V dnešním prvním čtení jsme slyšeli velmi zvláštní Boží příslib: „Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“ a tvá země „Osamělá“. Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“ a jméno tvé země „V manželství daná (Nevěsta)“, neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže (manžela). Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové (tvůj Tvůrce si zasnoubí tebe). Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.“
Většinou lidé prožívají své křesťanství jako ustavičné: „tohle nesmíš“, „tohle nedělej“, „tamtoho se nedotýkej“, „tohle nejez“. Pro mnohé je křesťanství jen určitou formou omezování se všude a na každém kroku. Jakoby Bůh byl proti všemu, co je krásné, co je radostné. Ale Boží Slovo nám odhaluje jiného Boha. Jako se jinoch zasnoubí s pannou, tvůj Tvůrce si zasnoubí tebe a jak má ženich radost z nevěsty, tak z tebe bude mít radost tvůj Bůh. Náš Bůh je Ženich! A my všichni jsme nevěstou. Křesťanství to je svatba Boha s člověkem. I to nejlepší pozemské manželství je jen velmi chatrným předobrazem toho, co připravuje Bůh od věčnosti pro člověka.
„Jako se jinoch snoubí s pannou, tvůj Tvůrce si zasnoubí tobě …“ Bůh je tvůj Tvůrce, Bůh tě stvořil. Bůh tě poznal dříve než si se počal v životě matky. Tvoji rodiče nevěděli, kdo se narodí. Dokonce ani matka, která tě nosila pod srdcem, neznala tvé jméno, nevěděla od začátku, zda budeš muž, či žena a jak budeš vypadat. Ale je tu kdosi, kdo tě tajemně spřádal v životě tvé matky, je to tvůj Tvůrce, tvůj Bůh. On tě povolal k životu, protože On tě chtěl. Nikdo a nic ho nenutilo, aby tě stvořil. Motivem jeho činnosti bylo čiré chtění, láska, záliba.
Křesťanství to je svatba Boha s člověkem. To je úžasný Boží projekt „Bohočlověk“. Bůh se chce snoubit s člověkem v největší intimitě lidské bytosti. Bůh se chce s tebou setkat v realitě tvého života. Kristus – Bohočlověk, je pro nás radostnou zvěstí. Teologie říká, že Kristus je pravý Bůh a současně je pravý člověk. Kristus je nejlidštější člověk, protože je v něm Bůh – Láska.
Mnozí z vás byli v tomto čase na svaté zpovědi a vyznávali své hříchy, ale velmi často naši pozornosti unikal ten nejtěžší hřích. Hřích, který řečtina označuje slůvkem asebeia a překládáme ho jako soběstačnost ve vztahu k Bohu. Snaha člověka o dokonalost čistě z vlastních sil, která nutně končí ve slušnosti. Dokážeme být slušní, ale to je všechno. Bez přijetí Ježíše nemůžeme být dobří, protože jedině Bůh je Dobrý. Člověk se stává dobrým tehdy, když je Bůh v něm. Bez Boha jsi opuštěný, vydán napospas své zkaženosti a zkaženosti tohoto světa. A tato zkaženost tě zničí. Bez Boha nevyhraješ svůj zápas o lidskost a lidštější svět. Bez Boha budeš jen nelidským člověkem. Nebudeš moci zjevit Boha, být Božím obrazem pro svou rodinu.
Duchovní život to není jen modlitba ráno v poledne a večer. Duchovní život to je chození s Kristem. Modlitba nespočívá jen v tom, že se ráno, v poledne a večer pomodlíme nějakou naučenou modlitbu, po případě ji přečteš z knížky. Když se modlíš, tak si uvědom, že mluvíš k Bohu Otci, který tě miluje a který ti dokonale rozumí. Bůh chce, abys s ním vyprávěl o věcech svého života. Jak by ses cítil, kdyby tvé děti ve styku s tebou užívali nějaký formulář ale nikdy by ti ze srdce nic neřekli. Bylo by ti z toho asi velmi smutně. Bůh chce slyšet tvé srdce. On chce s tebou sdílet tvé starosti, On chce s tebou sdílet tvůj zápas s hříchem, protože pokud On nebude s tebou, určitě prohraješ. Hřích je tak silnou skutečností, že bez Boha si s ním neporadíš. Celá slabost tvého křesťanství je v tom, že Boha nezveš, že ho nevzýváš, že ho nevoláš do všech oblasti tvého života. Kristus chce spasit celý tvůj život, všechny oblasti tvého života. Boží Láska chce vstoupit do všech tvých vztahů.
Duchovní život není dokonce ani přijímání v čase vánočním a velikonočním. Pokud tvé přijímání není trvalou odevzdaností, podobá se spíše Jidášovu polibku. Jidáš políbil Ježíše jako dobrý přítel a vzápětí jej vydal do rukou nepřátel. Nic ti to nepřipomíná? Neděláš to samé, když na Vánoce Ježíše přijmeš, abys už na Silvestra vědomě zvolil jiný a hříšný styl života.
Máme dnes Vánoce. Je to čas Božích zázraků, ale nic ti to nepomůže, pokud se Kristus nepočal mocí Ducha Svatého dnes v tobě. Pokud se Kristus nestane dnes tvým Pánem a Spasitelem. Uvažuj sám, zda se v tomto stavu, ve kterém žiješ, přesto, že si byl na zpovědi, můžeš líbit Bohu! Nelíbíš se sám sobě a myslíš si, že se Bohu budeš líbit? Proto pros Ježíše: Ježíši, udělej mě takovým, jako mně Ty chceš mít! Nech se přetvořit Bohem. Jeho Slovo je Stvořitelské. Ty jen k němu přistup s touhou a odevzdaností: „Ať se mi stane podle Tvého Slova“. Toto je početí z Ducha svatého. Takto se Slovo stává Tělem. Takto nás to učí Márie – Matka vtěleného Slova. A jen takto do sebe přijmeš život z moci Ducha Svatého a v tvém životě se objeví svědectví o velkých věcech, které Ti udělá ten, který je mocný. Každý den se znovu a znovu před tvýma očima obnovuje smlouva člověka s Bohem, v Těle a Krvi Pána Ježíše. Zapoj se do této smlouvy, žij z této životodárné smlouvy. Vezmi a jez chléb života, chléb tvé Spásy. Sv. Augustin říká: „Stáváš se tím, co přijímáš! Přijímáš Tělo Kristovo, stáváš se jeho Tělem.“ a skrze přijetí Kristova Těla začíná v tobě žít Kristus – Bohočlověk.
Nemá smysl sentimentálně se rozplývat nad krásou tohoto svátku, pokud to nebude svátek tvého spojenectví s Bohem, tvé smlouvy s Bohem. Vstupem Boha do tvé lidské reality. Neříkej Bohu: „Miluji tě!“, pokud se mu dnes nechceš vydat. Neříkej Bohu: „Miluji tě!“, pokud jsi rozhodnut další půl rok nebo i rok, žít jen sám ze sebe a své síly. Neříkej Bohu, miluji tě, když ti znovu pololetí nebude vůbec v tvém životě tvůj Stvořitel chybět. Neříkej Bohu, „miluji tě“ pokud On není tvým ženichem, se kterým rád trávíš čas.
Pokud jsi přesto, co bylo předtím, pochopil, o co tady jde, odevzdej se do jeho rukou a pros ho, aby tě On přetvořil. Pros ho, aby On v tobě způsobil, abys ho miloval tak, jak On miluje Tebe. Odevzdej mu svůj Život, který nebyl dobrý, protože nebyl v něm přítomen On, tvůj Stvořitel a Pán. On, který je Dobro, samé Dobro, Nejvyšší Dobro. Nezapomínej, že tvůj Bůh je tvým ženichem.
Na závěr tohoto kázání poprosím Pána Ježíše za Vás. Pokud souhlasíte s touto modlitbou řekněte na závěr své Amen: „Pane Ježíši, chceme tě dnes odprosit za to, že jsme tě nechali ve svatostánku čekat, ačkoli Tys Ženich naší duše. Chceme tě dnes odprosit, že jsme často upadali do hříchu, jako by nám nebylo pomoci, ale Ty jsi na nás čekal, abys nás posílil. Pane chceme Ti poděkovat, že jsi přišel proto, abys byl s námi a v nás. Víme, že jsi naší silou i spásou. Pane Ježíši slibujeme Ti, že už nechceme a nebudeme své křesťanství žít, jen ze svých vlastních sil, protože nedokážeme sami vytvořit dobrého člověka. Pane Ježíši přijď do nás a zůstaň v nás. Amen