Dnešní svátek je jeden z nejmladších. Zavedl ho papež Pius XI. v roce 1929. Bylo to zajisté dílem Boží prozřetelnosti, neboť toto století bylo velmi poznamenáno bouráním hodnot, které byly jistotou lidí minulých dob. Dnešní svátek nám dává orientaci i jistotu pro život v současné chaotické době. Jistota je v pravdě a Pravda nám byla Zvěstování v Božím zjevení. Ježíš říká: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Když se některému z jeho učedníků podařilo poodhalit jeho královský původ a majestát, zakázal mu o tom mluvit. Zřejmě proto, že lidé neměli správný pojem o Božím království. V dnešním evangeliu vidíme, že tam, kde již nehrozí omyl v chápání jeho moci, mluví veřejně o svém královském původu: Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty si tedy přece král?“ Ježíš mu odpověděl: „Ano, Já Jsem král …“ Z jeho odpovědi můžeme pochopit, že kromě tohoto bolavého světa, existuje i jiný svět, svět Boží, boží Království.
Pokud chceme správně pochopit tajemství dnešního svátku, musíme si nejprve ozřejmit situaci světa, ve které žijeme. Kniha Genesis nám říká o tom, jak Bůh stvořil svět, jak vše co utvořil, prohlásil za dobré. Víme však i to, že první lidé porušili Boží zákon a tak jsme se dostali my a náš svět pod moc našeho svůdce. Sv. Ján evangelista charakterizuje situaci světa, ve kterém žijeme, následujícím slovy: „Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého …“ (1 Jan 5,19) Svět, ve kterém žijeme, není tedy Božím Královstvím. Ježíš nám klade na srdce, abychom se za příchod Božího Království modlili. Každý Otčenáš, který z jeho příkazu vysíláme k nebeskému Otci, nám znovu připomíná, že je třeba prosit: „Přijď Království Tvé!“
Pán Ježíš upozorňoval na to, že v jeho osobě se přiblížilo Boží Království. A co to v praxi znamenalo: „Slepí vidí, hluší slyší, němým se vrací řeč, chromí chodí, malomocní se očišťují, mrtví vstávají, z posedlých vycházejí nečistí duchové.“ Takhle vypadá průnik Boha do lidského světa, do toho světa, který leží pod moci Zlého, kde je mnohem pravděpodobnější, že se setkáme s nějakým zlem jako s dobrem. Základ Ježíšova království není z tohoto světa. Jak zvláštně znějí Ježíšova slova o jeho královské hodnosti, když si uvědomíme, v jakých okolnostech byly vysloveny. Svázaní stojí před Pilátem a svědčí, že je králem. Ve svém zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení svou královskou hodnost definitivně potvrzuje.
Origenes, jeden z církevních otců, nás poučuje o způsobu Boží vlády takto: „Podle slov našeho Pána a Spasitele Boží království nepřichází tak, že by se dalo pozorovat, ani se nedá říci: Hle, tady je! nebo tam je! Neboť Boží království je mezi námi. Vždyť to slovo je blízko, téměř v našich ústech a v našem srdci. Proto je jasné, že každý, kdo se modlí za příchod Božího království, modlí se nepochybně za to Boží království, které má v sobě: aby v něm vzešlo, neslo plody a nabývalo dokonalosti. Neboť v každém svatém kraluje Bůh a každý svatý poslouchá Boží zákony, plné Ducha a Bůh v něm přebývá jako v dobře spravované obci. Vždyť je při něm neustále Otec a spolu s Otcem kraluje v takové dokonalé duši Kristus podle slov Písma: Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
A budeme-li bez ustání postupovat, dojde Boží království, které je v nás, svého vrcholu tehdy, až se naplní, co řekl apoštol; že totiž Kristus, až se mu podrobí všichni nepřátelé, odevzdá království Bohu a Otci, aby byl Bůh všechno ve všem. Proto se neustále modleme a vnitřně uschopněni přítomností Božího Slova, říkejme svému Otci, jenž je na nebesích: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. O Božím království je si ještě třeba uvědomit toto: Jako nemá spravedlnost nic společného s nepravostí a jako se světlo nesnáší s temnotou a Kristus s Beliárem, právě tak nemůže být Boží království pohromadě s královstvím hříchu.
Chceme-li proto, aby v nás kraloval Bůh, ať v našem smrtelném těle nevládne hřích. Umrtvujme naopak své pozemské údy a přinášejme ovoce Ducha, aby se v nás Hospodin mohl procházet jako v duchovní rajské zahradě a aby v nás kraloval on sám se svým Kristem sedícím v nás po pravici Otcovy duchovní moci, o niž prosíme. Ať tu sedí, dokud se všichni jeho nepřátelé, kteří jsou v nás, nestanou podnoží jeho nohou a dokud z nás nezmizí každá jiná vláda, síla a moc.
Toto se může zajisté stát v každém z nás, a v každém z nás může být jako poslední nepřítel zničena smrt,” aby i v nás mohl Kristus říci: Smrti, kdepak je tvůj bodec? Peklo, kdepak je tvé vítězství? Nechť tedy již nyní to, co je v nás porušitelné, vezme na sebe svatost a neporušitelnost, a co je smrtelné, vezme na sebe Otcovu nesmrtelnost,” neboť smrt již byla přemožena. Aby tak v nás kraloval Bůh a my již nyní měli účast na dobru nového zrození a vzkříšení z mrtvých.