Dnes oslavujeme posvěcení Baziliky Santa Maria Maggiore v Římě. Tato bazilika je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských kostelů na Západě. Patří mezi čtyři hlavní římské baziliky. Papež Libérius ji posvětil a ona se stala mateřským chrámem všech kostelů, zasvěcených Panně Marii, proto také nese název Santa Maria Maggiore (Maggiore – větší). Jméno bazilika Panny Marie Sněžné má původ v legendárním vyprávění, že místo, kde měl být kostel postaven, se v srpnu pokrylo sněhem.
Legenda vypráví: „V době papeže Libéria se římský patricij Jan a jeho vznešená manželka, kterým se nedostalo dědiců, rozhodli věnovat své statky Panně Marii. Ustavičně ji žádali a prosili, aby jim nějakým způsobem sdělila, jaké zbožné dílo mají svými penězi podpořit. Jejich usilovná přání i modlitby blahoslavená Panna Maria blahosklonně vyslyšela a ukázala to zázračně. O nonách srpnových [=5. srpna], když v Římě bývají ta největší horka, pokryl sníh v noci část pahorku Eskvilinu. Téže noci Matka Boží ve snu vyzvala jak Jana, tak jeho ženu, aby na tom místě, které uvidí pokryto sněhem, postavili kostel a zasvětili jej Panně Marii. Tak se chtěla stát jejich dědičkou. To sdělil Jan i papeži Libériovi, který měl téže noci stejný sen. Ten pak na prosby kněží i lidu přišel k pahorku pokrytému sněhem a nakreslil na něj místo kostela, který byl postaven za peníze Jana a jeho manželky a později opraven papežem Sixtem III.“
Baziliku zbudovanou papežem Libériem přestavěl Sixtus III. (432-440) jako památku na koncil v Efesu (431), kde byl pro Pannu Marii výslovně potvrzen titul Bohorodička, Matka Boží. V průběhu staletí byl chrám neustále zkrášlován a obnovován. Pod hlavním oltářem se nacházejí relikvie sv. Matouše evangelisty, sv. Jeronýma a jiných svátých. Také se zde nacházejí jesličky, donesené z betlémské stáje a jsou umístěné v podzemní kapli na stříbrném oltáři, proto se někdy tento chrám nazývá také „Maria ad praesepe – Panna Maria od jesliček“.
V kapli papeže Pia V., která je nejkrásnější a nejbohatší z barokních kaplí v Římě, se nachází velmi vzácný zázračný obraz Panny Marie s děťátkem s názvem Salus populi Romani (Spása římského lidu). Je to byzantská ikona na dřevě, namalovaná asi v 6. století. Římský lid se k ní utíkal v těžkých časech a uctívá si ji jako svou ochránkyni. V roce 590 zuřil v Římě mor. Papež Řehoř Veliký nařídil na den Vzkříšení nosit po ulicích obraz Panny Marie. Kamkoliv se tento obraz dostal, nákaza zmizela. Před bazilikou stojí nádherný korintský sloup, který byl původně částí Konstantinové baziliky na římském fóru. Na toto náměstí ho dal přemístit papež Pavel V. Na jeho vrchol umístili bronzovou sochu Panny Marie a při patě sloupu jsou vyryta slova: „zasvětil ho Panně, prameni míru.”
V bazilice Santa Maria Maggiore se odehrála událost významná i pro nás, Slovany. Když v roce 867 přišli do Říma sv. Cyril a Metoděj, aby vyžádali povolení u papeže sloužit mše sv. ve staroslověnštině, řeči našich předků, právě v této bazilice papež Hadrián II. slavnostně schválil používání staroslověnštiny jako čtvrtého bohoslužebného jazyka. Zde se poprvé slavila mše svátá v řeči našich předků.
První vyobrazení legendy se objevují na sklonku 13. století, velké obliby došla legenda ve století 17. i v středoevropském prostředí. Zobrazovány jsou většinou dva momenty, sen patricije Jana anebo papež Libérius, který do sněhu kreslí půdorys kostela (většinou svou berlou). V ikonografických programech kostelů zasvěcených Panně Marii Sněžné se objevuje i další motiv zázraku Panny Marie, který je svázán s mariánským obrazem „Salus populi romani“ uchovávaném v této bazilice. Legenda praví, že roku 590, kdy v Římě propukla morová epidemie, papež Řehoř Veliký uspořádal procesí k bazilice a vyzvedl tam tento mariánský obraz. V tomto okamžiku se nad Andělským hradem objevil anděl, který zastrčil meč do pochvy a morová rána ustala. Vzpomínka na posvěcení této baziliky se začala slavit v církvi v roce 1568.
Protože Santa Maria Maggiore je kostelem spojeným s efeským koncilem, slyšme úryvek z homilie svátého Cyrila Alexandrijského, biskupa, na tomto církevním sněmu: „Sama svátá Boží Rodička a vždy Panna Maria sezvala toto svaté shromáždění. Ochotně se sem sešlo a pro mne je to radostná a povznášející podívaná. A tak i když mě skličoval hluboký zármutek, pohled na svaté otce mě rozradostnil, neboť se nám právě naplnila ona sladce znějící slova pěvce Davida: Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu. Budiž proto od nás pozdravena, svátá a tajemná Trojice, neboť tys nás všechny svolala do tohoto chrámu svaté Rodičky Boží Marie! Budiž od nás pozdravena, Bohorodičko Maria, ty vzácný poklade celého světa, ty světlo nehasnoucí, koruno panenství a žezlo pravého učení, ty chráme neporušitelný a místo, které pojalo toho, jehož žádné místo není s to pojmout, ty Matko i Panno. To skrze tebe svátá evangelia nazývají požehnaným toho, který přichází ve jménu Páně.
Budiž pozdravena ty, jejíž panenské lůno obsáhlo Neobsáhnutelného a Nesmírného, ty, jejíž zásluhou se dostává slávy a klanění svaté Trojici a po celém světě se velebí a uctívá drahocenný kříž. Tvou zásluhou jásají nebesa, radují se andělé i archandělé; tvou zásluhou se démoni obracejí na útěk a svůdce ďábel se zřítil z nebe. Tvou zásluhou je stvoření po svém pádu vyzdvihováno na nebesa a všechno tvorstvo propadlé bezduchému modlářství dospělo k poznání pravdy. Tvou zásluhou se věřícím dostalo křtu a oleje radosti, tvou zásluhou vyrůstají po celém světě Boží církve a chrámy a celé národy jsou přiváděny na cestu pokání.
Co víc ještě říci? Skrze tebe jako světlo zazářil jednorozený Boží Syn těm, kdo seděli v temnotách a ve stínu smrti, kvůli tobě předpovídali proroci, tvou zásluhou apoštolově hlásali národům spásu, tvou zásluhou se mrtví probouzejí k životu, tvou zásluhou vládnou králové skrze svátou Trojici. Kdo z lidí by mohl důstojně oslavit tuto Marii, veškeré chvály nejhodnější? Jen ona je zároveň Matka i Panna. Jak je to podivuhodné! Tento div mě uvádí v úžas. Leč kdo kdy slyšel, že by ten, jenž si vybudoval vlastní příbytek, nemohl bydlet v tom, co si sám postavil? A což lze někomu předhazovat, že si vlastní služebnici vyvolil za matku? Hle, všechno se raduje. Kéž také nám je dáno, abychom opěvujíce a slavíce Marii vždy Pannu a svátý chrám Boží, i jejího Syna a neposkvrněného ženicha, s úctou se klaněli Boží jednotě a s bázní uctívali Boha v nedílné Trojici. Neboť jemu patří sláva na věky věků. Amen.” (Hom. 4: PG 77, 991.995-996)