Sv. Ludmila je typickou představitelkou první etapy pokřesťanštění Čech. Zřejmě šlo o energickou ženu, neboť její ostatky mluví o mohutné a státní postavě. Narodila se kolem roku 860 jako dcera pohanského knížete Slavibora, který panoval na hradě Pšov (nynější Mělník). Její matka se jmenovala Ludoslava. Všichni si ctili pohanské bohy. Asi v roce 873 se Ludmila provdala za české kníže Bořivoje I. z rodu Přemyslovců, který byl v té době také ještě pohanem. Zdá se, že její svatba byla alespoň částečně politický motivovaná. Tímto svazkem se posílila moc jedné i druhé rodiny. Spolu měli tři syny a tři dcery.
České i pšovského prostředí bylo pravděpodobně dlouhou dobu pohanské, i když Morava přišla do kontaktu s křesťanstvím již na sklonku 8. století a několik knížat nám neznámých českých kmenů přijalo již v r. 845 spolu se svými vazaly křest v Řezně. Podle pramenů v roce 874 navštívil Bořivoj krále Svatopluka na Velehradě. Tam se setkal se sv. Metodějem, který ho poučil o křesťanské víra a pokřtil i s jeho družinou. Bořivoj přivedl z Moravy staroslověnské misionáře na čele s knězem Kaichem. Pravděpodobně tato mise pokřtila pozdější jeho manželku Ludmilu. Ludmila se stala velmi horlivou a nábožnou křesťanskou ženou. Rada se modlila, poslouchala Boží slovo, pomáhala chudým a trpícím. Sv. Ludmila se podílela na založení prvních dvou křesťanských chrámů na území Čech. O její slovanské orientaci svědčí i pozůstatky slovanské liturgie, která se držela v Čechách až do násilné likvidace na sklonku 11. století.
Asi v roce 894 Ludmila ovdověla. Vládcem se stal její nejstarší syn Spytihněv. Ten však v roce 912 bezdětný zemřel. Vládu po něm převzal mladší syn Vratislav. Ludmilu velmi zasáhla smrt manžela i syna. No nesla tento svůj kříž odevzdaně do Boží vůle. Svým synem pomáhala při správě země. Vratislav byl pobožný a dobrý král. Staral se více o šíření křesťanství jako o pozemskou krajinu. Za manželku si vzal Drahomíru, která zřejmě také přijala křesťanství, ale na svou tchyni žárlila. Nenáviděla ji i proto, že Ludmila se těšila velké oblibě mezi lidmi, a také proto, že Vratislav se vždy řídil podle rad své milované matky. Drahomíra porodila sedm dětí, tři syny a čtyři dcery. Nevychovávala je však křesťansky.
Vratislav proto svěřil výchovu svého nejstaršího syna Václava své matce Ludmile, aby měl dobrého a zbožného nástupce na trůnu. V roce 921 však zemřel. Ludmilina historická role nastala po smrti jejího syna. Šlo o usměrnění vývoje nástupce Vratislava I., ještě nedospělého syna Václava. Ludmila měla vliv na výchovu Václavová; podle legendy právě její působením získal vzdělání v jazyce staroslověnském – dokonce se hovoří o jazyku řeckém, což bylo v tehdejší střední Evropě vzácností – a až potom ho poslali ke knězi jménem Učen do Budče, aby si tam osvojil latinskou kulturu.
Přestože měl Václav jen devět let, velmoži ho přesto prohlásili za panovníka. Ale reálně začala vládnout Václavova matka Drahomíra a Ludmile ztrpčovala život. Ta se proto uchýlila na svůj vdovský dědičný hrad Tetín při Berouně. I když se zmizela z veřejného života, nedošlo k uklidnění situace a v noci 15. nebo 16. září 921 ji dala Drahomíra najatými vrahy zavraždit. Ludmilu uškrtili jejím vlastním závojem, i když si sama přála prolít krev mečem podle vzoru prvokřesťanských mučedníků. Její tělo lidé pohřbili u hradu Tetín.
Na jejím hrobě se dělo mnoho zázraků. Nad místem umučení a zároveň hrobu zřídila Drahomíra přestavbou obytného domu chrám sv. Michala; podle legend tak konala ve snaze, aby případné zázraky Ludmiliny byly připisovány sv. Michalovi. Dnes tam stojí kostelík zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Když se Václav ujal přímé vlády, dal, pravděpodobně v roce 925, přenést pozůstatky své staré matky do chrámu sv. Jiří v Praze. Za svatou byla oficiálně uznána v letech 1143-44. Je považována za patronku matek, babiček a vychovatelů, ale především za českou spolu patronku, nazývanou „matka české země“. Stala se i patronkou vinařů.
Kult světice Ludmily se prosazoval postupně. Jeho znaky se objevují až za biskupského působení sv. Vojtěcha. Nejprve byla uctívána hlavně v místě svého posledního odpočinku, kde Boleslav II. a ct. Mlada založili první klášter benediktinek. Když měl být 3. října 1100 svěcen nově přestavěný kostel sv. Petra, abatyše předložila novému pražskému biskupovi Hermanovi mezi ostatky, určenými pro oltář, také část Ludmilina závoje, biskup pochyboval o její svatosti a proto převedl zkoušku ohněm; kronikář Kozma se sám hlásí mezi očité svědky zachování závoje a píše o slzách radosti biskupovy a všech přítomných. Pak už kult světice vzrůstá.
Od doby Karla IV., který měl zásluhy na vytvoření náhrobku světice setkáváme se s četnými ikonografických doklady Ludmilina kultu; i v Rakousku najdeme sochu světice s provazem v ruce ve svatoštěpánské vídeňském dómu. Životní příběh sv. Ludmily byl také – již od r. 1655 – inspiračním zdrojem divadelních her anonymních barokních autorů.