Dnes slavíme Zjevení Páně pohanským národům. Dnes mají svátek všichni, kteří s upřímným srdcem hledají Boha. Čtení z evangelia podle Matouše je ukázkou toho, jakou cestou lidé přicházejí k Ježíši. Králové, mágové nebo mudrci, o kterých mluví dnešní evangelium se vydali na cestu hledání Mesiáše. Pocházeli z oblasti Persie, jejíž území se nacházelo kdesi v oblasti dnešního Afghánistánu, Iráku a Íránu. Podívejme se na jednotlivé etapy jejich cesty. Snažili se o poznání Boha ze stvořeného světa. Zkoumali vesmír a objevili mnohé stopy boží moudrosti. Když se moderní věda chce dobrat k tajemství Betlémské hvězdy, vychází jí, že se pravděpodobně jednalo o zvláštní překrytí dvou velkých planet a to Saturna a Jupitera a toto se odehrávalo v souhvězdí Ryby. Každá hvězda nebo planeta měla v představách starověkých národů jakýsi dopad na události na zemi. Saturn naznačoval, že se narodil vládce, Jupiter – zase naznačoval, že je to současně Bůh a souhvězdí Ryby naznačovalo, že se to odehrává v Izraeli. Nezdá se nám to moc pravděpodobné, protože podle evangelisty Matouše, mágové následovaly hvězdu, která se hýbala.
Možná se udiveně ptáme, jak je možné, že Bůh k nim promluvil skrze hvězdu, když známe přísný postoj církve k astrologii. Římský katechismus říká na konto astrologie toto: Třeba zavrhnout všechny formy věštění: utíkání se k satanovi nebo démonům, vyvolávání mrtvých a jiné praktiky, o kterých se lidé nepravdivě domnívají, že by mohli „odhalit“ budoucnost. Řízení se horoskopem, astrologie, čtení z ruky, předpovědi osudů z vnějších znaků, jasnovidectví, utíkání se k médiím, to vše skrývá v sobě touhu ovládnout čas, dějiny a nakonec člověka, snahu naklonit si skryté mocnosti. Je to v protikladu s úctou a vážností, zahrnující v sobě i pokornou bázeň, kterými jsme zavázáni jedině Bohu.
Jak je tedy možné, že Bůh k nim promluvil prostřednictvím hvězdy? Bůh si posloužil jejich přesvědčením a zobrazil svou pravdu tak, aby ji mohli přečíst i národy, které byly v zajetí různých pověr. Stará moudrost praví, že Bůh dokáže i do křivých řádků psát rovně. Už Církevní otcové odpovídali na různé deterministické představy starověku. Ve starověku se věřilo, že hvězdy určují osudy lidí. Podle těchto představ se každý člověk narodil pod jednou z hvězd. Dějiny a život člověka jsou řízeny vlivem souhvězdí. Zajímavou myšlenku o těchto skutečnostech nacházíme již u sv. Ignáce Antiochijského. Hovoří o tom, že když se narodil Kristus, musela se pohnout hvězda, neboť on určil směr jejího pohybu. Podle něho byla tím způsobem zrušena astrologie, čili neúprosná vláda osudu, když v Bohočlověku musela uznat Pána kosmických sil.
Hvězda je vedla k vyvolenému národu Izraele. Velké a Boží věci se odehrávají v skrytu. V Jeruzalémě nevědí o narození nového krále. Čteme v evangeliu, že celý Jeruzalém byl rozrušen z té zprávy. Král Herodes o tom nic nevěděl. Můžeme říci, že ho to velice zaskočilo, protože on se nechtěl zříci své vlády a moci. Byl schopen kvůli udržení své moci zlikvidovat i přislíbeného Mesiáše. Je typem živočišného člověka, který se nechce zříci svého sobectví a proto nemůže být spasen. Král Herodes se ve snaze dopátrat, kde se má narodit mesiáš, obrátil na velekněze a oni začali zkoumat Písmo.
Mágové se skrze zkoumání přírody a skrze vyvolený národ dostali až k Božímu Slovu. A toto Boží Slovo jim nevykládá kdokoliv, ale lidé, kteří jsou v tomto směru vzdělaní. Podobně jako židovská velerada byla oprávněna vykládat Písmo SZ, i v naší době platí, že se Písmo nemůže vykládat kdekoliv a kdokoliv, ale jen uprostřed církve, ve které Písmo vzniklo. Písmo určuje mágům další směr, Betlém: „Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Evangelista Matouš říká o domě.“ Můžeme předpokládat, že Josef měl v Betlémě rodný dům, ale porod přišel tak náhle, že už nestihli přijít do domu, a tak se dítě Ježíš narodilo ve chlévě. Asi by to ani nesvědčilo o Josefově moudrosti, kdyby s těhotnou manželkou nesměřoval do domu. Určitě se později přestěhovali do Josefova domu.
Při poslední etapě cesty víry jim pomáhá Panna Maria. Maria je poslední směrovka, která ukazuje na Ježíše. Není možné obejít matku a klanět se jen plodu jejího života. Ona jediná může dosvědčit vrcholnou událost Vtělení. Maria stojí na počátku tohoto Vznešeného daru a nedá se na ni nemyslet s vděčností a úctou. Ježíš se jí celkem podobá. Jeden svatý, který měl zjevení malého Ježíška s Pannou Marií, řekl: „Je krásný jako jeho Matka”.
Evangelium dále říká, že padli na zem a klaněli se mu. „Klanění je základní postoj člověka, který uznává, že je tvorem před svým Stvořitelem. Velebí Velikost Pána, který nás stvořil a všemohoucnost Spasitele, který nás osvobozuje od zlého. Taková poklona patří jen Bohu. I z darů, které mudrci přinesly, můžeme usoudit, za koho pokládali Ježíše: Dali mu zlato jako králi, kadidlo jako Bohu a myrhu v předvídání jeho utrpení.
Epifanie je zjevením Ježíše jako Mesiáše Izraele, Božího Syna a Spasitele světa. Oslavuje spolu s Ježíšovým Křtem v Jordánu a se svatbou v Káni i klanění, které se Ježíšovi dostává od mudrců přicházejících z východu. V těchto mudrcích, kteří představují okolní pohanské náboženství, vidí evangelium prvotiny národů, které skrze Vtělení přijmou Dobrou Zvěst o spáse. Příchod mágů do Jeruzaléma, kteří se přišli „poklonit židovskému králi“ ukazuje, že ve světle mesiášské Davidovy hvězdy hledají v Izraeli Toho, kdo bude králem národů. Jejich příchod naznačuje, že pohané nemohou poznat Ježíše a klanět se Mu jako Božímu Synu a Vykupiteli světa, aniž by se před tím neobrátili na židy a od nich přijali mesiášské zaslíbení, jak se nachází ve Starém Zákoně. Zjevení Páně ukazuje, že „velké množství národů“ vstupuje do „rodiny patriarchů“ a získává tím „důstojnost Izraele“.
Sv. Lev Veliký se takto vyjadřuje o dnešní slavnosti: „Ať vstoupí, ať vstoupí do rodiny patriarchů všechny národy a jako synové zaslíbení ať příjmou v Abrahamově potomstvu požehnání, které jeho synové podle těla odmítají. Ať se ve třech mudrcích klanějí všechny národy původců vesmíru a Bůh ať je známý nejen v Judsku, ale na celém světě, aby všude „V Izraeli bylo jeho jméno veliké“. Milovaní, poučeni o těchto tajemstvích Boží milosti oslavujme s pravou radostí den svých prvotin a začátek povolání pohanů. Děkujme milosrdnému Bohu, „který nás uschopnil“, jak říká Apoštol,„k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna“.“