Málokterý svatý se v celém křesťanském světě ctí tak odedávna a tak všeobecně jako sv. Jiří. Bohužel, máme o něm málo zaručených zpráv. I to jsou pouze skromné literární a archeologické dokumenty. V Lyddě (dnes Luddi při Haifě v Izraeli) se uctíval Jiřího hrob. Tak píše Theodosius (kolem r. 530) ve spise De situ terrae Sanctae: „V Diospolis, kde byl sv. Jiří umučen, se nachází i jeho tělo a dějí se mnohé zázraky.“ Kromě toho řecký epigraf, nalezený v Batanea z r. 368, mluví o „domě svatých a vítězných mučedníků Jiřího a společníků“, čili o kostele zasvěceném svatému Jiřímu několik desetiletí po jeho smrti. Kromě těchto dokladů je tu ještě záznam o jeho umučení, jehož nejstarší úprava se nachází v řeckém rukopise na pergamenu z r. 954 v Národní knihovně ve Vídni.
Sv. Jiří se obvykle zobrazuje jako mladý a krásný bojovník v rytířském krunýři, jak sedí na koni a doráží na draka, který se svíjí pod koněm. V pozadí na návrší vidět dívku, která drží v náručí beránka. Co znamená toto vyobrazení? Starověká pověst říká, že v Kappadokii (dnešní východní Turecko), kde se Jiří v r. 280 narodil, byla mořská zátoka a v ní býval ohromný drak, který byl postrachem a hrůzou celého okolí. Tohoto draka Jiří ve znamení kříže zabil a tak královu dceru zachránil před jistou smrtí. Po tomto vítězství statečný osvoboditel ohlašoval králi a jeho poddaným pravou Kristovu víru a král v krátkém čase přijal křest spolu s dvacet tisíc lidmi. Pak se Juraj vrátil do své země. Tato pověst je legendou a nevíme nakolik se zakládá na pravdě. Možná však skrývá v sobě duchovní smysl?
Tento ohromný drak může představovat pekelného draka, který se s neslýchanou zuřivostí zvedl proti vzrůstající křesťanské víře právě v dobách, kdy žil Jiří. Bylo to na konci 3. století. Tehdy římský císař Dioklecián, který dvacet let nechal křesťany na pokoji, takže mnozí dosáhli i vysoké hodnosti na císařském dvoře i ve vojsku, ke konci své vlády, omámen slavnými vítězstvími a podněcován svým spoluvladařem Galériem, svolal všichni učence, prefekty, soudce a vojevůdce na velkou poradu do sídelního císařského města Nikomédie. Z této porady vzešly výjimečné tvrdé zákony proti křesťanům: křesťanské chrámy měly být zbořeny, svaté knihy spálené, křesťany měli zbavit všech občanských práv a veřejných hodností, biskupy a kněze měli uvěznit a kdo by nechtěl obětovat státním bohům, toho měli donutit mučením.
Vypuklo všeobecné pronásledování. Jiří byl tehdy významným hodnostářem v císařském vojsku. Jen co vytekla první křesťanská krev, přistoupil k císaři a směle začal před ním bránit a vyznávat víru v Ježíše Krista. Císař takovou smělou řeč od svého vojína nečekal. Rozhněval se a statečného vyznavače dal uvrhnout do vězení. Byl podroben všemožnému mučení, přivázán na kolo a hozen do rozpáleného vápna, ale přežil to bez zranění. Císařovna, ohromená tímto divem, přijala křesťanskou víru, a proto byla později sťata spolu s Jiřím před bránou města. To vše se odehrálo v palestinském městě Lyddě – Diospolis, někdy mezi lety 303 – 305. Řecká, východní církev ho nazývá megalomartyr, t. j. velkomučedník, pro neuvěřitelné muky, které musel vytrpět, pokud zemřel.
Velmi rozšířená tradice tvrdí, že sv. Jiří před svou smrtí vroucně prosil Boha, aby vyslechl modlitby těch, kteří by ho prosili pro památku jeho mučednictví. Podobné podání existuje i o sv. Kryštofu a sv. Barboře. Všichni tři jsou mezi čtrnáctým svatými, jejichž nazývají svatými pomocníky a kterým Bůh dal zvláštní moc pomáhat lidem v jejich potřebách. Jeruzalémští poutníci navštěvovali hrob sv. Jiří v Diospolis, kde mu císař Justinián dal vystavět nádherný chrám. Úcta k sv. Jiřímu se velmi rychle rozšířila nejprve na Východě. Cařihrad měl kdysi až šest chrámů zasvěcených sv. Jiřímu. Nejstarší dal postavit ještě císař Konstantin Veliký. Dardanely se kdysi jmenovaly „úžinou svatého Jiří“. Gruzie (Georgie) má po něm své jméno. Vlivem křižáků se jeho úcta rozšířila i na Západ.
Ve Francii již na začátku 6. století sv. Klotilda, manželka krále Chlodvika, dala postavit na počest sv. Jiřího oltáře. V Římě papež Řehoř Veliký (kolem r. 600) dal opravit chrámy sv. Jiří a papež Lev II. v r. 683 posvětil nový chrám sv. Jiří. Kupci kdysi slavného a mocného přístavu Janov přenesli jeho úctu do svého pyšného města, kde mu postavili kostel a po něm pojmenovali i svou slavnou banku, existující až dodnes a snad první v Evropě. I Benátky, které měly čilé styky s Východem, projevili velkou úctu k němu tím, že mu postavili tři chrámy, z nichž v jednom, v chrámu sv. Juraje Slovinského (degli Schiavoni), jsou namalovány výjevy z legendy o drakovi. Ve Veroně zase v krásném chrámu je vzácný oltářní obraz, který představuje jeho mučednictví.
V raném středověku, zejména vlivem Legendy aurea (Zlaté legenda) od Jakuba de Voragine (13. st.), který v ní první vzpomíná příhodu Juraje s drakem, protože ve starších spisech se nevyskytuje, uctívali sv. Jiřího jako vzor bojovníka za víru a křesťanské ctnosti. Středověcí rytíři si zvolili sv. Jiřího za patrona a jeho obraz dávali na vojenské zástavy. Pážata jménem sv. Jiřího pasovali na rytíře a ti své štíty zdobily jeho obrazem. Velké úctě se sv. Jiří těšil v Anglii: uctívali ho jako patrona anglických vojáků a anglický král Eduard III. ho v r. 1330 zvolil za ochránce slavného řádu, který založil. Zvláštní úctě se sv. Jiří těšil v zemích bývalé svaté Rusi. Byl totiž její patronem. Na jeho počest tam panovníci založili významné říšské řády a rytířské spolky. Podobné úctě se těšil i v německých či v rakouských zemích a ve Španělsku. V novověku se sv. Jiří stává patronem skautů. Rádi a upřímně uctívali sv. Jiřího i v naších zemích, čehož důkazem je mnoho kostelů zasvěcených sv. Jurajovi.
Byl uctíván také jako patron rolníků, horníků, sedlářů, kovářů, bednářů, artistů, koní a dobytka, pocestných, chovanců v ústavech, zajatců, vojáků, jezdců, v bojích všeho druhu, proti válečným nebezpečím, proti pokušením; za počasí, proti horečce, proti moru. I v životě rolníků patřil Jiří k důležitým svatým. Od svátku svatého Jiřího se už nesmělo alespoň na jihu šlápnout na pole. Říkalo se, že „Na svatého Jiří vylézají hadi a štíry“. Sluhové mohli na svátek sv. Jiřího změnit svého pána a úroky byli splatné nejpozději do tohoto svátku. Především se tohoto dne pamatovalo na koně. Kněží žehnali koně jezdců ale i sedláků, a na mnoha místech, zvláště v Bavorsku, se stále pořádají tradiční jízdy na koni (většinou v neděli po svátku sv. Jiřího).
Jak jsme viděli, křesťanští zbožní spisovatelé, kazatelé a umělci opředli hrdinného mučedníka zbožnými legendami o jeho životě. I když to všechno o něm není zaručeno, jedno je však jisté: ani tím nejukrutnějším mučením se nedal odvrátit od své víry a lásky k Ježíši. Statečný vyznavač sice podlehl v tomto boji, ale pouze zdánlivě: ztratil život časný, ale zato získal a našel život věčný. Bůh odměnil svého věrného bojovníka nebeskou slávou a po všechny věky ho uctívá, velebí a vzývá celé křesťanství jako svatého mučedníka 23. dubna a v naších zemích, kde se slaví památka sv. Vojtěcha, 24. dubna.