Sv. Ondřej byl apoštolem a mučedníkem. Narodil se přibližně v téže době jako Ježíš a pocházel z Betsaidy v Galileji v Palestině. Se svým mladším bratrem Šimonem, pozdějším apoštolem Petrem, žil v Kafarnaum při Genezaretském jezeře. Oba bratři si vydělávali na živobytí rybařením. Možná i z tohoto důvodu se později stal patronem rybářů a obchodníků s rybami. Nejdříve se stal Ondřej učedníkem Jana Křtitele a poté jej za svého učedníka povolává Ježíš. Řecká pravoslavná církev jej uctívá jako svého apoštola, přičemž mu dává titul „protoklétos“, což znamená „první povolán“. Není to však zcela pravda, protože podle evangelisty Matouše i Marka byli oba bratři povoláni současně. Kristus oba pověřil hlásat evangelium a použil k tomu slova: „Pojďte za mnou a já z vás udělám rybáře lidí.“
Trochu odlišným způsobem podává tuto událost sv. Jan: „Druhý den Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, Beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho: bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona a řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (skála).“ Ve všech seznamech apoštolů uvedených v evangeliích se jméno sv. Ondřeje uvádí mezi prvními čtyřmi. Zvlášť se vzpomíná jeho účast na nasycení pěti tisíců lidí a v epizodě o Řecích, kteří se chtěli setkat s Kristem.
Zprávy o jeho životě, až po smrt jsou dosti mlhavé a spíše vycházejí z legend jako z věrohodných údajů. Po Ježíšově Nanebevstoupení údajně hlásal evangelium v Malé Asii, mezi Skyti v okolí Černého moře a dokonce v Kurdistánu a Gruzii. Také existuje legenda o jeho cestě do Etiopie. Podle věrohodných zpráv působil v Patrasu v jižním Řecku. Kolem roku 60 – za vlády císaře Nera – byl zatčen místodržitelem Egeem. Ten jej nutil, aby sloužil pohanským bohům. Sv. Ondřej tuto modloslužbu odmítl, proto byl odsouzen k smrti na kříži. Podstoupil mučednickou smrt na kříži tvaru X, který se od té doby nazývá Ondřejský kříž. A to se mělo stát 30. listopadu (60 až 62).
Od 4. století byly ostatky sv. Ondřeje přenesené z Patrasu do Cařihradu a raně-středověký podvržený rukopis mu připisoval založení cařihradské církve. Zřejmým úmyslem bylo vytvořit jakousi protiváhu proti pevnějšímu postavení Říma jako místa, kde se nacházely pozůstatky apoštolů Petra a Pavla. Po pádu Cařihradu – Konstantinopole, dnešního Istanbulu, přenesli křižáci jeho tělesné pozůstatky do Amalfi, jižně od Neapole, kde jsou uloženy v Dómu sv. Ondřeje. Pozůstatky odpočívají pod oltářem v kryptě arabsko – normanské baziliky. Vládce Tomáš Paleologos daroval v roce 1462 papeži Piovi II. hlavu sv. Ondřeje. Ta se stala jedním z nejcennějších pokladů chrámu sv. Petra v Římě. Papež Pavel VI. tuto vzácnou relikvii vrátil v roce 1964 zpět do Patrasu.
Kult sv. Ondřeje se obecně slaví již od 6. století. V kalendáři je jeho svátek 30. listopadu, přenesení jeho ostatků 9. května. Je patronem Ruska i Skotska, na britské vlajce Ondřejský kříž představuje Skotsko. Znázorňovaný je v pokročilém věku, s dlouhými šedivými vlasy a opřený o kříž. Jeho ikonografický symbol je: kříž tvaru X, rybářská síť, ryba a provaz.
Dnešní čtení z listu sv. apoštola Pavla Římanům nám nabízí stručný návod ke spáse. Mluví nám o tom, co máme dělat abychom mohli dosáhnout spásy: „Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse.“ Obě tyto skutečnosti říkají totéž. Vyznání úst, že Ježíš je Pán, znamená především víru v Kristovo Božství, nebo slovo Pán, Kyrios, Adonaj nahrazovalo v překladu Písma Boží jméno JHVH. To znamená, že v člověku Ježíši se mi zjevuje Boží charakter. Bůh Otec má tentýž charakter jako Ježíš. Jiný smysl vyznání spočívá v uznání Ježíše jako svého Pána, to znamená, abychom celý svůj život i svou činnost podřídili Ježíši jako svému Pánu a Spasiteli.
Pokud někdo chce jít za Ježíšem, musí podobně jako apoštolové z dnešního evangelia, opustit všechno. Ježíš nám všem vzkazuje: „Kdo se nezřekne všeho co má, nemůže být mým učedníkem!“ (Lk 14,33) Zřeknout se všeho, to znamená, vše svěřit pod Boží vládu. Tehdy se v nás uskutečňuje a nastoluje Boží vláda a Boží Království, o kterém Ježíš tak velmi často říká. Boží Království je jako semeno, zaseto do země. Člověk, který ho zasel, ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíči a roste, on ani neví jak. (porov. Mk 4,26) Totiž Boží Království vrací vitalitu naší duši. Ježíš je Život a když ho přijímáme do sebe, naše duše znovu nabývá schopnost růstu, kterou ztratila dědičným hříchem. Svatý Pavel říká: „Všechno mohu v tom, který mi dává silu!” (Flp 4,13) Uznání Ježíše za svého Pána, pro nás znamená, ustoupit ze svých postojů, odumřít sobě samému.
Tato první fáze je někdy namáhavá, proto potřebuje doplnění. „Víru srdce“ anebo „víru v srdci“. Pokud v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Nemůžeme žít pro smrt. K tomu, abychom mohli křesťansky žít, potřebujeme mít před sebou obzor nového života, život věčný spolu s Kristem. Víra srdce, to je radostná skutečnost. Když člověk věří srdcem, je zaplavován blaženou nadějí a těší se na setkání s Kristem. Vyprošujme si tuto milost na přímluvu sv. Ondřeje, jehož svátek dnes slavíme.