Dnes je svátek sv. Lukáše – evangelisty. Podle starověké tradice, pocházel ze syrské Antiochie. Jeho rodiče byli velmi zámožní. Poznali mnohé schopnosti u svého syna a dali ho na studia. Lukáš, po mnoha studiích, postupně poznává marnost světa a cítí potřebu jasnějšího světla. Uvěří v Boha a stává se nejprve židem. Až později se stává křesťanem. Nevíme na podnět koho nebo čeho se obrátil, ale mnozí předpokládají, že byl duchovním dítětem sv. Pavla. Byl společníkem sv. Pavla při jeho obtížných a nebezpečných misionářských cestách. V jednom listu sv. apoštol Pavel píše, že všichni ho opustili, jen Lukáš zůstal s ním. Sv. Pavel vyžadoval od svých společníků velkou odvahu, obětavost a namáhavou službu.
Sv. Lukáš se určitě kromě sv. Pavla potkával i se svatým Janem apoštolem a Pannou Marií. Potvrzuje to i jeho evangelium popisující události, které se mohl dozvědět jedině od Panny Marie, nebo od jejich nejbližších. On jediný popisuje „Zvěstování”, píše velmi podrobně o narození Pána Ježíše. Celé jeho evangelium bychom mohli nazvat evangeliem o milosrdné lásce Otce. Zvláště to vidíme v podobenstvích, které se objevují jen v jeho evangeliu: o dobrém pastýři hledajícím ztracenou ovci, o marnotratném synu, podobenství o milosrdném Samaritánovi projevujícím lásku k bližnímu. Mohli bychom říci, že v jeho evangeliu se názorně ukazuje teologie Pavlových listů. Skutky apoštolů, které rovněž on napsal, a jsou pokračováním událostí z evangelia, zachycují Nanebevstoupení Páně, Seslání Ducha svatého, obrácení Saula, mučednickou smrt jáhna Štěpána, pronásledování křesťanů. Po mučednické smrti apoštola Pavla, kterou podstoupil spolu s apoštolem Petrem v Římě, začal hlásat Kristovo učení pohanům a Židům v Makedonii, Dalmácii, Itálii a Galii. Sv. Řehoř z Nazianzu píše, že 84letý Lukáš zemřel mučednickou smrtí v Patrasu a že ho oběsili na olivovém stromu. Jiná verze říká o tom, že zemřel přirozenou smrtí.
Východní křesťané si jej uctívají jako lékaře a malíře. Jeho zaměření na medicínu prosvítá i z jeho evangelia, kde si všímá Ježíšovy zázraky z hlediska medicíny. Připisují mu autorství několika obrazů Matky Boží. Jedna legenda hovoří o obrazu Matky Boží Čenstochovské, že byl namalovaný na desce ze stolu, který používala svatá rodina, a že ho namaloval sám sv. Lukáš. Do Čenstochové se tento obraz dostal v době křižáckých výprav z Východu. Nevíme s jistotou, zda je tato legenda pravdivá, ale víme jistě, že maloval obraz Matky Boží ve svém evangeliu. A ukazuje nám i vnitřní život Panny Marie, když píše o tom, jak přijímala Boží Slovo a zachovávala ho ve svém srdci a rozjímala o něm. Ukazuje Pannu Marii jako první křesťanku, protože křesťanství začíná tam, kde člověk přijímá Ježíše jako svého Pána. Maria počala nový život svojí vírou v Boží Slovo a z moci Ducha Svatého. Toto je mezník, kde končí Starý Zákon a začíná Novozákonní milost. „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi”. To hlásá sv. Jan evangelista a totéž tvrdí sv. Pavel i jeho žák sv. Lukáš.
Dokumenty ze starověku dokazují, že byl lékařem ve východním Středomoří a zemřel v roce 150 našeho letopočtu jako 84letý v řeckém městě Théby. Hrob s jeho pozůstatky byl z Théb převezen do Konstantinopole, hlavního města Byzantské říše. Asi od 12. století, od dob křižáckých výprav, je místem jeho posledního odpočinku jedna z Padovských bazilik, kde se nachází rakev s jeho pozůstatky. Genetická analýza ukázala, že zub z této rakve pochází od člověka z východní oblasti Středozemního moře. Podle genetika Guida Barbujaniho souhlasí i dataci pozůstatků s lety, kdy údajně tento světec žil. Málo lidí ví, že jeho lebka se nachází v katedrále sv. Víta v Praze.