Dříve, než přišel Pán Ježíš do našeho světa, byla nám lidem dána Panna Maria. Ona tvoří jakoby mezičlánek mezi svatým Bohem a hříšným lidstvem. Ona je bez hříchu, neposkvrněná svatá zem, na kterou sestoupil Bůh při svém vstupu do lidských dějin. Římský katechizmus nás učí: „Bůh poslal svého Syna” (Gal 4,4), ale k tomu, aby mu „stvořil tělo”, potřeboval svobodnou spolupráci stvoření. Proto už od věčnosti, si Bůh vyvolil za Matku svého Syna izraelskou dívku, mladou židovku z Nazareta v Galileji, „pannu, zasnoubenou muži z rodu Davidova, jménem Josef. A jméno Panny, bylo Maria“ (Lk 1,26-27). Otec milosrdenství chtěl, aby Vtělení předcházel nejprve souhlas se strany předurčené Matky, a tak jako žena přispěla k dílu smrti, aby podobně přispěla žena k životu.
V průběhu celé Staré smlouvy, se poslání Marie připravovalo prostřednictvím poslání svatých žen. Na samém počátku je Eva: navzdory své neposlušnosti, dostala příslib potomstva, které zvítězí nad Zlem a bude matkou všech žijících. Mocí tohoto příslibu i Sára počala syna i přes svůj vysoký věk. Proti všemu lidskému očekávání, si Bůh vyvolil to, co svět považoval za nemožné a slabé, aby ukázal svoji věrnost slibu: Annu, Samuelovu matku, Deboru, Rút, Juditu a Ester a mnoho jiných žen. Maria „vyniká mezi poníženými a chudobnými Hospodina, co s důvěrou čekají a dosahují spasení. A konečně s ní, vznešenou dcerou siónskou, po dlouhém čekání na splnění slibu, nastává plnost časů a nastoluje se nový pořádek”.
Aby se Maria mohla stát Matkou Vykupitele, „dostala od Boha dary, důstojné tak vznešené role”. Ve chvíli Zvěstování, ji anděl Gabriel pozdravil jako „plnou milosti” (Lk 1,28). Skutečně, aby mohla svobodně vyslovit souhlas se svou vírou s oznámením o svém povolání, bylo potřeba, aby se celá nacházela v Boží milosti.
V kázáních často mluvíme o osobním přijetí Ježíše, říkáme, že je třeba přijmout Ježíše jako svého Pána, že je mu třeba odevzdat svůj život a celou svoji bytost, aby se jeho spása mohla reálně projevit v nás a na nás. Zapomínáme na to, že pro mnohé lidi to není vůbec tak jednoduché. Velmi často sejdou z cesty odevzdanosti a jejich hříšné sklony znovu převládnou. Dlouhodobý hříšný zvyk, se stává železnou košilí, ze které se člověk vlastními silami tak lehce nevysleče.
V dnešním evangeliu dostává Sv. Josef zvláštní radu a příkaz od božího anděla: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, za svoji manželku, neboť to, co se v ní počalo, je z Ducha Svatého“. Josef je vyzván přijmout Marii, jako svoji manželku. Tedy velmi intimním a osobním způsobem. Všimněme si toto zvláštní, mohly bychom říci, nebiologické a netělesné manželství s Pannou Marií. Jak ho pochopit a jaký má smysl? V jeho manželství se jedná vlastně o přijetí osoby Ježíše Krista. Evangelium nám na příkladu sv. Josefa ukazuje, jak má Ježíše přijmout člověk poznačený dědičným hříchem. Panna Marie dokázala přijmout Ježíše, neboť byla Neposkvrněna, bez hříchu. Sv. Josef je vyzván, aby dříve než přijme Ježíše, přijal Marii a to velmi blízkým a intimním způsobem.
Církevní otcové hovoří o potřebě „přijmout Mariinu duši“. Mariina duše tvoří ochranný plášť pro Ježíšovu bytost v nás. Učí, že člověk má v tomto směru dvě možnosti. Může své hříšné, uzavřené a zraněné srdce, otevírat sám, svojí silou a námahou. Toto však jde velmi těžce. Pokud se člověk cítí malý a slabý, může zkusit druhou možnost, kterou doporučuje sv. Ambrož, když říká: „Jestli chceš přijmout Krista do sebe, vyprošuj si nejdřív něco z té krásné Mariiny duše“. Krása Mariiny duše spočívá v tom, že je radikálně odevzdaná Bohu a jeho službě. Duch Svatý pospíchá do duše, ve které objeví svoji Nevěstu, naplní ji a dává se jí v takové míře, v jaké tato duše jeho Nevěstu přijímá.
Tedy jak vidíme: Snažme se otevřít Duchu Svatému sami a můžeme ho také přivolat pomocí P. Marie. Dříve, než bude člověk schopen opravdu uvěřit Ježíši, musí uvěřit Marii, jejímu svědectví: „Velké věci mi učinil Ten, který je Mocný a Svaté je jeho Jméno!“ Jen Maria je schopna vysvětlit, co se událo mezi ní a Nejsvětější Trojicí. Ježíš to svými zázraky potvrdí.
Zakončím znovu slovy sv. Grigniona z Montfortu: „Maria zplodila s Duchem Svatým to největší, co kdy bylo a bude – Bohočlověka, a porodí také největší věci, které budou v posledních časech. Vytvoření a vychování velkých svatých, jež se objeví na konci časů, je vyhrazeno jí, neboť jen tato výborná a zázračná Panna, může ve spojení s Duchem Svatým, uskutečnit věci zázračné a mimořádné. Jedním z hlavních důvodů, proč Duch Svatý nekoná v současnosti zjevné zázraky v našich duších je, že v nich nenachází dostatečné sjednocení se svojí Nevěstou!“ Pokusme se to společně s Pannou Marií tak, jak nás vyzívají svatí. Amen.