„Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno (všechna ta slova) uchovávala ve svém srdci.“ Těmito slovy dnešní evangelium charakterizuje Pannu Marii. Mluví o ní jako o ženě, která ve svém srdci uchovávala Boží Slovo. Její srdce bylo otevřeno pro Boží Slovo, ale zároveň a možná právě proto, uzavřené vůči hříchu. Panna Maria nás poučuje o tom, že správné místo, ve kterém máme uchovávat Boží Slovo je srdce. Tedy nejen v rozumu a v paměti ale v srdci třeba nosit Boží Slovo.
Marie si k jiným krásným titulům zasluhuje ještě tento: Boží přítelkyně. SZ zná Božího přítele Abrahama. Izraelský národ to ví a dovolává se toho: „A neodnímej od nás své milosrdenství pro Abrahama, svého přítele.“ Také v NZ má Bůh přítelkyni, a je to Panna Maria. Liturgie vztahuje na Pannu Marii slova Velepísně: „Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná,…“ (Vel. 4,1) Církev opravdu nehřeší proti Božímu Slovu, když přivlastňuje Bohu toto obdivné zvolání ohledně Panny Marie. Vždyť Bůh sám se na počátku vyjádřil o svém stvoření, že je velmi dobré. A Maria je určitě hned po Kristově lidství nejkrásnější boží výtvor, mistrovské dílo jeho milosti. Křesťané se odvolávají ve svých modlitbách na toto Boží přátelství.
P. Raniero tvrdí, že dělat z lidí boží přátelé je nejvlastnější dílo Ducha Svatého. On nám odnímá z těla srdce kamenné a dává nám srdce z masa, srdce poslušné, které rád koná Boží vůli, neboť miluje Boha. O Moudrosti Boží je napsáno, že v každém pokolení přenáší se v duše svatých a dělá z nich Boží přátele a proroky. Dělá z nich nejen proroky, který vystupují jménem božím a na straně Boha a konají mocné zázraky, ale dělá z nich lidi milující Boha, který mají synovský vztah k Otci.
Sv. Basil učí, že duše, které jsou nositelkami Ducha, šíří kolem sebe milost, tak jako „jasné a průzračné tělesa, když je zasáhne sluneční paprsek začnou se samy lesknout a vyzařovat světlo kolem sebe“. Duše Panny Marie byla v nejautentičtější významu nositelkou Ducha. Z jejího nitra vyrazily prameny Živé vody. Sv. Irenej říká, že Duch Svatý nás „přizpůsobuje“ Bohu. Duch Svatý způsobuje, abychom byli přijatelní pro Boha, podobně jako nějaký komorník, který učí lidi královskému protokolu, tedy jak se mají chovat, když jdou ke králi. Ale Duch Svatý nám neříká jak se máme obléci, když se chceme s Bohem setkat, ale učí nás Božímu Slovu. Vkládá Boží Slovo do našeho srdce, aby v nás Otec poznal svého Syna. Duch Svatý uvádí naše myšlenky do souladu s Božími myšlenkami, naši vůli s vůlí Boží, naše city s city Božími. Stejně přizpůsobuje slova naší modlitby i naše slova k lidem Božímu Slovu a naše skutky skutkům Božím. Duch Svatý natolik přizpůsobil Pannu Márii, že i její vnější zjev působil jinak než zjev běžné ženy. Martin Luther se takto vyslovil o Panně Marii: „Žádný obraz ženy nevzbuzuje v muži tak čisté myšlenky jako tato Panna.“ Panna Maria je ztělesněná Boží průzračnost. Z její bytosti a z jejího života vyzařuje Bůh a jeho Sláva.
Písmo sv. říká, že Bůh dá Ducha Svatého „těm, kteří ho poslouchají“. Velká poslušnost, kterou dokázala Panna Maria pod křížem, rozšířila její srdce a uschopnila ji přijmout v ještě větší míře Ducha Svatého. Nové a nové vylití Ducha Svatého v životě konkrétního člověka je současně příčinou i účinkem rozšíření jeho duše a tím se duše stává schopnější přijmout a vlastnit Boha. Koncilní dokumenty říkají, že Marie byla „modelována Duchem Svatým a vytvořena jako nové stvoření“. Toto se nevztahuje jen na okamžik Mariina početí, jako kdyby tím skončilo celé působení Ducha Svatého v ní, ale platí to o celém jejím životě. Poslušnou a věřící účastí na Velikonočním tajemství byla Marie právě zde definitivně vymodelována Duchem Svatým a učiněna novým stvořením, schopným milovat Boha ze všech sil.
Sv. Augustin říká: „Bez Ducha Svatého nemůžeme ani milovat Krista ani zachovávat jeho přikázání. Tím méně to můžeme, čím méně máme Ducha Svatého. Ale tím víc jsme toho schopný, čím hojněji ho máme. Ne bezdůvodně je tedy Duch Svatý slíbený nejen tomu, kdo ho nemá, ale i tomu, kdo ho už má: tomu, kdo ho nemá, aby ho měl, a tomu, kdo ho už má, aby ho měl ve větší míře.“ Podle sv. Augustina je tedy možné mít Ducha Svatého v různé míře. I o Ježíši jako o člověku čteme, že „rostl v milosti“. Co potom říci o ostatních včetně Panny Marie? Byla plná milosti při Zvěstování, podle možností a potřeb oné chvíle. Byla jí plná v relativním smyslu, ne v absolutním.
Je na čase, abychom se zamysleli právě nad vroucností lásky Panny Marie. Při Zvěstování se nám zjevuje Mariina víra, pod Křížem se nám ukazuje její naděje, ale o Letnicích se zjevuje její láska. Svatý Pavel počítá lásku k evidentnímu ovoci Ducha Svatého. Píše: „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ (Řím 5,5) Sv. Augustin říká, že se zde nejedná natolik o lásku, jakou nás Bůh miluje, ale že se jedná o lásku, která způsobuje, že my milujeme Boha a bližního. Je to láska, kterou nás Bůh dělá svými přáteli.
Sv. Basil říká něco velmi krásné o Duchu Svatém, když tvrdí, že ke stvoření nedošlo bez něj, tak jistě On stojí za vznikem církve, On způsobuje zázraky a divy. Ale do středu všech těchto úžasných činnosti, klade to, že „Duch Svatý vytváří důvěrnost s Bohem“. Co je to důvěrnost známe lépe ze zážitků než z nějaké definice, protože se jedná o určitý vnitřní postoj k osobě druhého, spojený s určitým pozitivním zážitkem. Důvěrnost je například to, co dovoluje manželům, aby se jeden před druhým choval naprosto spontánně a nemuseli si nic skrývat, a to nejen v oblasti tělesné, ale ještě více v oblasti duchovní a duševní. Ve vztahu k Bohu důvěrnost odnímá strach z Boha a na místo toho klade do srdce schopnost zcela se vydat Bohu a velkou touhu líbit se a dělat mu radost. Tato touha, když se v nás objeví, chrání nás lépe před hříchem než bázeň.
Bůh je absolutně otevřené bytí, Bůh je absolutně důvěrný, vůči celému univerzu ale zvláště ve vztahu k člověku, protože slíbil, že bude přebývat v nás, že si v našem srdci učiní příbytek. Sv. Augustin říká o Bohu: „je mi bližší než já sám sobě“. Duch Svatý nám pomáhá, abychom také my byli důvěrně blízcí Bohu. Duch Svatý nás vede do našeho vlastního nitra, abychom byli přítomni před Bohem, který je stálá Přítomnost a Pozornost vůči nám. Abychom se nerozptylovaly venku, zatímco On je v našem nitru.
Sv. biskup Vavřinec Justiniani takto uvažuje nad P. Marií: „Když Maria promýšlela v sobě všechno, co poznala četbou nebo co slyšela a viděla, jak rostla její víra, jaká moudrost ji osvěcovala a jaký žár lásky ji stále více pronikal! A prožívala-li znovu nebeská tajemství, na nichž měla účast, vedlo ji to dále kupředu, naplňovalo stále větší radostí, Duch Svatý ji zahrnoval hojností svých darů, celou bytostí tíhla k Bohu a přitom zase v sobě zůstávala pokorná. Tak totiž působí Boží milost: z hlubin pozdvihuje do výše a přetváří člověka k podobě stále zářivější.
Jistě blažená byla duše Panny Marie: Duch Svatý v ní přebýval a poučoval ji, a ona byla vždycky a ve všem poslušná Božího Slova. Nenechala se vést vlastním míněním a rozhodováním, ale k čemu moudrost vnitřně vybízela její víru, to vykonávala s pomocí těla navenek. A bylo vhodné, aby božská Moudrost, když si budovala dům církve jako svůj příbytek, použila nejsvětější Pannu Marii jako vzor věrného plnění zákona, čistoty srdce, pravé pokory a duchovní oběti.
Napodobuj Marii, křesťane! Abys byl duchovně očištěn a omyt od nákazy hříchů, vstup do chrámu svého srdce. Tam hledí Bůh při všem, co konáme, více na vnitřní smýšlení než na skutek. Proto ať třeba naše mysl dojde při snaze o rozjímavou modlitbu až do vytržení a věnujeme se jen Bohu, či ať se zcela střízlivě snažíme prospívat ve ctnostech a sloužíme užitečnou prací svým bližním, jednejme vždycky tak, aby nás poháněla jen Kristova láska. Neboť taková oběť duchovního očištění se líbí Bohu. Nedovršuje se v chrámě zbudovaném lidskýma rukama, ale uvnitř v srdci, do něhož Kristus Pán rád vstupuje.“ Sv. Vavřinec Justiniani říká, že ačkoli Panna Maria byla žena, nenechala se vést klamnými a nestálými city, ale co jí uvnitř odsouhlasila moudrost v souladu s vírou, to pomocí těla dělala navenek. I v tomto následujme Pannu Marii.