Památka Panny Marie, jako prostřednice všech milosti, se začala slavit v Belgii roce 1921 z podnětu kardinála Merciera a odtud se šíří do celého světa. Je pravdou, že o Panně Marii se mluví v Písmu sv. poměrně zřídka, ale je pravdou i to, že to, co se říká, je velmi významné. Její přítomnost je evidentní u všech rozhodujících momentech Krista a církve. Písmo svaté mluví o jediném prostředníku mezi Bohem a lidmi, kterým je Pán Ježíš. Proč si tedy my katolíci, dovolujeme Boží Matku titulovat Prostřednice milostí? Samotné Písmo ukazuje na tento rozměr na více místech. Dnes si však všimneme Pánovo Vtělení, kde vidíme, že jediný Prostředník, kterým je Pán Ježíš, přichází do našeho světa prostřednictvím své Matky – Marie, Nejsvětější Panny a Bohorodičky. Panna Maria není Boží matkou v tom, smyslu, že by byla existovala dříve než II. Božská Osoba a byla příčinou jejího Božského zrodu. Vždyť v Krédu vyznáváme, že Boží Syn je Bůh z Boha, Světlo ze Světla, zplozený ne stvořený, jedné podstaty s Otcem. Pokud mluvíme o Panně Marii jako Bohorodičce, tak tím vyznáváme, že skrze ni vstoupila II. Božská osoba, Boží Slovo do lidského světa a do naší lidské přirozenosti. Ona se v logickém smyslu stává příčinou naší spásy.
Při Vtělení se utvářela samotná osoba Vykupitele s jejím výslovným souhlasem. Nejprve k ní zaznívá Boží Slovo. Když mluvíme o Božím Slově, musíme si uvědomit, že nemluvíme jen o psané informaci, ale o II. Božské Osobě. Bůh skrze své Slovo zjevuje Sám Sebe a zjevuje i svůj věčný plán. Bible je Boží Slovo zachycené písemně, ale Ono existuje jako Živá Božská Osoba, skrze kterou a pro kterou bylo všechno stvořeno. Každá stvořená skutečnost povstává Božím Slovem a každá dokonalost je účastí na tomto Slově. Sv. Augustin nazývá Boží Slovo: „Sacramentum audibile” – svátost slyšení. Posvěcujeme se poslechem Slova, pokud se s ním sjednocujeme v chtění, v myšlení a v konání. Boží Slovo nám zjevuje Boží Charakter, ale Duch Svatý nám ho dává, pokud po něm toužíme. Bez lásky k Božímu Slovu není možné počít z Ducha Svatého.
Kristus nepřichází na svět tak, jak se počíná přirozený lidský zárodek, není plodem „přirozené“ vitality a žádostivosti člověka, nepočíná se ze vztahu hříšných lidí, ale se počíná z Boha, z Lásky, z Božského Vztahu, kterým je Duch Svatý. Na rozdíl od přirozeného početí, kde platí to, co vyslovuje už král David: „v hříchu počala mě moje matka!“, Kristus se počíná z Ducha Svatého. V tomto početí se setkává Mariina svatost se Svatostí Boží. Maria je jediná v celém tvorstvu, která může Ježíše oslovit stejným způsobem jako Bůh Otec: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodila!“ Sv. Ignác z Antiochie říká se vší prostotou, že: „Ježíš je z Boha a z Marie“, jako když mi řekneme o někom, že je synem toho a té.
Na rozdíl od přirozeného početí, když žena neví, koho počala a neví, jaký charakter si její dítě přináší a co bude znamenat pro svět, Panna Maria dobře znala charakter Toho, kterého počala, k jehož Vtělení dala plně Vědomý souhlas a poznala i Jeho pozemský život. Znala Krista, neboť dobře znala Boží Slovo. Milovala ho dříve, než ho počala. O Panně Marii můžeme říci, že je „těhotná Božím Slovem“. Sv. František z Assisi říká, že „skrze Boží Slovo hluboko do nás proniká vznešenost našeho Stvořitele“. Nemůže počít z Ducha, kdo nemiluje Boží Slovo. Toto se netýká jen historického Vtělení Krista. Toto rovněž platí i pro nás, který se chystáme na Letnice a toužíme po plnějším naplněni Duchem Svatým.
Duch Svatý vstupuje do nás v té míře, v jaké se necháme formovat Božím Slovem, Božským učením našeho Pána Ježíše Krista. Tedy nejen katechismem, který bychom mohli nazvat „učením o církvi“, ani nejen teologií, kterou bychom mohli definovat jako „vědu o Bohu“, ale vším tím, co Ježíš učí v evangeliu. Zajímavým způsobem to vyjadřuje sv. Basil v knize „O Duchu svatém“: „Proto když nás Pán připravuje na život po vzkříšení, oznamuje nám, že máme žít zcela podle evangelia. Přikazuje, abychom se nezlobili, abychom snášeli zlo a byly čistí od touhy po rozkoších, abychom nelpěli k penězům.“
Toto jsou jen některé nutné změny lidské vůle, rozumu a citů, které musíme udělat dříve, než budeme schopni přijmout Ducha Svatého. Evangelium obsahuje mnohé další požadavky. Boží Slovo máme přijmout s jistou vírou, ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží. Často zapomínáme, že víra je definována jako jistota v tom, že Bůh je Pravda. Boží Slovo však nemá zůstat jen v naší hlavě, neboť jeho pravé místo je srdce člověka. Maria v srdci chránila Boží Slovo. Nejprve vírou přijala Boží Slovo, uvěřila v nesmírnou Boží Dobrotu a Moc, protože „Bohu nic není nemožné“. (Lk 1,37)
Všimněme si její odpovědi na Boží Slovo: „Ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,38) Její odevzdanost nesměřuje k nějakému nevyzpytatelnému osudu. Ona neříká: „Ať se mi stane ledacos!“ Bůh přece zjevuje svůj charakter ve svém Slově. Proto se jí odevzdanost týká Božího Slova. Sv. Jeroným tvrdí, že kdo nezná Písmo svaté, nezná Krista. Maria dobře znala Boží Slovo. Věděla k čemuž říká své „fiat“ a věděla také Komu ho říká. Nestojí v pozici sebevědomého siláka, který říká „já to udělám“, „já to dokážu“. Jde tu přece o Boží Slovo, které člověk nedokáže udělat ani žít z vlastních sil. Ani neříká: „To se nedá!“ Neboť ví, že to Bůh od nás právem vyžaduje a že celý vesmír povstal Božím Slovem a že toto Boží Slovo je Všemohoucí.
Po určitých zkušenostech začínáme chápat, že navzdory svému nejlepšímu úsilí, jsme nevychovali z opice člověka. Zázrak vnitřní proměny člověka se nedocílí drezurou, ale milostí. Jedině Bůh je Dobrý a my se stáváme dobrými, když je On v nás skrze své Slovo a svého Ducha. Naše modlitba má být podle vzoru Panny Marie především prostorem, v němž dovolíme Bohu v sobě konat, jakási ochota lehnout si na operační stůl Božího Slova a ne prosazovat svou vůli. Bůh je Pán a jde o to, abychom mu dovolil v sobě konat. Proto je důležité znát Boží Slovo, abychom pochopili, co chce Bůh budovat v našem životě a na toto Boží Slovo je „důstojné a spravedlivé“ odpovědět tak, jako Maria: „Ať se mi stane podle Tvého Slova!“
Panna Maria svou neustálou touhou po Bohu a plněním jeho vůle, počala Boha duchovně dříve, než ho počala tělesně. Ani nám nikdo nebrání, abychom se touhou po Bohu, otevřeli Ježíšovu Slovu a z Ducha Svatého počali Krista a stali se tak jeho matkou. K tomuto jsme povoláni. Každá duše, která věří, počíná a rodí Boží Slovo. Jestliže podle těla je jen jedna Matka Boží, tak podle víry rodí Krista všichni, kteří přijímají Boží Slovo a praktikují ho. Sv. František říká: „Jsme Kristovými matkami, když ho nosíme v srdci a ve svém těle božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají druhým zářit jako příklad!“ Víra, která stojí na počátku našeho posvěcení a způsobuje, že v Duchu Svatém přijímáme Krista, tatáž víra má vést k projevům Ducha Svatého navenek. Ten, kterého jsme skrze víru přijali, se chce vírou projevit našimi skutky.