Dogma o Bohorodičce byla definována jako reakce na blud patriarchy Nestória, který tvrdil, že Marii nemůžeme nazývat Boží matkou, ale jen matkou Kristovou, tedy jen lidskou matkou člověka Ježíše. V tomto dogmatu jde o uznání pravdy, že Kristus je od prvního momentu početí Pravý Bůh ale i Pravý člověk a je tedy ve vlastním slova smyslu jejím synem, ale nepřestává být Synem Božím. A tedy i jako Syn Boží přijal Marii za svou lidskou matku a ona se takovýmto způsobem stala Matkou Vtěleného Slova. Otcové říkávali: „Marino lůno je svatebním lůžkem, na kterém došlo ke svatbě Boha s lidstvem“ nebo „místem, kde se Bůh sjednotil s člověkem“. Otcové ji nenazývali Bohorodičkou proto, že by v ní měla původ Božská přirozenost Slova ale proto, že se z ní narodilo svaté tělo, obdařené rozumovou duší, se kterou se spojilo Boží Slovo tak, že s ní vytvořilo jedinou osobu. Maria není Bohorodičkou v tom smyslu, že by byla existovala spíše než II. Božská Osoba a byla příčinou jejího zrodu. Vždyť v Krédě vyznáváme, že Boží Syn je „Bůh z Boha, Světlo ze Světla, zplozený nestvořený jedné podstaty s Otcem“.
Pokud hovoříme o Marii jako Bohorodičce, tak tím vyznáváme, že skrze ni vstoupila II. Božská osoba, tedy Boží Slovo do našeho lidského světa a do naší lidské přirozenosti. Maria je jediná v celém tvorstvu, která může Ježíše oslovit stejným způsobem jako Bůh Otec: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodila!“ Sv. Ignác Antiochijský říká se vší prostotou, že: „Ježíš je z Boha a z Marie.“, jako když mi řekneme o někom, že je synem toho a té. Proto tvrdíme, že Ježíš je člověk, protože se narodil z Marie, která je lidským tvorem. Titul Bohorodička zároveň svědčí o Ježíši, že je zároveň Pravý Bůh. Maria je Bohorodičkou jen tehdy, když v okamžiku porodu ten, který se rodí, je současně Bohem i člověkem. Tento titul hovoří o hluboké jednotě mezi Bohem a člověkem, která se uskutečnila v Ježíši, mluví o tom, jak si Bůh připojil k sobě člověka nejhlubší jednotou, jaká existuje na světě, totiž jednotou osoby. Tímto způsobem je titul Bohorodička jakousi ochranou, která nás chrání od toho, abychom v Ježíši oddělovala Božství od člověčenství.
Tajemství Bohorodičky nám chce cosi říct o velikosti člověka v Božích očích. Člověk může být v lásce partnerem Boha. A tato láska k Bohu je vrcholně plodná a její plodem je – Ježíš Kristus. Evangelium nám ukazuje, že se člověk může stát Boží matkou. Sv. František říká: „Jsme Kristovými matkami, když ho nosíme v srdci a ve svém těle božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají druhým zářit jako příklad!“ Víra, která stojí na počátku našeho posvěcení a způsobuje, že v Duchu svatém přijímáme Krista, tatáž víra má vést k projevům Ducha svatého navenek. Ten, jehož jsme skrze víru přijali, se chce vírou projevit našimi skutky. I o P. Marii platí, že ačkoli Krista rodí jako samostatnou bytost, nikdy ho nepřestává vlastnit jako svůj Život. Maria může říci ještě více jako sv. Pavel: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20) Maria ho nejen porodila, ale ho stále žije a to až natolik, že všechno, co se s ním děje jako s jejím synem, se velmi bytostně dotýká jí samotné, nejen jako jeho biologické matky, ale ještě více jako matky jeho mystického těla.
Sám titul „Bohorodička“ stačí, aby se na něm zakládala Mariina velikost a aby zdůvodňoval poctu, která se jí vzdává. Žádný jiný a větší titul již není a nemůže být. Titul Bohorodička je i dnes příležitostí k setkání a společnou základnou všech křesťanů. Z něho je možné vycházet, abychom dosáhli shody o tom, jaké místo zaujímá Marie ve víře. Toto je jediný ekumenický titul nejen podlá práva, protože jej definoval ekumenický koncil v Efezu, ale i faktický, protože ho uznávají všechny křesťanské církve. Martin Luther říká: „V titulu Bohorodička je obsažena veškerá její čest. Nikdo nemůže říci jí nebo o ní nic většího, i kdyby měl tolik jazyků, jako je stébel trávy, hvězd na nebi a písku v moři. I naše srdce má uvažovat, co to znamená být Matkou Boha.“ A ve formuli víry složené po jeho smrti čteme: „Věříme, učíme a vyznáváme, že Maria je právem nazývána Bohorodičkou a že jí skutečně je“.
Pokud člověk nežije duchovním životem, může se mu zdát, že při početí Božího Syna šlo jen o historickou událost. Pokud však žije duchovním životem, začíná chápat, že „početí z Ducha svatého“ v každém z nás a „narození Krista“ do našich skutků je stále aktuální věcí. To, co se děje při dobré zpovědi a pokud to pokračuje dobrým předsevzetím, můžeme klidně nazvat „početí Krista z Ducha svatého“. Duchovně počíná Krista každý, kdo chce změnit svůj život k lepšímu. Maria i nám všem ukazuje, co je příčinou její Bohomaterství? Je to její víra Bohu a poslušnost Božímu Slovu. Je třeba s jistotou víry přijmout Boží Slovo a uskutečnit ho v každodenním životě, aby se i do nás vtělilo Boží Slovo. Aby se Boží Slovo znovu stalo tělem v nás a skrze nás. Aby to slovo vyzářilo z našich bytostí ve formě dobrých myšlenek, slov i skutků. Protože jen takto se mohu stát tím, čím mám být – obrazem Boha.
Sv. Augustina říká: „Matka ho nosila v lůně, my ho nosíme v srdci. Panna otěhotněla, když se v ní vtělil Kristus, naše srdce ať otěhotní vírou v Krista. Ona porodila Spasitele, naše duše ať porodí spásu a chválu. Ať nezůstanou naše duše neplodné, ale ať se stanou plodnými pro Boha.“