Dnes slavíme Ježíšovo jméno. Jméno Ježíš mělo v původním jazyce tvar Josua, což znamená „JHVH je Spása“. Jde o totéž jméno, jaké nosil Mojžíšův nástupce, kterého zvykneme nazývat Jozue. Když Židé mluvili o jménu, nemysleli pod tím jen skupinu písem. Jméno vyjadřovalo podstatu osobnosti. Tedy to co žil, co konal a učil. V našem západním myšlení by tomu asi nejlépe odpovídalo slovo duch. Jednat v duchu někoho, to znamená postupovat podle jeho úmyslů. Modlit se ve jménu Ježíšovým tedy neznamená jen dovolávat se ho jako svého známého a přítele, ale prosit o ty věci, o které by prosil on sám.
Věřící křesťané už od počátku církve vzývali nejsvětější jméno Ježíš. V liturgických slavnostech se však začalo uctívat až v 14. st.. Sv. Bernardýn Sienský a jeho žáci neúnavně šířili úctu jména Ježíš po celé Itálii a ostatní Evropě. Za časů sv. Bernardýna Sienského (1380 – 1444) byla Itálie rozdělena na knížectvy a městské republiky. V tomto období se často vyskytovala dlouhotrvající nepřátelství mezi šlechtickými rody. Jedním z úkolů Bernardýnova apoštolátu bylo odstraňování nenávisti a usmíření nepřátel.
Sv. Bernardýn to dělal prostřednictvím šíření úcty k jménu Ježíš. Zhotovil si zvláštní znak: obraz zářícího slunce a v něm zkratka tří latinských slov: IESUS HOMINUM SALVATORE (Ježíš, Spasitel lidí) – IHS. Nad prostředním písmenem H byl kříž. Vznikl tak nový erb, který připomínal křesťanské tajemství spásy a nahrazoval jiné erby a znaky, které lidi rozdělovaly.
Znak Ježíšova jména se v Itálii velmi rozšířil. Tímto znakem zdobili veřejné budovy i soukromé domy a stal se znamením křesťanského bratrství. Lidé si tímto znakem zdobili i věci běžné potřeby. Našel se malovaný na talířích i na rýčích a jiných nářadích. Takto chtěli naplnit odkaz apoštola Pavla. „Všechno, cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“ V 16. st. byl zaveden jako liturgický svátek. V roce 1530 papež Klement VII. povolil řádu Menších bratří, aby jako první oslavovali jméno Ježíš bohoslužbou hodin.
Když se zběžně podíváme do NZ zjistíme, co všechno se dělo ve jménu Ježíš. Křesťané se v něm shromažďovali, vírou v něm měli život. Apoštolové v něm křtili a mazali nemocných olejem. Děly se v něm divy, uzdravení i exorcismy. Apoštolové kázali, učili a hlásali evangelium ve jménu Ježíš. V Ježíšově jménu je přislíbeno seslání Ducha Utěšitele a vyslyšení proseb. V Ježíšově jménu jsme ospravedlněni. Ve jménu Ježíš se i vylučovalo z církve.
Z řečí svatého Bernardýna Sienského: „Jméno Ježíš je pevný základ víry, ono utváří Boží syny. Ježíš – je to svatosvaté jméno, po kterém naši dávní otcové tak velmi toužili, v úzkostech a soužení často jej vyslovovali, v slzách po něm vzdychali, žádali si jej a toužebně očekávali. A když nadešel čas milosti, milosrdně se jim ho dostalo. S tímto jménem ať se prosím nespojuje představa nějaké chtivostí po vládě nebo pomstě, nýbrž ať nám z něho zní pouze spravedlnost. Vyslov to jméno, které nám bude mluvit o milosrdenství; jméno Ježíš ať se nese k našim uším, protože jen tehdy nám tvůj hlas bude znít sladce a tvá tvář půvabně zazáří.
Zkrátka, jméno Ježíš je pevným základem víry, které utváří Boží syny. Víra katolického náboženství totiž spočívá na poznání Ježíše Krista a jeho světla. On je světlo pro duši, je branou do života a zárukou života ve věčné blaženosti. Tuto víru pokud někdo ještě nenašel, nebo ji od sebe odhodil, podobá se člověku, co kráčí v temné noci bez světla, nebo se zavřenýma očima se hlava – nehlava řítí přes nebezpečné překážky, a může se chlubit jakýmikoli schopnostmi svého umu, přece jen kráčí za slepým vůdcem, pokud se při poznávání nebeských tajemství chce opírat pouze o svůj lidský rozum. Podoba se tomu, co se chystá postavit si dům a přitom nemyslí na základy, nebo jinému, co se pokouší vejít do domu přes střechu a přitom si nevšímá, že dům má i dveře.
Tímto základem je Ježíš; on je světlo i dveře; On ve snaze ukázat bloudícím sebe jako cestu, každému člověku nabízí světlo víry, aby člověk zatoužil po Bohu ještě nepoznaném, pak v touze aby mu uvěřil a vírou aby ho našel a poznal. A na tomto základě pevně stojí církev, vybudovaná na jménu Ježíš. Jméno Ježíš je ozdoba kazatelů, a to tím, že působí, aby jeho slova jasně zářily, když se ohlašují, i když se poslouchají. Co myslíš, z čehož vzniklo na celém světě tak velké, nečekané a zářivé světlo víry, ne li ohlašováním jména Ježíš? Zda ne leskem a půvabem toho jména nás Bůh povolal do svého podivuhodného světla? A tím, co jich oblilo toto světlo a v jeho jasu poznali pravé Světlo, apoštol právem říká: „Kdysi jste byli tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla.“
Ó jaké slavné je toto jméno, jaké vznešené, milé a působivé. Jím se nám odpouštějí hříchy, jím se přemáhají nepřátelé, jím se nemocným ulevuje, trpící v neštěstí se jím posilují a potěšují. Ty jsi sláva věřících, učitelů i kazatelů, ty posiluješ pracujících a vzpružuješ ochablé. Svou ohnivou vřelostí zapaluješ zbožné touhy, splňuješ vroucí prosby, duše rozjímajících naplňuješ nadšením, tvojí pomocí jsou oslaveni všichni ti, co jako vítězové vešli do nebeské vlasti. Nejsladší Ježíši, pro tvé nejsvětější Jméno dej nám, abychom s nimi i my požívali radosti tvého království.“