Podle historika Eusebia byl Marek synem jedné ze sester sv. Petra, apoštola. Pocházel z Kyrény v Africe. Nepatřil mezi učedníky Ježíše, protože byl ještě velmi mladý. Sám sebe zvěčnil ve svém evangeliu v příběhu záhadného mladíka, který se po zatčení Ježíše objevuje v Getsemanské zahradě: „Všichni ho opustili a utekli. šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili. On jim však nechal plátno v rukou a utekl.“ (Mk 14,50- 52). Po smrti Spasitele a po velkých událostech Pánova Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení, byl Marek jedním z prvních, kteří přijali křest z rukou apoštola Petra. Od té doby se Peter stal jeho učitelem, vůdcem a otcem, a Petr ho i jmenuje „můj syn Marek“ (1 Pt 5,13). Starověcí spisovatelé Marka nazývají „Petrovým učedníkem a tlumočníkem“, „Petrovým následovníkem“, „Petrovým tlumočníkem a posluchačem“. Na jejich vzájemnou blízkost poukazuje i to, že Petr, po zázračném vysvobození z vězení, utíkal „k domu Marie, matky Jana, který se jmenuje Marek“, kde byli shromážděni křestané a modlili se za jeho vysvobození. Předpokládá se, že v tomto domě slavil Ježíš s učedníky Poslední večeři a v témže domě Ježíšovi učedníci očekávali Seslání Ducha svatého.
Pozdější apoštol Petr vyslal Marka spolu s Barnabášem a Pavlem do Malé Asie hlásat evangelium. Marek byl s nimi na jejich první apoštolské cestě na Kypr a v Perge v Pamfýlii. Tam se však Marek od nich odloučil, snad pro náročnost cesty a sám se vrátil do Jeruzaléma. Když si tam upevnil zdraví, odešel s Barnabášem na jiné důležité apoštolské cesty. Skutky apoštolů často vzpomínají Marka. Asi v r. 60 se Marek znovu objevuje ve společnosti apoštola Pavla. V listech Kolosanům a Filemonovi Pavel doporučuje, aby přijali Marka, který je jeho spolupracovníkem (Kol 4,10; Flm 1). Později, během druhého vězení v Římě, krátce před umučením, Pavel píše Timoteovi, jehož ustanovil správcem církve v Efezu, aby přišel k němu a přivedl s sebou Marka: „Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný jako pomocník“. (2 Tim 4,11). Pokud se toto jeho přání splnilo, můžeme předpokládat, že Marek byl přítomen smrti apoštola národů. Na druhé straně i Petr ve svém prvním listě, napsaném kolem r. 60, pozdravuje křesťany „v Pontu, Galacii, Kapadócii, Asii a Bitýnii“, jako i „jeho syn Marek“ (1 Pt 5,13). A z pozdravu musíme usoudit, že křesťané, kterým byl list adresován, ho osobně znali.
Největší sláva patří Markovi za to, že sepsal evangelium. Eusebius v církevních dějinách píše, že: „Marek se stal Petrovým učedníkem a tehdy přesně napsal věci, které Petr řekl o Ježíšovi, protože on sám je ani neslyšel, ani nenásledoval Pána, ale pouze Petr, od kterého měl všechna poučení.“ Vliv apoštola Petra poznáváme i ze zvláštního způsobu, jakým bylo evangelium napsáno, i z toho, co vypráví a jak to vypráví. Je zřejmé, že Marek, když mluví o Petrovi, ponechává jakoby ve stínu to, co ho může povýšit. Tak např. Nevzpomíná, že Petr chodil po vodě (Mk 14,28-32), že mu Pán Ježíš sliboval a pak i udělil primát, čili první místo a pravomoc v církvi (Mt 16,17-19), nezmiňuje peníz, který na Ježíšův rozkaz vytáhl z ryby na zaplaceni daně (Mt 18,24-26), ani že mu Ježíš přikázal, aby utvrzoval bratry ve víře. Naopak: se všemi podrobnostmi vypráví, že Petr třikrát zapřel Ježíše, obšírně říká, že ho Pán ostře pokáral, když ho odrazoval, aby nepodstoupil mučení; zapsal, že Petr, na hoře Tábor při Proměnění Páně, nevěděl, co říká, když žádal Ježíše, aby tam mohl postavit tři stany. V tomto způsobu vyprávění evangelisty Marka vykladači Písma svatého vidí vliv Petra, který ve svých kázáních ze skromnosti chtěl zamlčet to, co by mu mohlo sloužit ke cti a raději připomněl své slabosti.
Z cíle druhého evangelia a z toho, komu bylo určeno, vysvítá stejná pravda. A jak Petrovo kázání, tak i Markovo evangelium byly speciálně určeny křesťanům v Římě. Cílem je dokázat, že Ježíš je pravý Bůh, Syn Otce, Pán všeho, který zemřel za naši Spásu, kterého musíme poslouchat přijetím jeho učení a zachováváním jeho přikázání. A Marek to dokazuje ne odvoláváním se na proroctví a na Písma, jako evangelista Matouš, ale vyprávěním série zázraků, co vykonal Ježíš. Je jisté, že Marek nepsal pro Židy, protože se pouze dvakrát odvolává na Starý zákon. Předpokládá, že jeho čtenáři neznají Palestinu, a proto poskytuje nejpotřebnější zeměpisné a místopisné informace. Mlčením přechází řeči Ježíše o Starém a Novém zákoně a polemiky s farizeji, nevzpomíná podobenství, která předpokládají znalost židovských zvyků a obyčejů, a celkem mlčí o tom, co by mohlo vyznít v tom smyslu, že židé mají větší právo na Boží království jako jiní.
Církevní tradice tvrdí, že na příkaz apoštola Petra, odešel do Egypta hlásat evangelium a založil církevní obec v Alexandrii a byl jejím prvním biskupem. Toto potvrzují různé a četné starokřesťanské spisy. Ale těžko určit přesné datum, kdy se to stalo. Podle apokryfních Skutků sv. Marka, po příchodu do Alexandrie si dal opravit obuv u obuvníka Aniana, a jako prvnímu v Alexandrii mu hlásal evangelium. Anian pak prosil Marka, aby se u něj ubytoval. Uvěřil a dal se pokřtít on i celý jeho dům. Později se Anian stal Markovým nástupcem na biskupském stolci v Alexandrii. Anian zemřel v r. 85. Svátek sv. Aniana, biskupa, připadá také na dnešní den (25. duben).
Markova aktivita se rozvíjela i mimo Alexandrie, protože sousední Etiopie také uznává sv. Marka za svého zvěstovatele viry. Jak dále říká církevní tradice, pohané s nenávistí pozorovali rozkvět křesťanské obce v Alexandrii, proto chtěli Marka dostat do své moci Jednou ráno ho překvapili při bohoslužbách, chytili ho, uvázali mu kolem krku provaz, za který ho vláčeli po ulicích města, až vypustil duši. Věřící ho pochovali ve vesnici Bucoli blízko Alexandrie. Nad jeho hrobem později postavili nádherný chrám, který se zachoval až do vpádu mohamedánů. Podle méně spolehlivých zpráv v r. 828 dva benátští kupci, aby zachránili jeho svaté ostatky před zneuctěním mohamedánů, unesli je z chrámu a odvezli do Benátek, kde pro ně v letech 1063-1094 vystavěli baziliku.
Znakem sv. Marka je lev, protože své evangelium začíná zprávou o působení sv. Jana Křtitele na poušti. Lev se stal i znakem Benátek. Lev s křídly drží v tlapách otevřenou knihu evangelia, kde je vidět slova: „Pax tibi, Marce, Evangelista Meus!” Podle zbožné tradice tato slova Markovi řekl Pán Ježíš, který se mu zjevil v noci, když ho poprvé vláčeli po městě. Podle této tradice Marek zemřel až druhý den, když ho znovu a ještě krutěji, mučili. Bylo to v r. 68. Jeho svátek se slaví 25. dubna. Donedávna se u nás v tento svátek konala procesí do přírody, kde se světily ozimy. (Zpracováno podle „Životy víťazov 2“. str. 137)