V dnešním proslovu budu vycházet z katecheze sv. otce Benedikta XVI. o tehdy ještě blahoslavené, dne již svaté Anděle z Foligna, velké středověké mystičce ze 13. století. Obvykle vzbuzuje úžas vrcholná zkušenost sjednocení s Bohem, kterého dosáhla, ale možná jsou přitom příliš málo vzaty v úvahu její první kroky, obrácení a dlouhá cesta, která vedla od jejího výchozího bodu, „velkého strachu před peklem“. První část Andělina života určitě není životem horlivé Pánovy učednice. Narodila se kolem roku 1248 v dobře postavené rodině, brzy ztratila otce a matka ji vychovávala poněkud povrchně. Záhy vstupuje do světského prostředí města Foligno, kde poznala muže, za něhož se ve dvaceti letech provdala a s nímž měla děti. Její život byl lehkomyslný.
Několik události jako bylo ničivé zemětřesení roku 1279, vichřice, letitá válka proti Perugii a její těžké následky zasáhnou do života Anděly, která si postupně začíná uvědomovat vlastní hříchy, až k rozhodujícímu kroku: prosí svatého Františka, který se jí ukáže ve vidění, aby jí dal radu ohledně dobré generální zpovědi, kterou se rozhodne vykonat. Píše se rok 1285 a Anděla se vyzpovídá u jednoho pátra v San Feliciano. Tři roky poté dochází na cestě jejího obrácení k dalšímu zlomu: rozvázání citových vazeb, protože během několika měsíců postupně umírají její matka, manžel a všechny děti. Rozdá tedy svůj majetek a roku 1291 vstupuje do třetího řádu sv. Františka. Umírá ve Foligno 4. ledna 1309.
Kniha sv. Anděly z Foligna, v níž je sebrána dokumentace o naší svaté, vypráví o tomto obrácení a ukazuje jeho nezbytné prostředky: pokání, pokoru a odříkání; vypráví o jednotlivých etapách, o postupných Anděliných zkušenostech, které začaly roku 1285. Vzpomínajíc na ně, snažila se jejich popsat prostřednictvím svého zpovědníka: on je věrně zapsal a pokusil se je uspořádat do různých etap, které nazval „kroky nebo proměny“. K obtížím, které má Anděla při vyjadřování svých mystických zážitků, se připojuje i těžkost tyto věci pochopit – ze strany těch, co ji poslouchají. Tato situace zřetelně ukazuje, jak jediný a pravý Mistr, Ježíš, žije v srdci každého věřícího a touží se ho plně zmocnit.
Zamysleme se jenom nad několika „kroky“ bohaté duchovní cesty naší svaté. První „bylo poznání hříchu – upřesňuje – po kterém duše zakoušela velkou bázeň před zatracením; v tomto kroku hořce plakala“. Lítost, strach před peklem a pokání otevírají Anděle bolestnou perspektivu „cesty kříže“, která ji pak dovede na „cestu lásky“. Anděla ve jméně Božím říká: „kdokoli chce uchovat milost, nesmí odtrhnout zrak duše od kříže, ať ve slávě či ve smutku, které udělím či dopustím«“. V této fázi však Anděla ještě „nepociťuje lásku“ a prohlašuje: „Duše zakouší zahanbení a hořkost, nezakouší ještě lásku, nýbrž bolest“ a je nespokojena.
Anděla cítí, že musí Bohu něco dát, aby odčinila svoje hříchy, ale postupně chápe, že Mu nemá co dát, ba dokonce, že před Ním „je ničím“, „neláskou“. Jak říká: pouze „pravá a čirá láska, která přichází od Boha, spočine v duši a umožní ji poznat vlastní nedostatky i božskou dobrotu… Tato láska uvádí duši do Krista a ona bezpečně pochopí, že to nelze dokázat, ani to nemůže být klam. S touto láskou nelze míchat nějakou lásku tohoto světa“
A pak Anděla na své mystické pouti hluboce pochopí ústřední skutečnost: od své „nehodnosti“ a „pekla, které zasluhuje,“ ji nezachrání její „sjednocení s Bohem“ ani vlastnění „pravdy“, nýbrž ukřižovaný Ježíš, „Jeho ukřižování pro mne“, Jeho láska. „Dosud jsem nechápala, zda bylo větším dobrem moje vysvobození z hříchů a z pekla, konverze k pokání anebo Jeho ukřižování pro mne“. Na kříži je člověk – Bůh ve svrchovaném úkonu utrpení, jenž je svrchovaným úkonem lásky. Anděla se ztotožňuje, proměňuje se v lásku a v utrpení ukřižovaného Krista, identifikuje se s Ním. Obrácení Anděly započaté onou zpovědí z roku 1285 dozraje teprve tehdy, až se Boží odpuštění ukáže její duši jako nezasloužený dar lásky Otce, pramene lásky: „Není nikoho, kdo by se mohl vymluvit – tvrdí – protože kdokoli může milovat Boha. A On nežádá po duši nic jiného, než aby ho měla ráda, protože ji miluje a je její láskou“.
„Umučený Bohočlověk“ se stává jejím „učitelem dokonalosti“. Veškerá její mystická zkušenost tedy spočívá ve směřování k dokonalému „připodobnění se“ Jemu prostřednictvím stále hlubších a radikálnějších očišťování a proměn. Do tohoto podivuhodného podniku se Anděla pouští od začátku do konce naplno, duší i tělem, aniž by se šetřila v úkonech kajícnosti a odříkání, přičemž má touhu zemřít se všemi těmi bolestmi, které podstoupil ukřižovaný Bohočlověk, aby byla plně proměněna v Něho: „Ó děti Boží – doporučuje – proměňte se plně v trpícího Bohočlověka, který vás tolik miloval, že pro vás zemřel nejpotupnější a nevýslovně bolestnou smrtí tím nejubožejším a nejhorším způsobem. A to vše jenom z lásky tobě, člověče“. Toto ztotožnění také znamená prožívat to, co prožíval Ježíš: chudobu, pohrdání, bolest, protože – jak praví – „skrze chudobu v čase nalezne duše věčné bohatství; skrze pohrdání a zahanbení obdrží čest a obrovskou slávu; skrze nepatrné pokání vykonané s bolestí a lítostí obdrží s nekonečnou něhou a útěchou Svrchované Dobro, věčného Boha“.
Od obrácení k mystickému sjednocení s ukřižovaným Kristem, až k nevyjádřitelnému. Tajemstvím této vznešené cesty je ustavičná modlitba: „Čím více se modlíš – tvrdí – tím více budeš osvícen; čím více budeš osvícen, tím hlouběji a intenzivněji uvidíš Svrchované Dobro, svrchovaně dobré Bytí; čím hlouběji a intenzivněji ho uvidíš, tím více jej budeš milovat, tím více tě bude milovat; a čím více tě bude milovat, tím více mu porozumíš a budeš uschopněn rozumět. Potom dojdeš plnosti světla, protože pochopíš, že nemůžeš pochopit“.
Život svaté Anděly začíná světským životem, poněkud vzdáleným Bohu. Avšak setkání s postavou svatého Františka a konečně setkání s Ukřižovaným Kristem probouzí její duši pro přítomnost Boha, pro fakt, že jedině s Bohem se život stává pravým životem a v bolesti nad hříchem stává se láskou a radostí. To nám říká svatá Anděla. Dnes jsme všichni v nebezpečí žít jakoby Bůh neexistoval, zdá se tak vzdálen dnešnímu životu. Avšak Bůh má tisíce způsobů, pro každého ten jeho, aby se duši představil, ukázal, že existuje, že mne zná a miluje mne. A svatá Anděla nás chce naučit vnímavosti vůči těmto znamením, kterými se Pán dotýká duše, vnímavosti k přítomnosti Boha a učit tak cestě spolu s Bohem a k Bohu ve společenství s Ukřižovaným Kristem. Modleme se k Pánu, aby nás učinil vnímavými ke znamením své přítomnosti, aby nás naučil skutečně žít.