Dnes na svátek Panny Marie Královny Andělů je vhodné, abychom se zamysleli nad místem Panny Marie v naší františkánské spiritualitě. Mariánská úcta v životě sv. Františka není okrajovou záležitostí, ale zabírá významně místo. P. Hilarín Felder ve knize „Ideály sv. Františka“ takto popisuje jeho vztah k Panně Marii: „S Kristem a kvůli Kristu uctíval nejblahoslavenější Pannu Marii.” Odpradávna ho pronikala „vroucí zbožnost k nejdobrotivější Matce“ a „k Paní Světa“. K Matce Kristově projevoval nesmírnou úctu, protože, jak říkal: „učinila Pána Slávy naším bratrem“. „Radoval se jako dítě z každé pocty, která se jí prokazovala.“ Tvrdil: „Právem se vzdává nejblahoslavenější Panně Marii velká úcta, protože nosila Pána pod svým srdcem.“
Ale Pannu Marii nemiloval jen proto, že je Matkou Boží, ale také proto, že spolu se svým božským Synem žila chudým životem a tím se stala krásným vzorem pro Menší bratři. František o tom hovořil velmi často. Chudobu velebil jako „královnu ctností, protože v takovém nádherném lesku zářila na Králi králů a jeho královské Matce.“ Sbírání almužny připisoval velkou cenu, „protože náš Pán Ježíš Kristus byl chudý a cizinec, a z almužen žil On i nejblahoslavenější Panna.“ „Každého chudého, jež potkal, považoval“ za „zrcadlo Pána a jeho chudé Matky“. Stále s pláčem vzpomínal velkou bídu, kterou prožívala nejblahoslavenější Panna Marie se svým božským děťátkem. Jednou při obědě se jeden bratr zmínil o tom, jaká chudá byla Matka Boží, když na Vánoce porodila Vykupitele. Tato zmínka zcela rozrušila sv. Františka. Ihned vstal od stolu, posadil se na holou zem a plačíc dojedl svůj chléb. Příklad Krista Pána a Panny Marie dostačoval k tomu, aby ho povzbudil k chudému životu.
Proto napsal sv. Kláře a její sestrám u sv. Damiána: „Já, nejmenší bratr František, chci následovat život a chudobu našeho Nejvyššího Pána Ježíše Krista a jeho nejsvětější Matky a chci v tom až do smrti setrvat. A prosím vás všechny a radím Vám, abyste v tomto nejsvětějším způsobu života a v chudobě vždy setrvali.“ Proto také zcela zvláštním způsobem zasvětil sebe a svůj řád Matce Boží a Matce chudých, Marii. Kolébkou a domovem našeho řádu je kostelík Panny Marie Andělské, lidově nazývaný Porciunkule. V této kapli, jak píše sv. Bonaventura, „úpěnlivě vzýval mnoha slzami a vzdechy tu, která počala věčné Slovo Milosti a Pravdy, aby byla jeho orodovnicí. A zásluhami Matky Milosrdenství přijal a sám zrodil ducha evangelijní pravdy. „Do této kaple přiváděl všechny nové bratry“, aby rád Menších bratří, který tam na přímluvu Matky Boží vznikl, stejně tak zde nabíral sílu ke vzrůstu a zdar.“ Kostelík Panny Marie Andělské byl jedním ze tří kostelíků, které sv. František vlastnoručně opravil. Tady v tomto kostelíku se mu poprvé zjevila jeho cesta při otevírání sv. Evangelia, sem se vždy vracel ze svých apoštolských cest. Tuto kapli miloval nad všechna místa světa a umírajíc ji doporučoval bratrům, aby ji chránily. V jejím stínu chtěl zemřít a zde i vydechl svou duši, vždyť si zvolil nejblahoslavenější Pannu na věčné časy za orodovnici a ochránkyni řádu a všech bratrů.
O jeho úctě k Panně Marii můžeme soudit i podle toho, jak často a horlivě se k ní modlil. Nestačily mu obvyklé mariánské pobožnosti, které byly v liturgických hodinkách. Tomáš z Celano říká: „Matce Ježíšově věnoval ještě zvláštní chvalozpěvy, modlíval se k ní zvláštní modlitby a dával jí tak časté a něžné důkazy lásky, že to nedokáže lidský jazyk vyslovit. Po Kristu Pánu vkládal do ní veškerou svou důvěru, vyznával jí své poklesky a skrze ni doufal denně v odpuštění svých domnělých provinění. Celé noci trávíval chválou Boha a blahoslavené Panny.“ Každá hodinka jeho hodinek o utrpení Páně začínala a končila antifonou, kterou i já zakončím toto zamyšlení: „Svatá Panna Maria, žádná mezi ženami na světě není ti podobná: dcera a služebnice Nejvyššího Krále, nebeského Otce, Nejsvětější Matka našeho Pána Ježíše Krista, snoubenka Ducha svatého, pros za nás se svatým archandělem Michalem, se všemi nebeskými mocnostmi a se všemi svatými u svého nejsvatějšího a milovaného Syna, našeho Pána a Mistra. “