekl: Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého, postavím svou církev. Vždyť ty jsi Petr.“ Jméno Petr je odvozeno od skály, a ne skála od Petra. Peter je od skály tak jako křesťan od Krista.
Jak víte, Pán Ježíš si ještě před svým umučením vyvolil učedníky, jež nazval apoštoly. Mezi nimi si skoro všude jediný Peter zasloužil zastupovat celou církev. V takovém zastoupení celé církve směl slyšet: „Tobě dám klíče od nebeského království.“ Neboť tyto klíče nedostal jeden člověk, ale jednota církve. Proto se tedy hovoří o Petrově vynikajícím postavení. On představoval samu univerzálnost a jednotu církve, když mu Pán řekl: „Tobě dávám“, co dával všem. Abyste věděli, že církev dostala klíče od nebeského království, poslouchejte, co Pán na jiném místě říká všem apoštolům: „Přijměte Ducha svatého“. A pokračuje: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
Právem tedy Pán i po zmrtvýchvstání pouze Petrovi svěřil své ovce, aby je pásl. Ne že by si pouze jediný z učedníků zasloužil pást Pánovy ovce, ale když Kristus říká jednomu, doporučuje se jednota. A především Petrovi, protože Petr je mezi apoštoly první. Nezarmucuj se, apoštol! Odpověz jednou, odpověz dvakrát, odpověz třikrát. Ať třikrát zvítězí vyznání v lásce, neboť třikrát strach zvítězil nad sebevědomím. Třikrát třeba rozvázat, co si třikrát svázal. Rozvaž láskou, co si svázal strachem. A Pán jednou i podruhé a třikrát svěřil Petrovi své ovce.“
Sv. Lev Veliký říká: „Z celého světa je vybrán jediný Petr, aby stál v čele povolaných ze všech národů, v čele všech apoštolů a všech otců církve. Takže ačkoli je v Božím lidu mnoho kněží a mnoho pastýřů, řídí všechny vlastně Petr, i když svrchovanou vládu nad nimi má Kristus. Milovaní, velká a podivuhodná je moc, na níž se darem Boží milosti podílí tento muž. Jestliže totiž s ním měli mít podle Boží vůle ostatní představení něco společného, a to jim nikdy nebylo odepřeno, dal jim to Bůh vždy jen Petrovým prostřednictvím.
Všech apoštolů se Pán zajisté táže, co o něm lidé soudí; a oni odpovídají společně, když jde o vysvětlení rozporných názorů nevědomých lidí. Když však jde o to, zjistit smýšlení učedníků, jako první vyznává Pána ten, jenž je první v apoštolské hodnosti. A jakmile prohlásí: »Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha,« odpoví mu Ježíš: »Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. « To znamená: Jsi blahoslavený proto, že tě vyučil můj Otec; nezmýlilo tě žádné lidské mínění, ale poučilo tě nebeské vnuknutí; a nebylo to tělo ani krev, kdo ti mne zjevil, nýbrž ten, jehož jsem jednorozený Syn.
A já ti říkám, praví dále, to znamená: Jako ti můj Otec zjevil mé božství, tak já ti zvěstuji, že jsi postaven nad ostatní: Ty jsi Petr – Skála. To znamená: Jestliže já jsem neporušitelná skála, jsem nárožní kvádr, který spojuje obě části v jedno, a jediný základ, kromě něhož nikdo nemůže položit jiný; i ty jsi ovšem skála, protože tě má síla zpevňuje a ty se mnou smíš mít účastenský podíl na tom, co já vlastním ze své moci. A na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Na této pevnosti, říká, zřídím věčný chrám, na neochvějných základech této víry vyroste až do nebe má církev.
Toto vyznání nezadrží pekelné mocnosti, nesevřou pouta smrti; neboť toto slovo je slovem života. A stejně jako vynáší své vyznavače do nebes, sráží popírače do pekel. Právě proto se svatému Petru říká: Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.
Plnost této moci přešla zajisté i na ostatní apoštoly a tímto ustanovením se jí dále dostalo také všem představeným církve. Ne nadarmo však se to, co je svěřováno všem, odevzdává jedinému. Právě Petrovi se to obzvláštním způsobem propůjčuje, neboť Petr je dán jako vzor všech, kdo spravují církev.” Z kázání svatého Lva Velikého, papeže (Sermo 4 de Natali ipsius, 2-3: PL 54, 149-151)