Narodil se v roce 1225 jako syn knížete Landulfa z Aquina. Jako pětiletý byl dán do výchovy k benediktýnům do blízkého opatství Monte Cassino, aby se později stal členem řádu benediktýnů. Protože se tento klášter po šesti létech dostal přímo doprostřed válečných událostí, dal ho jeho otec na univerzitu v Neapoli, aby studoval svobodné umění. Jeho učitel, Petr Irský, jej směřoval k Aristotelovi, neboť byl vynikajícím vykladačem Aristotela. V sedmnácti letech, vstoupil mladý Tomáš Akvinský, nadšený pro nejvyšší ideály, do dominikánského řádu. Řád ho vyslal v následujícím roce do Paříže, aby si zdokonalil vzdělání. Cestou byl však Tomáš zajat svými bratry, kteří nesouhlasili s jeho počinem a uvěznili jej na rodném zámku. Avšak Tomášovo rozhodnutí, věnovat se duchovnímu povolání, bylo pevnější. Z vězení se mu posléze podařilo uprchnout.
V Paříži, jež byla střediskem filozofie a teologie, se setkal s Albertem Velkým, který se stal jeho učitelem. Tomáš si ho zamiloval a ctil po celý život. Albert ho vzal po tříletém studiu v Paříži sebou do Kolína, kde Tomáš, pod jeho vedením studoval další čtyři roky a vnikal do tajů přírodních věd, Platóna, Augustína a především Aristotela. Roku 1252 se Tomáš vrátil znova do Paříže, aby tam zahájil svoji akademickou činnost. Věnoval se jí s plnou oddaností a velice si svého poslání učitele teologie vážil. Ve vztahu k praktické pastorační činnosti, porovnával svoje teoretické poslání s funkcí architekta, ve vztahu k těm, kteří stavbu realizují. Tak, jak architekt vymyslí plán a podle něhož řídí stavbu, tak vymyslí učitel teologie plán, podle kterého má být vedena duchovní správa.
Během dalšího pobytu v rodné Itálii, kde působil mimo jiného, jako teolog papežského dvoru v Orvietě, se seznámil se svým řádovým bratrem Vilémem z Moerbeke, který ovládal klasické jazyky. Vilém přeložil víceré klasické díla, především Aristotelovi, do latiny. Zde se Tomáš s Aristotelovým dílem, obeznámil důkladněji. Pronikl do něho hlouběji, než jeho učitel Albert, který se ještě opíral o překlady z arabštiny. Vrchol Tomášovy vědecké dráhy, tvořil jeho druhý pobyt v Paříži v létech 1269 až 1272. Tomáš se stal nejoslavovanějším učitelem teologie. Úspěšně zde mimo jiné, obhajuje smysl a účel řeholního života, proti názorům některých mistrů z univerzity a prosazuje správný přístup k Aristotelovu učení. Ke všem sporným otázkám, byl vyžadován jeho názor a do mnohých sporů zasáhl rozhodujícím způsobem.
Později ho jeho řád vysílá zřídit generální studium teologie, tedy řádovou univerzitu do Neapole, kam odešel i proti velké snaze pařížské univerzity, udržet ho ve sboru svých profesorů. Uvedu alespoň kratičkou úvahu z jeho spisů: „Nač bylo potřebné, aby pro nás Syn Boží trpěl? Bylo to velmi potřebné, a to z dvojího hlediska: jako lék proti hříchům a jako příklad pro naše jednání. Jako lék proto, že skrze Kristovo umučení nalézáme lék proti všemu zlu, do něhož upadáme svými hříchy. Ale neméně užitečný je i příklad. Neboť Kristovo umučení stačí k tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic jiného než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctnosti.
Hledáš-li příklad lásky: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ To učinil Kristus na kříži. A tak když on vydal svůj život za nás, nemá být příliš těžké snášet cokoli zlého pro něho. Hledáš-li trpělivost, nalezne se nejvíc na kříži. Trpělivost se totiž stává velkou dvojím způsobem: buď když někdo snáší trpělivě něco velikého, nebo když snáší něco, čemu se mohl vyhnout, ale nevyhnul. A Kristus snášel na kříži něco velikého, a to trpělivě, neboť „když trpěl, nevyhrožoval;“ „jako ovce vedená na porážku neotevřel ústa.“ Veliká je tedy Kristova trpělivost na kříži. A proto „vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky.“
Hledáš-li příklad pokory, pohleď na Ukřižovaného. Neboť Bůh chtěl být souzen od Poncia Piláta a zemřít. Hledáš-li příklad poslušnosti, následuj toho, který byl poslušný Otce až na smrt: „Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho,“ totiž Adama, „hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.“ Hledáš-li příklad pohrdání pozemskými věcmi, následuj toho, který je „Král králů a Pán pánů, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání;“ na kříži visí obnažen, posmívají se mu, plivají na něj, bijí ho, je korunován trním a nakonec napájen octem a žlučí.
Ať tedy nelpíš na oděvu ani na bohatství, neboť „rozdělili si mé šaty“; ani na poctách, neboť on zakusil posměch a bití; ani na hodnostech, neboť „upletli korunu z trní a vsadili mu ji na hlavu“; ani na požitcích, neboť „mě v žízni napojili octem.“
Z Neapole ho v roce 1274 povolal papež Gregor X. k účasti na koncilu v Lyonu. Sv. Tomáš Akvinský zemřel cestou na koncil v cisterciáckém opatství Fossa Nova, ležícím mezi Neapolí a Římem nedaleko Priverna. Pro jemnost a ryzost charakteru, byl nazván andělským učitelem. Amen.