Sešli jsme se dnes ke Slavnosti Zvěstování Páně. Už Starozákonní čtení z knihy proroka Izaiáše, upoutává náš duchovní zrak na „Bohem přislíbené znamení!“ do nejistoty pozemského času. „Hle Panna počne a porodí syna!“ Toto početí se neděje lidskou mocí, ale mocí Boží. Neděje se přirozenou cestou, ale nadpřirozeně. Je jakoby pomocnou rukou, kterou lidstvu podává jeho Bůh a Pán.
Dnešní evangelium nám ukazuje konkrétní naplnění tohoto příslibu. Znamení „Božího zájmu o člověka“, se stává skutečností. V Evangeliu se hovoří o velikosti a konkrétnosti Boží lásky vůči nám lidem. Základní pravda našeho náboženství je, že Bůh nás miluje navzdory naší poblouzněnosti a má pro nás připravený plán Spásy. Při zvěstování jakoby jsme slyšeli ozvěnu slov, které zazněly v rozhovoru Ježíše s Nikodémem: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl s ním věčný život v nebi.“ Jak Bůh miloval svět? Tak! Tak velmi konkrétně, jak se to projevilo v životě Panny Marie.
Pravda o Boží lásce je podstatou Zvěstování. Tato pravda musí hluboce zapadnout do našich srdcí. Každý jeden z nás může prožít ve svém srdci okamžik, podobný tomu, který nám vykresluje dnešní evangelium. Něco podobné tomu, co prožila Panna Maria při Zvěstování.
Anděl ji pozdravil větou: „Chaire Kecharitomene!“ Doslova je to výzva k radosti: „Raduj se plná milosti!“ Tato slova obsahují radostnou zvěst. A toto zvěstování se má stát vlastnictvím každého jednoho z nás. V Panně Marii, se Bůh přimlouvá každému člověku, vždyť toto pozdravení bylo vysloveno pro nás všechny. My všichni, v daru tohoto právě počatého dítěte, nacházíme milost u Boha. Skrze přijetí tohoto dítěte, se stáváme i my dětmi Boha. V Ježíši je možnost omilostnění vyhnanců. My jsme těmi vyhnanci, kteří žijí ve vyhnanství, daleko od Pána, ale v tomto dítěti a v jeho přijetí, se nám nabízí milost amnestie pro všechny. Možnost návratu k Otci. Ježíš je tou Cestou, Pravdou i Životem. Každý, kdo jej přijímá, poznává cestu, nachází pravdu a dostává život. Skrze přijetí Krista, začíná naše duše růst do podoby, ve které má Otec své zalíbení. Pokud není v nás Kristus, tak se Bohu vůbec nelíbíme. Nemáme s ním nic společného. Jestliže nežijeme Kristovo Slovo, jestli nepřijímáme jeho tělo a krev, nejsme Božími dětmi, ale jsme dětmi zla.
Možná po tom všem, co jsme si řekli, vznikla v nás touha, mít tento život v sobě. Jakým způsobem však můžeme přijmout Krista do sebe? Konáme to při každém svatém přijímání, avšak ne dokonale. Pouze to přijímání je skutečně svaté a životodárné, které je trvalé a které se odehrává v prostředí Mariiny duše. Sv. Ambroz nám radí: „Pokud chceš přijmout Ježíše do sebe, vyprošuj si nejprve něco z té krásné Mariiny duše.“ Svaté je to přijímání, které se děje v Duchu svatém v ovzduší Mariiny duše.
Mariina duše, to je duše úplně odevzdaná a proto úplně zahrnuta milostmi. Sledujme Pannu Marii, jak Ona počíná z Ducha Svatého. Nejprve k ní zaznívá Boží Slovo. Bez lásky ke Slovu Božímu, není možné přijmout Ducha Svatého. Sv. Augustin nazývá Boží Slovo: „Sacramentum audibile“ – svátost slyšení. Posvěcujeme se nasloucháním Slova, jestliže se s ním sjednocujeme ve vůli, v myšlení, v citech. Náš otec, sv. František z Assisi říká, že skrze Boží Slovo, hluboce do nás proniká vznešenost našeho Stvořitele. Nemůže počít z Ducha, kdo nemiluje Slovo.
Boží Slovo máme přijímat s jistou vírou, ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží. Nemá však zůstat v naší hlavě, vždyť jeho pravé místo je srdce člověka. „Maria hluboko v srdci chránila slyšené Boží Slovo.“ Ať je Slovo Boží jakkoli velké a nad naše síly, máme se nad ním modlit, jako Panna Maria: „Nechť se mi stane, podle tvého Slova!“ Až potom se v nás může projevit moc našeho Stvořitele. Skrze takto přijaté Slovo Boží, vstupuje do nás Duch Svatý. Bez lásky ke Slovu Božímu, bez přijetí Slova, nemůže do nás plně vstoupit Boží Duch. Duch Svatý vstupuje do nás jen tehdy, když ho chceme. Když zapíráme svoji hříšnou vůli, nakloněnou ke zlu a volíme si Dobro. Duch Svatý je bytostní dobrotou Slova Božího. To, co Ježíš ve Slově zjevuje a ohlašuje, to Duch svatý přivlastňuje každému, kdo po tom opravdivě touží. Duch Svatý způsobuje, že to Slovo začne žít ve tvém srdci a stane se motorem tvého života.
P. Maria stojí před námi, jako první křesťanka, protože křesťanství začíná tam, kde člověk přijímá Krista. Ona je vzorem a matkou naší duchovnosti, proto ji pozdravme Slovy našeho otce sv. Františka: „Zdrávas, svatá Paní, přesvatá Královno, Boží Rodičko Marie, ty jsi navěky Pannou, vyvolenou od Nejsvětějšího Otce z nebes, tebe posvětil svým Nejsvětějším milovaným Synem a Duchem Utěšitelem, v tobě byla a je celá plnost milosti a všechno dobro. Zdrávas jeho dům. Zdrávas jeho stánku. Zdrávas jeho příbytku. Zdrávas jeho roucho. Zdrávas jeho služebnice. Zdrávas jeho Matka a buďte pozdraveny, vy všechny svaté ctnosti, které milostí a osvícením Ducha Svatého, jste vlévány do srdcí věřících, abyste z nevěřících učinili věřící Bohu.“ Amen.