Sv. Vít (Vitus, Guy) – jeho jméno znamená veselý, živý. Je uctíván jako jeden ze 14 pomocníků. Je jedním z patronů české země a je mu zasvěcen chrám na Pražském hradě (tj. chrám sv. Víta). Narodil se někdy mezi rokem 293 a 297 v přístavním městě Mazara di Vallo na západním pobřeží Sicílie jako syn pohana Gelase. Jako sedmiletý se Vít stává křesťanem vlivem své chůvy Crescentií a svého učitele Modesta. Je to zrovna doba Diokleciánova pronásledování křesťanů.
Vít, jako křesťan, začíná být pro celou rodinu nebezpečím, a tak na něj nejprve naléhá jeho otec, ať se své víry vzdá. Chtěl syna přimět k uctívání helénských božstev přemlouváním i bitím. Nakonec ho zavřel do místnosti, dokud jej víra v Ježíšovo učení nepřejde. Náhle ucítil příjemnou vůni, která vycházela z Vítova pokoje. Odemkl dveře a spatřil sedm andělů stát okolo jeho syna. Polekal se a vykřikl: Bohové přišli do mého domu! Záhy nato oslepl. Slíbil nejvyššímu bohu Jovišovi býka se zlatými rohy, pokud ho uzdraví. Ale zázrak se nekonal. Požádal tedy syna, aby mu pomohl. Vít se vroucně modlil k Bohu a otci se vrátil zrak. Když se císařský náměstek Valerián obořil na Gelase, proč Vít neuctívá římské bohy, vydá otec svého syna jako křesťana římským úřadům. Valerián nejprve nechá Víta zmrskat, pak jej vyslechne a dá mu lhůtu k rozmyšlení, zda se vzdá či nevzdá své víry – zbitý Vít se ale víry zříct nehodlá, naopak, v nestřežený okamžik se mu podaří z Valeriánova zajetí s Crescentií a Modestem uprchnout.
Vít uprchl s oběma dospělými do Lucany v Dolní Itálii. Když byli odhaleni jako křesťané, byli zatčeni a v Římě předvedeni před císaře Diokleciána. Tam podle legendy vyléčil Vít císařova syna z padoucnice, ale přesto byl i se svými dospělými průvodci vhozen do vroucího oleje. To jim však neuškodilo a neusmrtil je ani lev, kterému byli předhozeni k sežrání, nýbrž si lehl k nim a lízal jim nohy. Nakonec byli nataženi na skřipec a popraveni mečem. To se odehrálo roku 304. Jiné podání praví, že sv. Vít a jeho průvodci byli popraveni na Sicílii. A ještě jiné pak, že skonal, teprve když ho zavěsili na strom a probodli trojzubcem.
Skutečnost, že Vít zemřel již, jako dítě způsobila, že jeho kult sílil mnohem silněji než u jiných mučedníků a proto patří mezi nejuctívanější svaté, asi 150 míst tvrdí, že mají Vítovy ostatky a jsou na to patřičně hrdá, mnohonásobně více je však kostelů v mnoha zemích nesoucích jeho jméno. Už kolem r. 600 se velice silně začíná šířit úcta ke sv. Vítovi. První kostel mu byl zasvěcen v Římě, jeho ostatky byly převezeny do baziliky v Paříži, později pak do opatství v Corvey. R. 1355 byla pak světcova hlava převezena do Prahy, kde je ve Svatovítském chrámu.
V českých zemích je sv. Vít uctíván jako jeden z patronů české země, část jeho ostatků dostává darem od německého krále Jindřicha I. Ptáčníka český kníže sv. Václav, který pak nechává na Pražském hradě na Vítovu počest vystavět čtyřapsidovou rotundu. Král a císař Karel IV. Lucemburský pak ve 14. století získá další část Vítových ostatků, uložených v Pavii, a ukládá je do nového chrámu, stavěného na Pražském hradě– tento chrám pak dostává jméno chrám sv. Víta a je dodnes jedním z nejmajestátnějších chrámů Evropy.
Pod jeho rozsáhlý patronát spadají územní celky i řada různých profesí, je vzýván k ochraně před nemocemi i před živly. Sv. Vít je patron Saska, Bavorska, Pomořan, Rujany a Sicílie i Itálie; Čech a Prahy a dokonce i Srbska. Je ochráncem saských císařů, mládeže, hostinských, lékárníků, vinařů, herců, komediantů, sládků, horníků, kovářů a kotlářů, ale také němých a hluchých.
Je vzýván k ochraně cudnosti, domácích zvířat, psů a drůbeže, proti padoucnici, epilepsii, posedlosti, hysterii a křečím, proti ušním a očním chorobám, proti pomočování do postele, proti nemoci zvané tanec sv. Víta (chorea); proti napadení zvířaty, proti kousnutí psem, proti uštknutí hadem; proti blesku, nečasu a nebezpečí ohně; proti neplodnosti; pro dobrou setbu a dobrou sklizeň. Rozhodně zajímavou je skutečnost, že sv. Víta lze vzývat k ochraně proti zaspání.
Vítova postava má bohatou ikonografii. Většinou je znázorněn jako chlapec ve vznešeném šatě, někdy s kloboukem. Jako známku svého patronátu nad saským císařským domem nese Vít někdy znaky panovníka. Většinou ale nese znaky svého mučednictví, případně je zobrazován se svou kojnou a učitelem. Mívá u sebe knihu, kohouta jako symbol bdělosti, lva, chléb, kotel (s vroucím olejem), orla, zajíce, případně model kostela.
Bože, tys posiloval sv. mučedníka Víta, aby ti zachoval svou věrnost a už v mladistvém věku dosáhl koruny vítězství; na jeho přímluvu dávej i v dnešní době mladým lidem odvahu a sílu, aby svým životem směřovali k tobě… (z Denní modlitby církve).