Dnešní světec se narodil 24. června v roce 1386 v Capistrane v Abruzzách (Itálie) v rodině barona. Studoval právo v Perugii s výborným prospěchem a jako velmi schopný člověk se již ve svých 26 letech stal hlavním soudcem v Perugii. Oženil se, ale během svatební hostiny byl zajat, takže jeho manželství nebylo dokonáno. Itálie byla v té době zmítaná občanskou válkou. Jan skončil ve vězení a zde se zamýšlel nad svým dosavadním životem a rozhodl se, že když z vězení vyjde, bude se věnovat řeholnímu životu a boji za mír a spravedlnost.
Opravdu byl za velké výkupné propuštěn a po dohodě s manželkou vstoupil roku 1415 k františkánům. V roce 1420 byl vysvěcen na kněze a spojil přísný asketický život s pilným studiem teologie u sv. Bernardýna Sienského. Pak se stal z něho úspěšný kazatel. Cestoval po celé Evropě, kde jeho kázání naslouchali tisíce. Používal stejné metody jako sv. Bernardýn. Pomáhal také se zakládáním klášterů reformovaných františkánů (observantů), byl pověřován mnoha misemi a proslavil se také jako usmiřovatel mnoha sporů.
Papež mu projevil důvěru a jmenoval jej hlavním inkvizitorem ve Vídni roku 1451. Zde ho přivítali s obrovským nadšením. V roce 1451 se objevil i v Čechách, ale král Jiří z Poděbrad mu příliš nedůvěřoval, a nedovolil mu proto vstoupit do Prahy, ani jej nepřijal. Kapistrán se však nevzdal a obcházel zbytek země, kde byl především hostem pánů z Rožmberka, kteří jeho snahy podporovali. Prošel celé Čechy i Moravu a dokonce jeho vliv sahal i na Slovensko. V těchto letech kázal například v Brně, Olomouci, Chebu, ale odskočil si i do Durynska, Saska, Bavorska, Vratislavi a na žádost krále Kazimíra i do Polska. Jeho současníci tvrdili, že konal zázraky a popisovali ho jako malého, hubeného a churavého muže, který byl však vždy veselý, cílevědomý a energický.
Po pádu Cařihradu v roce 1453 jej papež Pius II. pověřil, aby se zúčastnil jako kazatel na nové křížové výpravě proti Turkům. Bavorsko a Rakousko papeže nepodpořilo, ale Uhersko, které bylo bezprostředně ohrožené tureckou armádou při Bělehrade, jeho výzvu poslechlo. Velení se ujal Jan Hunyadi. Povzbuzování a osobní příklad Jana Kapistránského dodával vojákům v bitvě u Bělehradu takové nadšení, že křesťanské vojsko dne 22. června slavné zvítězilo. No nepochované těla mrtvých v okolí města vyvolaly mor, na který Jan Kapistrán i Jan Hunyadi zemřeli.
Z traktátu Zrcadlo kleriků od svatého kněze Jana Kapistránského: „Ti, kdo jsou povoláni k službě u oltáře Páně, mají dávat zářný příklad celým svým chvályhodným mravním životem, v němž už není žádná špína, žádná nečistota neřestí. Jako sůl země pro sebe i pro druhé mají důstojně vést společný život, a jako světlo světa mají s moudrou rozvahou osvěcovat ostatní, a tak dobře chápat, co zdůrazňoval náš nejvyšší učitel Ježíš Kristus nejen svým apoštolům a tehdejším učedníkům, ale i všem kněžím a klerikům, kteří přijdou po nich: Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Opravdu, po nečistých a špinavých klericích, prosáklých špínou neřestí a zapletených do řetězů zločinů, lidé šlapou jako po nejsprostším blátě, neboť ti se už nehodí, jak se předpokládá, ani sobě ani druhým k ničemu. Svatý Řehoř říká: »Když se někým opovrhuje pro jeho život, zbývá už jen pohrdnout i jeho kázáním. «
Když však duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování. Ano, dvojnásobnou čest si zasluhují řádní kněží, jednak vzhledem k jejich postavení, jednak vzhledem k jejich osobnímu životu; jedna je časná a přechodná, druhá je duchovní a věčná. Neboť i když bydlí na zemi a jsou spolu se všemi smrtelnými tvory podrobeni nezbytnostem přirozenosti, přece se ze všech sil snaží žít podobně jako andělé v nebi, aby se líbili svému králi jako jeho chápaví služebníci. Proto, jako slunce vycházející světu na výšinách Božích, tak ať světlo kleriků svítí lidem, aby viděli jejich dobré skutky a velebili Otce v nebesích.
Vy jste světlo světa. A jako zdroj světla neozařuje sám sebe, ale rozlévá své paprsky kolem a ozařuje všechno ostatní, tak vzorný život řádných a spravedlivých kleriků svítí světlem svatosti a ozařuje ty, kdo se na ně dívají. Kdo je tedy ustanoven k tomu, aby se staral o jiné, ať ukazuje sám na sobě, jak se mají chovat jiní v domě Páně.