Dnešní evangelium nám popisuje nádheru a slávu, které může dosáhnout každý křesťan, pokud věrně následuje Krista, neboť vrcholem křesťanství není zohavené Kristovo lidské tělo na kříži, ale Vzkříšený a Oslavený Pán. Náš současný svět se žene za krásou. Obyčejně se však pohled světských lidí zastaví na vnější stránce věcí. Hodnotíme krásu žen a šarm mužů. Končíme u pěkných vlasů a štíhlé postavě. Všichni cítíme, že takovýto přístup k člověku, je nedostatečný a není vůbec objektivní. Ale i my křesťané uznáváme, že jsme stvořeni a určeni ke Slávě našeho Boha, a krása a sláva nám vůbec nejsou lhostejné. Hledáme však slávu a krásu u Boha.
Sv. Lev Velký, takto uvažuje nad dnešním evangeliem: „Pán zjevuje svoji slávu před vyvolenými svědky a svoje tělo, které má společné s ostatními lidmi, prozařuje takovým jasem, že jeho tvář zářila jako slunce a jeho oděv byl bílý jako sníh.“ (Pán Ježíš zjevuje krásu, která lidské tělo osvěcuje z nitra. Skutečná krása člověka je kvalitou ducha.)
Při tomto Proměnění šlo především o to, aby se v srdcích učedníků předešlo pohoršení z kříže; byla jim odhalena velikost skryté důstojnosti, aby ponížení dobrovolně podstoupeného umučení nezmátlo jejich víru.“ (V byzantské liturgii je takto vyjádřený smysl této události: „Ty jsi se proměnil na hoře a tvoji učedníci, podle toho jak byli schopni, pozorovali tvoji slávu, Kriste, Bože, aby potom, když tě uvidí na Kříži, pochopili, že své umučení jsi přijal dobrovolně a aby zvěstovali světu, že ty jsi skutečně září Otce.“)
Sv. Lev Velký pokračuje: „Ale nemenší prozřetelnost zde položila základy naděje svaté Církve, aby celé Kristovo tělo poznalo, jakou proměnou bude obdařeno, a aby i jeho údy toužili mít účast na slávě, která zazářila na jejich Hlavě. Říkal to Pán Ježíš, když mluvil o svém příchodu ve slávě: „Tehdy se spravedliví zaskvějí jako slunce v království svého Otce.“ A svatý apoštol Pavel dosvědčuje to stejné: „Myslím, že utrpení tohoto času, není hodné porovnávání s budoucí slávou, která se na nás má zjevit.“ A opět: „Vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. A když se zjeví Kristus, váš život, tehdy se i vy zjevíte s ním ve slávě.“
Ale aby se apoštolové utvrdili a dospěli k plnému poznání, přidává se k tomuto zázraku ještě jiné poučení. Zjevil se Mojžíš a Eliáš, to jest zákon a proroci, a rozmlouvali s Pánem, aby se v přítomnosti pěti mužů co nejpravdivěji naplnil výrok: „Každá výpověď ať je potvrzena dvěma anebo třemi svědky.“ Co může být stálejší, co spolehlivější než toto slovo, když při jeho hlásání unisono zní polnice Starého i Nového zákona a nástroje dávných svědectví, ladí s evangelijní naukou?!
Ano, stránky obou smluv, si navzájem dosvědčují. A toho, kterého někdejší znamení slibovali pod závojem tajemství, jas přítomné slávy ukázal viditelně a zřetelně, Neboť, jak říká sv. Jan: „zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišli skrze Ježíše Krista“. V něm se naplnilo i přislíbení prorockých obrazů i smysl zákonných předpisů, neboť tím, že je zde, dokazuje pravdivost proroctví a milostí činí přikázání splnitelnými.
Nechť se tedy hlásáním nejsvětějšího evangelia, upevní víra všech a nechť se nikdo nestydí za Kristův kříž, skrze který byl vykoupený svět. Ať se nikdo nebojí trpět pro spravedlnost a nepochybuje, že se splní, co bylo slíbené, vždyť k odpočinku se jde přes práci a k životu přes smrt. Pokud budeme vytrvale vyznávat a milovat toho, který vzal na sebe všechnu slabost naší přirozenosti, zvítězíme nad tím, nad čím on zvítězil, a dostaneme, co přislíbil. Proto když máme zachovávat přikázání a trpělivě snášet protivenství, musí stále zaznívat v našich uších Otcův hlas: „Toto je můj milovaný Syn, ve kterém mám zalíbení; poslouchejte ho.“
Apoštolové svůj zážitek shrnuli do slov, které můžeme i takto vyjádřit: „Dobře je nám zde, chceme tu zůstat!“ Nebe je místem, kde je člověku tak dobře, že tam chce zůstat, netouží odejít, netouží po tom, aby se to skončilo. Člověk je uchvácen Bohem.
Sv. Anastáz Sinajský říká o hoře Proměnění: „A opravdu Petr, „dobře je nám zde“ s Ježíšem a navěky zde zůstat. Co je šťastnější, co vznešenější, co je lepší, než být s Bohem, stát se mu podobným a být ve světle? Určitě každý z nás, pokud v sobě bude mít Boha a promění se podle jeho božského obrazu, s radostí zvolá: „Dobře je nám tu“, kde je všechno zářivé, kde je radost, blaženost a lahodnost, kdy je v srdci všechno pokojné, jasné a příjemné, kde lze vidět Boha (Ježíše Krista), kde si sám udělá s Otcem příbytek, a když do něj vchází, říká: „Dnes přišla spása do tohoto domu“, kde se s Kristem zjevují a hromadí poklady věčných dober, kde se jako v zrcadle črtají prvotiny a obrazy budoucích věků.“