Dnes se společně zamysleme, nad tímto zvláštním titulem Panny Marie. Nebudu se zabývat historií karmelitánského řádu, jež je sama o sobě velmi zajímavá, ale chci se zamyslet nad P. Marií Karmelskou. Karmel je vrch, který vystupuje nad Středozemní moře a dosahuje výšky asi 550 m. Svým předhůřím vybíhá do moře. Moře v představách starověku, představovalo zlo. A právě kvůli svým výběžkům do moře, se Karmel stává symbolem duchovního boje. Na tomto vrchu, se už projevila horlivost proroka Eliáše, který v době všeobecné náboženské vlažnosti a odpadu od pravého Boha, zůstal věrný a znovu nastolil a obnovil pravou úctu k Bohu. V tomto smyslu, je tento vrch i symbolem P. Marie, o které církevní otcové říkají, že nikdy vědomě a ani nevědomě, neměla kontakt se zlým duchem a byla plna Ducha Svatého. Pro předvídané zásluhy svého syna, byla uchráněna od dědičného hříchu a zůstala nezlomena v boji se zlem, Neposkvrněná.
Milost a krása spolu souvisí a proto je Maria krásná a to tou krásou, jež nazýváme svatostí. Latinsky se modlíme: „tota pulchra” – celá krásná. Protože je Marie omilostněná, je také půvabná a to půvabem ctností. Marie je krásná a půvabná, protože má plnost Boží přízně a Božího vyvolení. Tato milost, související s Mariinou svatostí, má jednu příznačnou známku, která ji povyšuje nad milost všech ostatních lidí. Latinská církev ji vyjadřuje titulem „Immaculata” (Neposkvrněná) a pravoslavná církev titulem „Panhagia” (Celá svatá). My latiníci vyjadřujeme spíše negativní prvek Mariiny svatosti – to znamená, nepřítomnost jakéhokoliv hříchu, tedy i prvotního. Pravoslavná církev titulem, který dává P. Marii, vyjadřuje skutečnost, že Marie má všechny ctnosti a všechnu krásu, která z ní vyzařuje. Otcové východní tradice, oslavují Boží Matku jako nedotčenou jakoukoliv poskvrnou hříchu, jako modelovanou Duchem Svatým a vytvořenou jako nové stvoření. Z Boží milosti zůstala Maria po celý svůj život nedotčena jakýmkoli osobním hříchem.
Samotný název Karmel, znamená v překladu – úrodné pole, úrodná zahrada, Boží zahrada. Panna Marie, je opravdu úrodným polem a Boží zahradou, které plodem je sám Ježíš, Vtělené Boží Slovo. Takové dokonalé ovoce života, přinesla Bohu i světu jenom ona jediná. Vrch, ve většině náboženství, představuje místo, kde se zem spojuje s nebem. Mnohé národy měly své posvátné vrchy. Vrchy jsou symbolem Boží moci a stálosti. Toto všechno v sobě obsahuje i charakter P. Marie. Její láska, je láska věrná a stálá, láska mateřská, která miluje ne proto, čím jednou budeme a co dosáhneme, ale proto, co jsme, že jsme její děti. Marie není živočišnou matkou, která plodí jen přirozeným způsobem. Ona je Panna a Matka. Panna proto, neboť je radikálně zasvěcena Bohu a jeho službě. Matkou se stává tím, že plní vůli Nebeského Otce. „Vždyť každý, kdo plní vůli mého Otce, který je na nebesích, je i můj bratr, sestra i matka“, říká Ježíš. Tímto výrokem odhaluje podstatu Božího Mateřství, které máme všichni uskutečňovat poslušností Božímu Slovu.
Karmel je rovněž místem Boží Epifanie – Božího Zjevení. I P. Maria, je místem Božího zjevení, neboť v ní se neviditelné Slovo, stalo viditelným tělem. Bůh přijal naši lidskou přirozenost, aby se nám stal pochopitelným a blízkým.
P. Maria představuje pravý, nefalšovaný Izrael. Ona je tou, která zápasí se zlem a vyhrává. Tajemství P. Marie Karmelské, nás znovu vrací k základu toho příslibu, jež bylo dán Adamovi a Evě a později Abrahámovi a jeho potomstvu, kterého vrcholem je právě ona. Je téměř pravidlem, že každý Žid, který najde cestu ke Kristu, dřív nebo později najde cestu i k této požehnané dceři Siónu. Panna Maria stále prosí za děti Abrahámovy – a to jsou Židé i Arabové –, ale prosí i za všechny dítky pramatky Evy. Ona je matkou nás všech, neboť skrze ni přijímáme nový Život.
Učme se od té, která je úrodnou Boží zahradou, překrásnou zahradou Boha. Ona je původním Božím rájem, do kterého had nikdy neměl přístup, je ženou opravdu požehnanou, která nás svým Karmelským titulem poučuje i o tom, že k Bohu se dostaneme jen za cenu zápasu a obětí. Tak, jako každý výstup na vrchol představuje určitou námahu, tak i cesta k Bohu stojí oběť. Naše doba ztrácí smysl pro oběť, a proto jsme tak slabí v zápase se zlem. Nechceme trpět pro Boha, bojíme se každé bolesti a nepohody, a proto nedokážeme být vnitřně svobodni jako Panna Maria. Prosme dnes Karmelskou Pannu o Ducha horlivosti v Boží službě. Ať i nás stravuje horlivost pro Boží dům. Amen.