Začínáme postní období. Možná se ptáme: jaký smysl má postní období? Když slyšíme slovo půst, vyvolává to v nás představu hladu. Na co je dobré trápit se hlady? Avšak smyslem této doby není především hladovět, smyslem této doby je konat pokání. A konat pokání to znamená přijmout omezení, které patří k lidské přirozenosti a tedy občas i hladovět. Církevní otcové svorně tvrdí, že přikázání půstu je tak staré jako sám svět. První přikázání, které dal Bůh lidem, bylo přikázání postit se. (Gn 2,17). Již v ráji bylo dáno lidem přikázání zdrženlivosti, aby nejedli ze stromu poznání dobra a zla. Nebylo to přikázání absolutního půstu, protože ze všech ostatních stromů v ráji mohl člověk jíst a nezhřešil. Toto přikázání se týkalo jednoho konkrétního stromu. Sv. Bazil Velký říká: „Protože jsme se nepostili, byli jsme z ráje vyhnáni. Budeme se postit, abychom se znovu do ráje mohli vrátit.“ V půstu jde o moudré sebe omezení v zájmu sebe zachování. Člověk se prohřešil tím, že toto moudré sebe omezení nepřijal a tím si velmi ublížil a v každém hříchu stále ubližuje.
Bůh nás ústy proroka Joela vyzývá: „Navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku. Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.“ Především se v půstu jedná o naše obrácení. Znamená to změnu smýšlení, ale nejen to. Nejde jen o sycení našeho rozumu novými informacemi, ale jde především o navráceni našeho srdce k Hospodinu.
Moderní doba je vážně nemocná na srdce. Neříkám to jen obrazně, ale je to také skutečné medicínské zjištění. Srdeční choroby jsou vážným problémem současnosti. Srdce je čerpadlem, které zásobuje okysličenou krví celé tělo. Mohli bychom ho nazvat i motorem života. Je to jediný orgán v lidském těle, který si během celého našeho života vůbec neodpočinou. Stále se vydává v akci a jeho odpočinek by pro nás znamenal smrt. Srdce je v našem těle a pro naše tělo tím, čím je Bůh – Láska, pro stvořený svět. Právě pro tyto své vlastnosti se srdce stalo symbolem samotného Boha a je místem jeho přebývání v člověku. Naše srdce není v pořádku, když není příbytkem Lásky, kterou je sám Bůh. O Ježíšově lidském srdci říkáme, že je podstatně sjednocené se Slovem Božím. Toto je tajemství lásky. Jednota vůle člověka s vůlí Boží. Chtít totéž. Srdce začíná churavět pokud nebije pro svého Stvořitele, když v něm neproudí láska Boží.
Boží Slovo nás právem vybízí: „Roztrhněte svá srdce, ne oděv, …“ Proč je třeba roztrhnout si srdce? Neboť po prvotním hříchu se všichni rodíme do tohoto světa se srdcem, které není Božím příbytkem. Je to srdce uzavřené pro Boha i lidi, studené a nepříjemné. Roztrhnout své srdce, to znamená, otevřít ho pro Boha i lidi. Dovolit Bohu, aby nás mohl řídit a přetvářet podle svého srdce. Dovolit aby Boží Duch bydlel v našem srdci. Vyprosit si od Boha správný vztah ke všemu a ke všem. Bůh se zjevuje jako náš otec, Jemu nejsme lhostejný. Pokud je nám někdo lhostejný, tak nemáme v srdci Boží lásku. My dokážeme projít bez soucitu a povšimnutí, být plně zaujati sebou a svými problémy. Ale Bůh nedokáže projít kolem člověka bez povšimnutí. Bůh nemá své problémy, má jen naše problémy. Bůh Otec má úžasnou úctu vůči svému stvoření. My ho vůbec nechápeme, dokud nemilujeme jako On. Nemůžeme jej jiným způsobem zažít, jak když ho necháme vyjádřit se skrze naše srdce. Boha můžeme přežít jen tehdy, když se milujeme navzájem. Bůh je Osobní a Živý Vztah Lásky a On se chce zjevit v našich vztazích. Pokud jsou naše vztahy nesprávné, nemůžeme zažít Boha. Máme se obrátit k Bohu celým svým srdcem. Celé srdce uvolnit pro lásku.
Láska se nám zdá těžká, ale jiná cesta ke spáse neexistuje. Jen když své srdce očistíme od všech opačných postojů, když dovolíme Bohu, aby On sám v nás jednal, pak se v srdci spojíme s tou nesmírnou láskou, která nás stvořila, která nás vykupuje a posvěcuje. Možná je to jen jeden člověk, jehož nemilujeme a možná si to umíme i spravedlivě odůvodnit. A přece tato jedna neláska z naší strany brání, aby skrze naše lidská srdce mohl proudit životodárná Boží Dech, Duch svatý.
Obraťme se tedy celým srdcem k Bohu, roztrhněte si srdce. Litujme každou nelásku, která se zmocnila našich bytostí a prosme Boha, aby se vrátil do našeho srdce, aby nám nikdo a nic nebylo lhostejné. Přijměme Ježíše, neboť v něm je veškerá síla pozitivní změny. On je vtělená láska. Tatáž láska se chce vtělit do nás.
Na závěr ještě několik napomenutí z moudrosti sv. Františka: „Pán říká: „Milujte své nepřátele!“ Svého nepřítele miluje skutečně ten, kdo se nezarmucuje nad bezprávím, které mu nepřítel dělá, ale kdo se pro lásku Boží trápí nad hříchem v jeho duši a prokazuje mu svou lásku skutky.“ „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“, je mnoho těch, kteří jsou horliví při modlitbě a bohoslužbě a ukládají svému tělu mnoho půstů a odříkání, pohoršují se však pro jediné slůvko, které se zdá působit bezpráví jejich já, nebo pro nějakou věc, kterou jim někdo vezme a ihned se nad tím rozčilují. Ti nejsou chudí v duchu; neboť kdo je skutečně chudí v duchu, nenávidí sám sebe a miluje i ty, který ho udeří do tváře.“