Při čtení evangelia ze svátku Narození Panny Marie může někomu napadnout: „Už dávno jsem nic tak nezáživné neslyšel.“ Neznáme nic nudnější, než čtení dlouhých seznamů jmen, které nic neříkají. Možná, právě to, že nám tato jména nic neříkají, nás usvědčuje, že neznáme Písmo Sv., neboť v Ježíšově rodokmenu jsou obsaženy jakoby ve zkratce celé dějiny spásy od praotce Abrahama až po Josefa, adoptivního otce Ježíše. V pravém slova smyslu dnešní čtení není Ježíšovým rodokmenem, ale spíše jakýmsi stručným přehledem předků s důrazem na některé z nich. Je zajímavé, že v tomto rodokmenu figurují i čtyři ženy, ačkoli ženy se obvykle v biblických rodokmenech neuvádějí.
Když se lépe podíváme na postavy v rodokmenu, tak se převážně jedná o hříšníky, někteří z nich jsou kajícníci. Podívejme se jen na stručnou historii žen, které se objevují v rodokmenu: Tamar – nevěsta Judova, která se po smrti svého manžela z touhy po potomstvu dopustila krvesmilstva se svým tchánem. Rachab, hospodská, možná i nevěstka, obyvatelka pohanského Jericha, která přijala vyzvědače Izraele a pomohla jim k záchraně. Byla ušetřena ona i celá její rodina. Pozdější splynula její rodina s vyvoleným národem. Rút, prababička krále Davida, znovu jde o pohanku – Moábčanku, tentokrát jde však o krásný charakter. Nechce opustit svou ovdovělou tchyni a rozhodne se přestoupit na její víru a odejít spolu s ní do její země. Bat-šeba, žena Urijáše, za jejím příběhem se skrývá cizoložství Davida a vražda jejího manžela. Záměrně jsem zmínil jen ženské postavy. U těch mužských bychom objevili ještě drsnější věci. Možná je v tom rodokmenu pár světlých výjimek. Ale převážně ten rodokmen působí na člověka jako triumf hříchu. Tento triumf vrcholí na kříži v násilné smrti Ježíše – Bohočlověka. Toto jsou dějiny, které tvoří člověk pod vlivem zlého ducha. To jsou dějiny bez možnosti pozitivní změny. Toto je obraz plodů jen čistě lidské snahy a života jen čistě z vlastních sil.
Sv. apoštol Petr ve svém listě vyjadřuje tuto skutečnost: „Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.“ (1 Pt 1,18-19) Z tohoto prázdného způsobu života jsme vykoupeni Ježíšem Kristem. Jedině Bůh dokáže prolomit začarovaný kruh prázdného způsobu života, který nic pozitivního neplodí a nikde nevede. On sám dává jinou hodnotu naším skutkům a vůbec všem událostem, které se stanou na tomto světě. I naše hříchy dokáže proměnit na dobro, když se k němu obracíme. V moci Ducha Svatého spojené s naším dobrým předsevzetím nám dává schopnost počít Krista, navzdory naší narušenosti.
Celé evangelium je důkazem toho, že všechno napomáhá k dobru těm, kteří Boha milují. I za své hříchy budeme ráz Pána chválit, když jsme i prostřednictvím nich pochopili prázdnotu svého života bez Boha a pokud jsme se nechali jimi doslova dohnat do Božího náruče, ve kterém hledáme Spásu. Budeme jednou zpívat jako ve Velikonočním chvalozpěvu „O šťastná vina, pro kterou k nám přišel, takový vznešený Vykupitel!“ Na závěr rodokmenu slyšíme: „Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus.“ Toto je slavná koruna milosti, kterou nasazuje naší bídě Bůh.
Kdybychom se trochu víc zajímali o svůj vlastní rodokmen, zjistili bychom různé skutečnosti, světlé i temné. A toto všechno neseme v sobě. Dobré i špatné. I v našem rodokmenu bychom našli stopy Božího požehnání, ale také věci hodné kletby a zavržení. Hříchy našich předků ovlivňují naši vlastní hříšnost a jejich zásluhy a ctnosti se objevují i v nás. Je dobře předložit Bohu v modlitbě svůj rodokmen, aby prozářil svou milostí to temné, co jsme zdědili po předcích. Je dobré prosit o požehnání pro naše rodiče a prarodiče. Pro Kristovo Vykoupení přijmout s úctou a vděčností i své předky. Takto přijmeme kořeny vlastní bytosti a přijmeme sílu našeho rodu a původu jako Boží požehnání a pokoj.
Než přišel Pán Ježíš do našeho světa, byla nám lidem dána Panna Maria. Ona tvoří jakoby mezičlánek mezi svatým Bohem a hříšným lidstvem. Ona je bezhříšná a neposkvrněná svatá zem, na kterou sestoupil Bůh při svém vstupu do lidských dějin. Římský katechismus nás poučuje: „Bůh poslal svého Syna“ (Gal 4,4), ale na to, aby Mu „utvořil tělo“, potřeboval svobodnou spolupráci stvoření. Proto už od věčnosti si Bůh vyvolil za Matku svého Syna izraelskou děvu, mladou židovku z Nazareta v Galilei, „pannu, zasnoubenou muži z rodu Davidova, jménem Josef. A jméno Panny bylo Mária.“ (Lk 1,26-27). Otec milosrdenství chtěl, aby Vtělení předcházel nejprve souhlas ze strany předurčené Matky, a tak jako žena přispěla k dílu smrti, aby podobně přispěla žena k životu. Během celé Staré Smlouvy se poslání Marie připravovalo přes poslání svatých žen. Maria „vyniká mezi pokornými a chudými Hospodina, co s důvěrou čekají a dosahují spasení. A konečně s ní, vznešenou dcerou siónskou, po dlouhém čekání na splnění příslibu, nastává plnost časů a nastoluje nový řád.“ Aby se Marie mohla stát Matkou Vykupitele, „dostala od Boha dary, důstojné takové vznešené úlohy“. Ve chvíli Zvěstování ji anděl Gabriel pozdravil jako „plnou milosti“ (Lk 1,28). Skutečně, aby mohla svobodně vyslovit souhlas své víry s oznámením o svém povolání, bylo nutné, aby se celá nacházela v Boží milosti.
V kázáních často hovoříme o osobním přijetí Ježíše, říkáme, že je třeba přijmout Ježíše jako svého Pána, že mu třeba odevzdat svůj život a celou svou bytost, aby se jeho Spása mohla reálně projevit v nás a na nás. Zapomínáme na to, že pro mnohé lidi to vůbec není tak jednoduché. Velmi často sejdou z cesty odevzdanosti a jejich hříšné sklony znovu převládnou. Dlouhodobý hříšný zvyk se stává železnou košilí, z níž se člověk vlastními silami tak snadno nevysvleče. V dnešním evangeliu dostává sv. Jozef zvláštní radu a příkaz od božího anděla: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít (přijmout) svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého.“ Josef je vyzván přijmout Marii jako svou manželku. Tedy velmi intimním a osobním způsobem. Všimněme si toto zvláštní, mohli bychom říci, nebiologické a netělesné manželství s Pannou Marií. Jak ho pochopit a jaký má smysl? V jeho manželství se jedná vlastně o přijetí osoby Ježíše Krista. Evangelium nám na příkladu sv. Josefa ukazuje, jak má Ježíše přijmout člověk poznamenán dědičným hříchem. Panna Maria dokázala přijmout Ježíše, protože byla Neposkvrněná, bez hříchu. Sv. Jozef je vyzván, aby dříve než přijme Ježíše, přijal Marii a to velmi blízkým a intimním způsobem. Církevní otcové hovoří o potřebě „přijmout Mariinu duši“. Mariina duše tvoří jakýsi ochranný plášť pro Ježíšovu bytost v nás. Otcové říkají, že člověk má v tomto směru dvě možnosti. Může své hříšné, uzavřené a zraněné srdce otevírat sám, svou silou a námahou, toto však jde velmi těžko. Pokud se člověk cítí maličký a slabý, může zkusit druhou možnost, kterou doporučuje sv. Ambrož, když říká: „Jestli chceš přijmout Krista do sebe, vyprošuj si nejprve něco z té krásné Mariiny duše.“
Krása Mariiny duše spočívá v tom, že je radikálně oddána Bohu a jeho službě. Duch Svatý spěchá do duše, ve které objeví svou Nevěstu, a naplňuje ji a dává se jí v té míře, v jaké tato duše jeho Nevěstu přijímá. Tedy jak vidíme: Můžeme se snažit otevřít Duchu Svatému sami a můžeme ho přivolat pomocí P. Marie. Než člověk bude schopen opravdu uvěřit Ježíši, musí uvěřit Marii, jejímu svědectví: „Velké věci mi učinil Ten, který je Mocný a Svaté je jeho jméno!“ Jen Maria je schopna svědčit o tom, co se událo mezi ní a Nejsvětější Trojicí. Ježíš to svými zázraky potvrdí. Tedy můžeme jít k Duchu Svatému přímo nebo skrze Pannu Marii. Vyzkoušejme, co je účinnější!
Zakončím znovu slovy sv. Grigniona z Montfortu: „Mária zplodila s Duchem Svatým to největší, co kdy bylo a bude – bohočlověka, a porodí také největší věci, které budou v posledních dobách. Vytvoření a vychování velkých svatých, kteří se objeví na konci časů, je vyhrazeno jí, neboť jen tato výborná a zázračná Panna může ve spojení s Duchem Svatým provést věci zázračné a mimořádně. Jedním z hlavních důvodů, proč Duch Svatý nekoná nyní zjevné zázraky v našich duších je, že v nich nenachází dostatečné sjednocení se svou nevěstou!“ Zkusme to spolu s Pannou Marií tak, jak nás nabádají svatí.